Článek
Mocenské centrum Českého království i celé Svaté říše římské sice bylo o mnoho menší než dnes, avšak pozorný návštěvník z budoucnosti by si v pražských ulicích jistě dokázal poradit. Většina známých monumentů totiž už existovala v rozpoznatelné podobě, zejména ty, které charakterizují Staré a Nové Město pražské. Prašná brána, věž Staroměstské radnice, dům U kamenného zvonu, Novoměstská radnice, Karlův (Kamenný) most s oběma věžemi. Stejnou trasou se ubírala ulice Celetná i Karlova, vytyčena byla i hlavní náměstí, Staroměstské (Velké), Václavské (Koňský trh) a Karlovo (Dobytčí trh). Orientaci by rovněž usnadňovala jedinečná geografická dispozice Prahy s dominantou královského hradu s katedrálou, i když je pravda, že velmi odlišné podoby.
Královo pražské souměstí
Lucemburská Praha však nebyla celistvým organismem jako dnes. Vedle Starého (Většího) Města se skládala z města Nového, jehož okázalá výstavba byla dílem Karla IV., Menšího Města pražského (Malé Strany) a součástí pražského souměstí byly i purkrabské Hradčany. Počet obyvatel pražské aglomerace v době předhusitské odhaduje profesor Šmahel na 50 tisíc, což z Prahy dělá skutečné evropské velkoměsto, srovnatelné svou rozlohou pouze s Římem a Konstantinopolí. V žádném případě však nelze pražská města chápat jako homogenní celek. Lišila se v sociální skladbě, národnostech, bohatství i intelektuální úrovní.
Praha, přirozené centrum království, byla rezidenčním městem s velkými nároky na spotřebu, kde se tak soustředilo obrovské množství specializovaných řemesel s převládajícím podílem v oblasti potravinářství, oděvnictví a zpracování kůže a kovu. Řemeslnící se sdružovaly do cechů, tehdy ještě dobrovolně, což pomáhalo nejen obraně jednotlivců a pevnější pozici odvětví, ale také vnitřní i vnější regulaci řemesla. Přirozenou součástí městského života byl rovněž obchod. Bohatá pražská města patřila ke královskému majetku, z něhož měl král nemalé příjmy. Obyvatelstvo – měšťany můžeme rozdělit do tří společenských vrstev: na patriciát, který představovaly nejbohatší měšťanské rody, řemeslníky, sdružené do cechů a žádající si podíl na rozhodování a chudinu, žijící v závislém postavení na dvou předchozích.
Dva světy
Praha byla nejen sídlem panovníka, arcibiskupa a nejvyšších zemských úřadů, ale také nejstarší univerzity severně od Alp. Za časů posledních Lucemburků se jí říkalo Pražská a sídlila na Starém Městě, které bylo ve srovnání s Novým Městem bohatší, učenější a žilo tu více cizinců, zejména Němců. Naproti tomu Novoměšťané byli převážně Češi, řemeslníci a radikálnějšího smýšlení. Z této skutečnosti pak vycházely i různé husitské frakce. Zatímco Staré Město, kde prostřednictvím univerzitního mistra Jana Husa vznikla husitský ideový program, bylo velmi umírněné, konzervativní a žijící učenými disputacemi, Nové Město přetavilo Husovy myšlenky v reálné skutky, od počátku naplňované poněkud radikálnější formou.
................................
Další literatura:
Čornej, P. - Bělina, P. - Státníková, P.: Dějiny Prahy I, Praha 1998.
Šmahel, František: Husitská revoluce I, Praha 1995.
