Korunovace Karla III. proběhne na posvátném kameni Skotů. Proč je důležitý a je skutečně tím pravým?

Kámen osudu, zvaný též kámen ze Scone či korunovační kámen, sloužil od počátku k nastolování skotských králů. Tradici přerušila intervence anglického krále Edwarda I., jenž během svého tažení za podmaněním Skotska roku 1296 kámen ze země odvezl. Počínaje rokem 1308 tak byli na Kameni osudu korunováni všichni angličtí a poté britští králové. Symbolicky tak byla Skotům dána najevo nadřazenost Anglie nad Skotskem. Dnes je křeslo a kámen symbolem jednoty Velké Británie a vlády nad ní. Právě v symbolice je ona vysoká cena nastolovacího kamene, jehož původ představuje první část historické detektivky.

Nejranější dochované skotské mýty o původu kamene posouvají původ relikvie do starověkého Egypta. Podle díla Processus z roku 1301 vzal kámen z Egypta nejmenovaný faraon na výpravu, která jej zanesla až k irským břehům. Zde faraon přibral irské válečníky a společně se pak vypravili do země Piktů na severu Británie. Piktové byli poraženi a zemi ovládli nájezdníci z Irska. Protože součástí výpravy byla i faraonova dcera Skota, získali irští válečníci její jméno Skotové a s nimi i celá země. Původně egyptský kámen si ponechali jako symbol královské moci. Právě tak je také kámen nazýván v nejstarší dochované zmínce z přelomu 13. a 14. století – lapidem Pharaonis, tedy faraonův kámen. Teprve později se objevila známější označení. Skotská verze mýtu o původu Skotů a jejich posvátného kamene má však svůj vzor v o několik staletí starším irském mýtu.

Roku 498 se rozhodli tři irští princové opustit rodnou zemi a usadit se na západním pobřeží Kaledonie (dnešního Skotska), kde již existovala poměrně velká kolonie Skotů. Tito synové krále Erca si rozdělili územní sféry vlivu rovným dílem; Loarn se ujal vlády nad severní částí Dál Riaty, Aonghus se stal králem ostrova Islay a Západních ostrovů. Princ Fergus nastoupil na místo velekrále a jako takový přenesl své sídlo z Irska do Skotska. Roku 500 s sebou přivezl i prastarý korunovační kámen, tzv. Kámen osudu, na němž byli korunováni všichni irští a poté skotští králové až do roku 1296.

Stovky a stovky let usedali na Kámen osudu právoplatní skotští králové. Stovky let zůstával obřad nezměněn a Kámen byl nejsvatější relikvií Skotů, neboť symbolizoval jejich nezávislost a svobodu. Nutno dodat, že původně nebyl ve Skotsku král uveden na trůn korunovací, ale právě usednutím na kamenný stolec. Korunovace přibyla teprve později, po vzoru Anglie či Francie. Kámen však zůstal. Tento status quo ale neměl být zachován. Když roku 1286 za tragických okolností zahynul skotský král Alexandr III., zůstal skotský trůn uprázdněn. Této příležitosti se rozhodl využít anglický král Edward I. Plantagenet, který na skotský královský stolec dosadil Johna Balliola, jenž měl být pouhou loutkou v Edwardových rukou. Jenomže po vzpourách obyvatel a šlechty se začal bouřit i Balliol, a tak byl Edwardem zajat a vsazen do vězení v londýnském Toweru. Svrchované moci nad Skotskem se ujal sám Edward I.

Aby anglický král co nejvíce ponížil Skoty a dal jim najevo svou domnělou nadřazenost, vypravil se roku 1296 do hlavního skotského města Scone, odkud uloupil posvátný korunovační kámen. Tento zločinný akt se mu měl podle všeho zdařit a kámen byl odvezen do Londýna, kde byl zabudován do zvlášť pro tyto účely vyrobeného korunovačního křesla, dodnes stojícího ve Westminsterské katedrále. Na tomto křesle pak byli korunováni všichni angličtí a poté i britští králové, čímž se Skotům jasně dávalo najevo jejich „ponížené“ postavení. Existuje však několik důvodů domnívat se, že kámen, který Edward odvezl před více než sedmi sty lety ze Scone, byl jen atrapou připravenou pro anglického vetřelce. Autenticita kamene, který je v současné době za Kámen osudu považován a je uložen na hradě v Edinburghu spolu se skotskými korunovačními klenoty, byla zpochybněna, protože vzhled kamene nekoresponduje se středověkými popisy kamene, středověcí Skotové nikdy nepožadovali jeho navrácení a samotný vzhled kamene neodpovídá významu, jaký kámen měl a má.

Kámen, který je v současnosti považován za Kámen osudu a na němž bude 6. května korunován i nový britský král Karel III., je blok červeného, uměle opracovaného pískovce. Váží přibližně 152 kg a jeho míry jsou 670 × 420 × 265 mm. Od roku 1996, kdy byl kámen z Londýna navrácen do Skotska, je uložen na hradě v Edinburghu, odkud bude v případě korunovace nového britského panovníka převezen zpět do Londýna. To se stalo před pár dny. Jeho napodobenina pak stojí na Moot Hill, malém pahorku poblíž Scone Palace, kde v minulosti probíhalo nastolování skotských králů.

Místní tradice praví, že Kámen osudu byl včas uschován cisterciáckým opatem a byl nahrazen obyčejným pískovcovým kvádrem. Může tomu nasvědčovat geologické složení kamene? Popravdě řečeno, může. Už od 18. století probíhaly pokusy o určení původu kamene na základě jeho složení. Co se během více než dvou staletí podařilo zjistit? Ačkoliv byly snahy stejný druh kamene nalézt v Egyptě i Palestině, ve shodě s mýty, ukázalo se, že současný Kámen osudu je druh starého devonského červeného pískovce z doby před 370 miliony let, který se nachází hned na několika místech Skotska, kromě jiného také v oblasti Scone. Zdroj kamene nelze přesně určit, ale v daných souvislostech to ani není nutné. Vzhledem k tomu, že je kámen historicky spojen výhradně se Scone, je jeho původ více než pravděpodobný. Znamená to tedy, že byl kámen před příjezdem krále Edwarda I. skutečně vyměněn? O blížícím se anglickém nebezpečí se muselo ve Scone dobře vědět. Jenomže dokázali by mniši opravdu přelstít anglického panovníka, který byl nepochybně dobře informován a mezi jeho přívrženci byli i lidé, kteří kámen znali?

Další námitkou proti pravosti současného kamene je samotný jeho vzhled v kontrastu k tomu, jak kámen popisovali skotští středověcí kronikáři, kteří o kameni mluví jako o velkém mramorovém trůnu či stolci, oblého tvaru, dokonce prý zdobeném ornamenty, či nápisem. Anglický kronikář 14. století Walter z Guisborough uvádí, že skotský korunovační kámen byl velký zaoblený kámen z černého čediče s malou prohlubní, který svým tvarem připomínal kulatou židli nebo, řečeno slovy středověkého kronikáře, trůn. Můžeme tvrzení kronikářů nějak ověřit? Nabízí se srovnání s vyobrazeními skotských králů na jejich pečetích. Jenomže ani tato dochovaná zobrazení nám příliš neřeknou. Králové z 12. a 13. století, Alexander I., David I. či Vilém I. Lev či naposledy Alexander III., jsou na pečetích vyobrazeni sedící na trůnu, aniž bychom mohli spatřit konkrétní podobu kamene. Kámen na pečetích můžeme pouze tušit, navíc pečeti ve svém vzhledu vycházejí z pečetí anglických. Stylizace je zřejmá. Bohužel, žádná z pečetí kámen konkrétně nezachycuje.

Faktem je, že popisy kronikářů 14. a pozdějších staletí, kteří kámen ve Scone vůbec neviděli, jej zpodobňují tak, jak si představovali, že by měl královský korunovační kámen vypadat. Anglické prameny pak mohly kámen záměrně zveličovat, aby zdůraznily význam válečné trofeje Edwarda I., neúnavného odpůrce Skotů. Poměrně časté popisy kamene jako mramoru nemuselo znamenat skutečný mramor, ale cenný kámen jako takový. Dochované popisy se navíc nápadně podobají např. vzhledu mramorového trůnu Karla Velikého z konce 8. století, který lze dodnes spatřit v Palatinské kapli v Cáchách. Poselství je zřejmé. Středověké popisy trůnu, jež jsou více symbolické než faktické, nelze brát jako věrohodnou zprávu o skutečném vzhledu Kamene osudu.

Vzhled současného kamene však přinesl jedno pozoruhodné zjištění. Na povrchu svrchní strany totiž nese známky výrazného ohlazení, které odpovídají častému šlapání či klečení. Jak k tomu mohlo dojít? U kamene, na nějž po staletí usedali králové, je takové opotřebení téměř povinné. Jenomže zjemnění povrchu je natolik výrazné, že bylo zapotřebí mnohem většího tlaku. Nabízí se proto vysvětlení, že kámen, dnes uložený v Edinburghu, byl původně usazen v podlaze předpokládaného raně křesťanského kostela ve Scone. Zde sloužil jako kámen uzavírající vstup do krypty v podzemí, kde byly pohřbeny kosti králů. Pokud by tomu tak opravdu bylo, měl by jako takový obrovskou symbolickou hodnotu, představující kontinuitu vlády a navíc by se tím vysvětlily i železné kruhy, zasazené do horní části kamene. Mimochodem, tyto kruhy rozhodně nemohly sloužit k delšímu transportu, avšak při otevírání krypty by byly velmi praktické. Navíc se tak zdá být logické využití místního kamene v kostele ve Scone, jak potvrdila analýza. Toto zjištění by nasvědčovalo tomu, že současný kámen je originálním kusem.

Co mluví proti pravosti kamene, je vývoj historických událostí. Když v roce 1328 probíhala mírová jednání mezi skotským králem Robertem I. Brucem a anglickým parlamentem, bylo v rámci Northamptonské deklarace, v níž Angličané uznali nezávislé skotské království a ukončili tak první válku o nezávislost, Skotům nabídnuto, že jim bude vrácen Kámen osudu umístěný ve Westminsteru. Neexistuje však jediný důkaz o tom, že by o to Skotové projevili zájem. Středověcí Skotové nikdy nepožadovali navrácení westminsterského kamene. Proč? Věděli snad víc, než my?

....................................................

Další literatura:

Aitchinson, Nick: Scotland´s Stone of Destiny (Myth, History and Nationhood), Charleston 2002.

Hrdina, Jan: Skotsko – Země dávných tajemství, Praha 2017.

Welander, R. – Breeze, D. J. – Clancy, T. O.: The Stone of Destiny, Edinburgh 2003.