Článek
Propůjčil tvář mnoha princům v televizních pohádkách i Karlu Hynku Máchovi v oceňované televizní inscenaci. Mně se ale do paměti nejvíc zapsal jako odvážný mladý kupec Kam, vyzbrojený měděnou dýkou, ve filmech Osada havranů a Na veliké řece. Filmy natočené podle povídek Eduarda Štorcha, vyprávěly příběh pravěkých lidí, kteří žili na úsvitu dějin na našem území. Postava Ivana Luťanského byla důstojným protihráčem a sokem Sokola, mladého lovce v podání Jiřího Bartošky. Souboj těch dvou byl v kinech socialistického Československa něčím nevídaným, co člověk znal snad jen z Mayovek.
Ivan Luťanský a Radovan Lukavský ve hře Úklady a láska roku 1982.
Nečekaný talent
Charisma Ivana Luťanského se vyrovnalo šarmu o šest let staršího Jiřího Bartošky a stejně jako Bartoška mohl mít i Luťanský před sebou pozoruhodnou hereckou kariéru. Přitom tomu v počátcích hercova života nic nenasvědčovalo. Kluk ze Žižkova, narozený roku 1953, se vyučil elektromechanikem, ale táhlo ho to k divadlu. Dostal se na DAMU, kde k jeho spolužákům patřily Jana Paulová, Simona Stašová nebo Zdeněk Žák. Už při studiích hrál v Národním divadle, jeho první hrou byl Cyrano z Bergeracu a když roku 1976 DAMU dokončil, získal stálé angažmá.
Byl urostlý, měl pohlednou tvář a tedy si jej zcela přirozeně našla i televizní a filmová kamera. Nejčastěji se objevoval v pohádkách, nejen jako princ, ale zahrál si třeba i Krakonoše. Exceloval jako Karel Hynek Mácha a pozoruhodně s ním tak trochu sdílel i osud. Beze strachu ve snaze pomoci zemřel v mladém věku.
Ivan Luťanský v divadelní hře Naši furianti roku 1979.
Vysněná cesta
Ivana Luťanského přitahovalo dobrodružství. Miloval dobrodružné příběhy, inspirován Třemi mušketýry se věnoval šermu, díky bratrovi Štěpánovi propadl karate a bojovým sportům jak jen to bylo za socialismu možné. Zajímal se také o východní filosofii a toužil podívat se do Číny a Tibetu, aby mohl studovat buddhismus. Taková cesta se ale v roce 1983 rovnala sci-fi. Přesto se mu podařilo vycestovat. Díky Ivo Kubešovi, vedoucímu sekretariátu Národního divadla, se mu naskytla možnost letět do Vietnamu. Letěl i Kubeš, jeho bratr Antonín, tehdejší zpravodaj ČST a Luboš Ledbaa, Kubešův švagr. Kubeš vyřídil Luťanskému výjezd během 24 hodin, svou roli jistě sehrálo to, že Kubeš byl agentem StB …
Otec syna Ivana varoval, aby do Vietnamu nejezdil. Zda se o něj pouze bál, nebo měl nějaké tušení, těžko říci. Možná věděl, co Kubeš dělá a nevěřil mu. Sám měl se soudruhy ze Sovětského svazu neblahé zkušenosti, které popsal v knize Pečorlag - Útěk do ráje. Nakonec Ivan Luťanský přece jen odcestoval. Z exotické země na druhém konci planety byl nadšený. O tom svědčí dochované fotografie, cestovní deník i pohled, který poslal mamince Vlastě 17. července 1983:
VŠECHNO TI BUDU VYPRÁVĚT. PUSTÍM TI ZÁZNAM DŽUNGLE S MAGNEŤÁKU. UKÁŽU FILM / KDYŽ VYJDE / ALE STEJNĚ NEUVĚŘÍŠ. SANDOKAN HADR. ČÍNSKÁ RESTAURACE SMAŽENÝ ŽÁBY. ULICE BES KANALIZACE. ZEMĚTŘESENÍ JE TOHO ZA TĚCH PRVNÍCH PĚT DNÍ PŘÍLIŠ MOC. BUDU MÍT STVRDLÍ JÁTRÁ OD CHLASTU A ČERVY V BŘIŠE. ZDRAVÍ A LÍBÁ Ivan
Hà Tĩnh City, Vietnam
Podivná nehoda
Ivan Luťanský odjel do Vietnamu 12. července. A 3. srpna dostal jeho bratr Štěpán šokující zprávu. Ivan zahynul při autonehodě ve vietnamské provincii Ha Tinh. Údajně k tomu mělo dojít v pondělí 1. srpna a už ve středu bylo tělo Ivana Luťanského na letišti, podle slov jeho bratra v jutovém pytli. Zaplatit za převoz nikdo nechtěl, ale když rodina žádala, aby mohla vidět tělo, nebylo jim to umožněno s tím, že tělo je majetkem státu a identifikace byla provedena velvyslancem podle pasu. Podle oficiální verze došlo ve Vietnamu k autonehodě tak, že během jízdy džípem vypadlo řízení, auto sjelo do příkopu a tam narazilo do stromu. Převrácený džíp pak měl Ivana, jako jediného z pěti pasažérů, zavalit.
Podivné okolnosti kolem zacházení s Ivanovým tělem vedly rodinu k podezření, že něco není v pořádku. Několik dnů před pohřbem podplatili pozůstalí zaměstnankyni hřbitova, aby jim otevřela rakev. Spatřili pouze tvář zesnulého. Byl pomalovaný barvami, prý vietnamský pohřební rituál a ve spánku měl díru, do níž byla zastrčená květina. Pochybnosti se tím jen prohloubily. Rodina požadovala pitvu, ale i ta byla pouze formální. Lékařka, která měla pitvu provést, jen potvrdila pitevní zprávu z Vietnamu, kterou navíc rodině odmítla ukázat.
Ivan Luťanský a Jana Hlaváčová ve hře Úklady a láska roku 1982.
Popraven ze zálohy
Zákazy, nesrovnalosti ve zprávách, mlžení, to vše rodinu ujišťovalo v tom, že s Ivanovou smrtí to nebude tak, jak tvrdí úřady. V rozhovoru pro Blesk Ivanův bratr Štěpán, který po pravdě pátral řadu let, vyprávěl, že „jedna paní nám volala, že její dcera na medicíně byla při praxi u pitvy člověka, kterého přivezli z Vietnamu rozstříleného samopalem“. Vypadalo to nepravděpodobně, ale během dalšího pátrání u nás i ve Vietnamu se ukázalo, že Ivan se ve Vietnamu skutečně stal obětí brutální popravy.
„Když byli na prohlídce tamního zemědělského družstva, přijeli banditi a chtěli všem ukrást výplaty, které se ten den dávaly. Ti zloději byli jen dva,“ vyprávěl Štěpán Luťanský pro Blesk. Ivan měl pro strach uděláno, byl zdatný karatista a lupičům se postavil. Zřejmě věřil, že je může zastavit. A potom, bez varování, dostal ze zálohy dávku ze samopalu. Tak skončil život odvážného muže a talentovaného herce Ivana Luťanského. Bylo mu pouhých 30 let.
Proč se kolem toho motala StB, vše se tutlalo a veškeré pokusy o vyšetření smrti Ivana Luťanského vešly vniveč? Bylo to zřejmě proto, že právě v té době do Československa přicházelo spoustu migrantů z Vietnamu. Nebyli tu zrovna vítáni a ve společnosti vůči příchozím nepanovala přátelská atmosféra. Pokud by na veřejnost pronikla zpráva o smrti oblíbeného mladého herce, situaci by to jistě nepomohlo. Utajit celou tragédii bylo v zájmu Československa i Vietnamu. Tak to vidí dnes, po dvaačtyřiceti letech, i rodina Ivana Luťanského, pohřbeného na Olšanských hřbitovech.
Zdroje a další informace:
