Pátrání po legendárním tvorovi z Loch Ness. Možná hledají na špatném místě

O Loch Nessu bylo již popsáno neuvěřitelné množství papíru, jsou známa svědectví o pozorování čehosi tajemného na i pod hladinou jezera, v povědomí lidí jsou vědecké průzkumy jezera, často s velmi rozmanitými výsledky, a neznámá není ani předpokládaná podoba záhadného tvora. Jeho existenci sice nelze stoprocentně potvrdit, ale ani vyvrátit. Šance, že by v temných vodách skotského jezera Ness mohl přežívat nám dosud neznámý či neidentifikovaný tvor, rozhodně není malá. Myslí si to i řada badatelů, kteří se během největší pátrací akce v historii aktuálně snaží záhadě přijít na kloub. Jenomže na území Skotska leží minimálně jedno další jezero, kde je taková pravděpodobnost ještě větší. Tím jezerem je prakticky neznámé jezero Morar, rozkládající se na západním pobřeží.

O Loch Morar se toho mnoho neví a vpravdě řečeno zůstává ve stínu slavnějšího Loch Nessu. Nezřídka mlhou zahalené Loch Morar leží cca 127 kilometrů jihozápadně od Loch Nessu, v lidmi jen málo obydlené divoké krajině, mezi vysokými a ostrými štíty skal. Nelze se tedy divit, že je jeho valná část dostupná jen na člunu a přístup po souši do odlehlejších částí je velmi obtížný. Jezero Morar je 18 km dlouhé, zhruba 2,5 km široké a s hloubkou 328 m je Loch Morar nejhlubším jezerem v Británii.

Zatímco vody Loch Nessu jsou velmi kalné a viditelnost je tam minimální, Morar je jezero s průzračnou vodou, skrze níž lze místy dohlédnout až na dno. S jezerem Ness má však společnou jednu věc. Už od doby, kam jen lidská paměť sahá, se k němu vážou zkazky o podivném jezerním tvorovi.

Přes třicet důvěryhodných očitých svědectví potvrzuje to, o čem si místní obyvatelé vykládají již staletí. Jezero Morar prý obývá prapodivný děsivý tvor ještěřího vzhledu, kterému se říká Morag, což pochází z gaelského Mhorag znamenajícího „duch jezera“. První novodobé pozorování neznámého tvora se odehrálo roku 1887.

Roku 1946 se u jezera zdržovala skupina dětí pod vedením Alexandra MacDonnella, který se rozhodl vzít děti na projížďku po jezeře. Když ale loď plula přes Bracorina Point u severního břehu, děti zaregistrovali cosi velkého, ležícího na kraji jezera a výkřikem na to upozornili. Pan MacDonnell později vypověděl, že spatřil tvora velikosti slona indického, který se v zápětí za hrozivého šplouchnutí spustil ze skalnatého břehu do vody. Toto svědectví je výjimečné tím, že jde o jediný případ, kdy byl neznámý tvor spatřen na břehu jezera a nikoliv ve vodě, jak se to stalo v následujícím případě.

V roce 1969 se odehrává hned několik pozoruhodných setkání s tajuplným Moragem. K tomu prvnímu dochází 8. července, kdy se pravidelný návštěvník jezera Robert Duff vydává do zátoky Meoble Bay, aby tam rybařil. Voda v této části jezera je průzračně čistá, takže není problém dohlédnout až na písčité dno o pět metrů níže. Na dně však rybář zpozoroval cosi, co nemohlo uniknout jeho ostražitosti.

Přímo pod loďkou leží obludný ještěr, který upírá svůj zrak na překvapeného Duffa. Podle jeho výpovědi tvor měřil asi 6 metrů, jeho hlava bez uší připomínala hlavu hada, měla úzké štěrbinovité oči a širokou tlamu. Ze štíhlého těla vycházely čtyři končetiny a trup byl zakončen ocasem. Povrch těla byl šupinatý, šedohnědé barvy. Nelze se divit, že se rybář vyděsil natolik, že z onoho místa co nejrychleji odvesloval. Když ho později přemohla zvědavost a vrátil se, tvor už byl pryč.

Zhruba o měsíc později dochází na vlnách jezera Morar k ještě mnohem dramatičtějšímu setkání. Jednoho srpnového večera, avšak ještě za světla, se vracejí Duncan McDonnell a William Simpson na svém motorovém člunu z rybolovu. McDonnell, jenž loďku řídí, zaslechne ve vodě za lodí jakýsi hluk, otočí se a spatří tmavý objekt, který pluje za lodí ve vzdálenosti necelých 20 metrů a rychle se přibližuje. Náraz do lodi na sebe nenechá dlouho čekat a je tak silný, že převrhne konvici s vodou na čaj. Vyděšený McDonnell se pokusí tvora odrazit dřevěným pádlem, to je však již silně poznamenáno časem a láme se. V tu chvíli už je v pohotovosti i druhý z rybářů Simpson, který na tvora vystřelí z pušky. Tvor, zřejmě nezasažen, se pomalu vzdaluje a mizí pod vodou.

Oba rybáři později shodně vypověděli, že tvor měřil mezi 7,5 - 9 metry, na jeho tmavě hnědém těle byly patrné tři hrby či zvlnění, které vyčnívaly nad hladinu asi 50 cm. Hlava tvora připomínala opět hlavu hada. Tento popis je očividně shodný s popisem předešlým a odpovídá i tomu, co popsali očití svědkové v 70. i pozdějších letech. Popisované vzezření tvora je však poněkud odlišné od svědectví o podobě Nessie.

Zprávy o pozorování podivných jezerních tvorů se váží i k dalším skotským jezerům, za všechny jmenujme alespoň Loch Lomond, Loch Oich, Loch Arkaig či Loch Shiels. Ve všech těchto jezerech jsou opakovaně pozorována podivná stvoření se zploštělou, častěji však jakoby koňskou hlavou, dlouhým krkem, tmavou kůží a jedním až třemi hrby. Například jezero Shiels, ležící na podobně odlehlém a málo přístupném místě jako Loch Morar, je domovem tvora pojmenovaného Seileag, jehož první novodobé pozorování se datuje k roku 1874. Podobně jako Morag bývá i místní tvor pozorován na břehu, což je velmi vzácné, jeho vzhled lze však připodobnit spíše obrazu legendární příšeře z Loch Ness. I zprávy o pozorování Seileaga jsou mnohem méně časté, to jim ale neubírá na zajímavosti a důvěryhodnosti.

Co si o dlouhé řadě svědectví myslet? Můžeme je odsoudit jako prosté výplody obrazotvornosti nebo špatně interpretované přírodní jevy, které udělají z tlejícího kmene až neskutečně živého tvora. Ovšem nabízejí se i jiná vysvětlení. Očití svědkové se mohli skutečně setkat s živým tvorem, nešlo však o tvora, jakého si představuje nejeden z nás. Mohlo jít o neobvykle velkou rybu či řádně vzrostlý exemplář vydry nebo tuleně. Pak je tu samozřejmě možnost třetí, která nabízí skutečnou existenci dosud neznámého živočicha a nemusí přitom nutně jít o reliktního potomka dinosaurů. Ani to však zcela vyloučit nemůžeme …

Další literatura:

Campbell, Elizabeth Montgomery: The Search for Morag, London 1973.

Hrdina, Jan: Skotsko – Země dávných tajemství, Praha 2017.

Shuker, Karl P.N.: Here's Nessie: A Monstrous Compendium from Loch Ness, London 2016.