Článek
Radka Ptáčka jsem poznal ještě v době, kdy byl doktorem psychologie a soudním znalcem. S plným nasazením se věnoval své profesi, rozjížděl projekty a připravoval se na docenturu. Uběhlo pár let a Radek se zcela zaslouženě stal prvním profesorem lékařské psychologie v České republice. Vedle toho měl svou klinickou praxi, působil jako psychoterapeut i soudní znalec, současně se angažoval ve vzdělávání kolegů lékařů, soudců i sociálních pracovníků. A každou volnou chvíli věnoval své rodině. Společně jsme vyráželi na výlety a některé akce se pro nás staly tradiční a pravidelnou záležitostí.
Nebál se a vždy nabízel řešení
Přišel rok 2020 a s ním pandemie covidu. A tehdy osud vytasil Radkovu kartu. Radek se začal stále častěji objevovat v médiích, měl totiž ke vzniklé situaci co říci. Věděl, o čem mluví, i složité věci dokázal vysvětlovat jasně a srozumitelně, působil klidně a vyrovnaně, což lidé v covidovém marastu potřebovali. Již roku 2020, právě v souvislosti s drakonickými lockdowny, varoval před tím, že „samota zabíjí víc než kouření, alkohol …“. Vždy z něj vyzařovala profesionalita a lidskost. Pro svůj obor, kterému zasvětil velkou část svého života, měl neobyčejné nadání.
Zajímal se o problémy druhých, těžko bychom spočítali kolika lidem pomohl, avšak o svých problémech obvykle nemluvil. Mnoha lidem dával naději a ukazoval jim správný kurs během covidu, který byl tvrdou zkouškou i pro ty nejodolnější. Nebál se kriticky vystupovat vůči chaotickému řízení krizové situace tehdejší politickou reprezentací, kdy jeden lockdown střídal druhý a Babišova vláda svazovala zemi mnohdy absurdními opatřeními. Upozorňoval také na to, že „rodiče jsou v té úplně nejpřednější linii. Nemají směny, nárok na volno. Nemají nárok vůbec na nic, nemají žádnou podporu ani jistotu“.
Cestovatel, který měl co říct
Radek byl mezinárodně uznávaným odborníkem, který přednášel na prestižních univerzitách, jeho práce a výzkumy byly hojně citovány zahraničními kolegy. On sám rád cestoval. Jeho oblíbenou destinací byla Asie, jejíž nemalou část během svého života procestoval. Bavilo mě poslouchat jeho poutavé vyprávění o zkušenostech z Číny, z Thajska nebo ze Srí Lanky. Radek měl stále co říci, nemluvil ale jen tak. Mluvil se znalostí a zároveň se nebál zeptat, když ho něco zajímalo nebo se v něčem neorientoval.
Jan Werich v jedné ze slavných předscén řekl o Georgi Bernardu Shawovi, irském dramatikovi a držiteli Nobelovy ceny za literaturu, že „tady moh bejt ještě 250 let, protože pořád měl co říct, zatímco v této chvíli je po celém glóbusu roztroušeno já nevím kolik třicetiletých, který tady už 450 let nemuseli bejt“. To stejné platí i o Radkovi Ptáčkovi. I on by tu mohl být mnohem mnohem déle, neboť měl pořád co říct. Zejména pak o dětské duši, které se v posledních letech věnoval velmi intenzivně. Varoval před fyzickými tresty a apeloval na jejich odvržení z výchovy.
To, jak vnímáme stres a zátěž ovlivňuje nejen bezprostředně naše pocity, ale může přímo ovlivnit naše zdraví a délku života. Někdy je těžké vnímat vyčerpávající povinnosti jako pozitivní výzvu. Ale dá se to natrénovat. Pozitivní myšlení není dnes jen fráze, ale možná život prodlužující formule.
Sílu hledal v pohybu
„Svou psychickou imunitu můžeme posilovat. Nejjednodušší je v první řadě pohyb, který je účinnou prevencí rozvoje duševních chorob. Třicet minut chůze denně může udělat víc, než si myslíme. Za druhé zkuste zastavovat negativní, problematické myšlenky, které automaticky naskakují a my z nich automaticky rozvíjíme negativní scénáře. Když se při tom přistihneme, měli bychom mít úniková témata a aktivity, protože čím víc na něco myslíte, tím víc se posilují specifické okruhy v mozku a vy si vlastně v mozku na případný rozvoj úzkostné poruchy zaděláváte. A za třetí je důležité se na něco těšit. Těšení se na něco příjemného je základ naděje a naděje je hlavním prostředkem pro přežití i ve velmi složitých situacích,“ řekl Radek v jednom z rozhovorů. A pak to ještě mnohokrát opakoval, stále se totiž nacházeli tací, kteří takový návod potřebovali.
Radek nedával pouze učené rady, často mluvil z praxe. Když doporučoval posílení psychické imunity pohybem, šel sám příkladem. Cvičil, běhal a s oblibou se účastnil různých vytrvalostních silových závodů jako je Gladiator Race nebo Spartan Race. Na dovolené jsme podnikali výšlapy do přírody a v posledních letech Radek rád vyrážel na procházky se svým psem.
Poslední rozhovor
Zajímal se o historii, když byla příležitost, rád si o ní povídal i četl. Pokud to jen trochu šlo, s oblibou navštěvoval kino, jeho oblíbeným žánrem bylo science fiction a nejoblíbenějším filmem Interstellar. Fascinovalo ho téma cestování časem a hloubka lidských osudů, což odráželo jeho zájem profesní i lidský.
Při našem posledním setkání na společné dovolené byl Radek plný elánu a plánů. Dokonce jsme plánovali společný projekt a po večerech rozprávěli o všem možném. Jedním z našich oblíbených odlehčených témat byla alternativní realita a možná existence paralelních světů. Dobře jsme se bavili nad tím, co v jiné realitě asi právě děláme.
Radek už ví víc a věřím, že v té jiné realitě mu osud napsal životní příběh se šťastným koncem. Radku, bylo mi ctí.
Další informace:
