Článek
Podzemní chodby byly dlouhou dobu jen jednou z troseckých pověstí a ve stejném duchu je popisován i jejich vznik: „Pro pekelníky lidská drzost dostoupila vrcholu, když stařec, který již nalezl pramen, označil pánovi rozsáhlé podzemní prostory s řadou chodeb, puklin a jeskyní v pískovcových skalách pod hradem, které měli čerti za své panství. … Pán dal ve veliké tajnosti dopravit do podzemí několik odsouzených, kteří začali prosekávat chodby s řadou nástrah v podzemních prostorách. Ty měly sloužit v případě obležení k tajnému zásobování a byly i zdrojem vody z jezírek.“ To, že chodba není jen výplodem bujné fantazie středověkých kronikářů, potvrzuje hned několik důvěryhodných zpráv, starších i novějších.
Poklad loupeživého rytíře
Chodby byly vybudovány po roce 1380 z podnětu prvního troseckého pána, Čeňka z Vartenberka († 1425), který dokázal šikovně využít dílo přírody a zajistit nedobytnost hradu. Bohužel, pan Čeněk se nakonec hradu musel vzdát. Trosky se dostaly do rukou rytíře Otty z Bergova, který záhy nalézá pro chodby nové využití. V touze po majetku se rozhodl, že využije nepokojů husitských bouří, přepadne a vyloupí Opatovický klášter. I když se panu Ottovi podařilo klášter vyplenit, k velkému pokladu se nedostal. Přesto byl jeho lup značný. Proto jej prý uschoval někam do podzemní hradu.
Později byl hrad dobyt zlodějskou tlupou rytíře Kryštofa Šofa z Helfenburku, který se stal na čas novým pánem hradu. V létě roku 1440 jsou Trosky oblehnuty, ale díky tajnému zásobování podzemní chodbou se udrží celé 3 roky a nakonec odolají oblehatelům. Během následujících staletí hrad střídal majitele a po dobytí císařským vojskem během třicetileté války už jen chátral a na tajnou chodbu se pomalu, ale jistě zapomnělo.
Věž Panna hradu Trosky
Co odhalily prvorepublikové výzkumy?
Období renesance zažilo trosecké podzemí v 19. století, kdy se nejedna skupina odhodlaných badatelů snažila proniknout chodbou až do hradu. Díky těmto expedicím se dodnes zachovaly velice zajímavé zprávy, z nichž nejzajímavější pochází od Dr. Antonína Pařízka, z které si dovolím citovat: „Při výzkumných pracích bylo blouděno chodbami kteréž dle svého profilu zřetelně prozrazují, že byly lidskou rukou upraveny a rozšířeny do tunelovitého tvaru……Zvláštní pozornosti zasluhuje chodba, která jest místy dlážděna plochými pískovcovými deskami a místy její profil ukazuje na dně zřetelný žlábek na odvod vody.“
Výzkumné práce, vedené doktorem Pařízkem, probíhaly roku 1931 a soustředily se na odkrytí chodby, která vede z jeskyně „Sklepy“, ležící zhruba 500 metrů od hradu, ukryta ve svahu mezi četnými skalisky, patrně pod, nebo snad do věže Panna. Zmíněný tým doktora Pařízka vycházel při svém průzkumu ze zpráv uvedených ve starých kronikách a církevních spisech a také z nejednoho vyprávění odvážlivců, kteří se snažili chodbu prozkoumat. Za zmínku nepochybně stojí, že průzkum troseckého podzemí navrhoval i slavný český historik Josef Pekař.
Jeskyně Sklepy ukrytá v lese pod hradem Trosky.
Cesta do středu země
Samotný vchod do jeskyně zvané Sklepy je poměrně malý a evidentně z části vytesaný. Už pouhý pohled na temný vchod kamsi do neznáma navozuje dobrodružnou náladu, které se jen málokdo ubrání. Tento pocit je umocněn poté, co člověk vstoupí do nevelké jeskyně a spatří první chodbu vedoucí do podzemí, dodnes ve svém plném rozsahu neprozkoumaného. Před vstupem do podzemí ještě kontrololujeme výbavu v podobě dobrých baterek, kompasu, nezbytných fotoaparátů, jídla i pití. Nevíme, co nás v nitru kopce čeká a jak dlouho se tam zdržíme. Po několika metrech přicházíme na první rozcestí. Z předchozí návštěvy, předběžného průzkumu, víme, že chodba vpravo brzy končí závalem, a tak pokračujeme levou chodbou. Po chvíli jsme nuceni plazit se po břiše a místy obličejem téměř v písku. Asi po deseti až patnácti metrech se skulina konečně rozšiřuje a my se můžeme opět postavit na nohy.
Ocitáme se na druhém, velkém rozcestí, odkud je možno dát se třemi směry. Buď vlevo, tj. na jih, nebo vpravo. Pravá chodba se brzy rozdělila na další dvě, vedoucí na východ a západ. My jsme se stále drželi v levé chodbě. Netrvalo dlouho a znovu se plazíme, tentokrát však ve značně nepříjemném bahně, až se dostáváme ke starým ztrouchnivělým trámům, které jsou porostlé odpudivou žlutou houbou, žijící zde bez jediného slunečního paprsku. Doufáme, že chodba bude pokračovat dál, ale opak je pravdou. Skalní stěny se začínají prudce přibližovat a to tak, že není možné pokračovat dál.
Jedna z chodeb podzemního bludiště pod hradem Trosky
Na správné stopě
Chodbu opouštíme s konstatováním, že do hradu pravděpodobně nepovede, už jenom z důvodu, že směřuje na jih, zatímco hrad stojí na severozápadě. Po krátkém obědě v malé síni následovala chodba západní a východní. Nejdřív se pouštíme do průzkumu chodby východní, neboť nám je neznámá a navíc tušíme, že západní chodba bude tou, která vede k hradu, k oněm ztrouchnivělým, zpola zasypaným dveřím ze starého vyprávění …
Plni nadšení zjišťujeme, že východní chodba vypadá velice zajímavě a rozhodně pokračuje dál, bohužel ne pro nás. Jak se dá předpokládat, rychle se zužuje díky nánosům písku. Kdybychom disponovali robotkem s mikrokamerou, jistě bychom zjistili víc. Zbývá poslední chodba, západní, od které si slibujeme nejvíc. Avšak i ta po několika metrech končí závalem, který tak trochu působí dojmem záměrné překážky. Chodba totiž míří přímo k Troskám. Zároveň celou dobu pozorujeme, že strop chodby je z části vytesán do oblouku …
Jedna z prostornějších částí podzemí pod Troskami
Odpovědi v nedohlednu
V současnosti je průzkum chodeb de facto nemožný. Znesnadňuje ho nejen naplavený písek, který místy dosahuje výšky až 2 m, ale především opatření CHKO Turnov, kdy je již několik let vstup do podzemního labyrintu znemožněn ocelovými vraty s pouze malým průzorem do jeskyně, kudy létají zde bytující netopýři. Existenci chodeb ale žádná vrata nezabrání. Historické prameny, zápisky z výzkumů i naše vlastní bádání jsou jasnými důkazy o tom, že trosecké podzemí skutečně skrývá labyrint chodeb. Na druhou stranu však zůstává spousta otázek. Dozvíme se někdy jak se do podzemí dostaly mohutné dřevěné trámy? Kam všechny chodby skutečně vedou? Jak jsou dlouhé? A je na konci jedné z nich skutečně pohádkový poklad loupeživého rytíře?
Další zdroje a literatura:
Tomáš, Ladislav: Hrad Trosky: průvodce hradem, jeho dějinami, pověstmi až pohádkami, Turnov 2001.
