Záhada templářského pokladu na hradě Veveří

Za posledním rytířem zapadly těžké dubové dveře. Malou okrouhlou místnost ozařovaly plameny pochodní, které se odrážely od obrovského pokladu zlata a cenností, které rytíři posledních několik hodin nosili pod rouškou noci do úkrytu. Velmistr poklad přehlédl a očima spočinul na dvanácti stříbrných sochách apoštolů. V duchu si oddechl. Jsou v bezpečí…

Příběh o velkém templářském pokladu, ukrytém kdesi v podzemí hradu Veveří, začíná již před tisíci lety, konkrétně roku 1039. Tehdy vpadl český kníže Břetislav I. do polského Hnězdna, aby tu získal ostatky světce Vojtěcha a odvezl je zpět do Čech. Při té příležitosti se mu však podařil ještě jiný úlovek. V Hnězdně prý ukořistil i dvanáct stříbrných soch apoštolů, které poté ukryl někde na českém území. Po dvou stech letech se stopa objevuje v ženském cisterciáckém klášteře Porta Coeli u Tišnova, kde prý jeptišky vzácné sochy tajně přechovávaly spolu s obrovským klášterním pokladem. Bohatství však mohlo být užito z rozkazu papeže pouze pro potřeby církve. Na počátku 14. století se o tom dozvěděli templáři, kteří v té době údajně drželi nedaleký hrad Veveří. Aby se k pokladu dostali, zosnovali vraždu mladého krále Václava III., který měl v držení klíče od tajné komnaty s pokladem, z něhož mělo být financováno polské tažení. Templáři si vymohli vstup k pokladu, říká se, že prý čítal plných dvanáct vozů včetně soch apoštolů, které doprovázelo dvanáct jeptišek. Celé bohatství potom templáři tajně ukryli na neznámém místě na Veveří. A jak to bylo dál? Templářský řád byl krátce nato rozmetán francouzským králem Filipem IV. Sličným a roku 1312 zrušen.

Vše mohlo skončit v zapomnění, ale nestalo se tak. Příběh pokračuje o dalších čtyři sta let později, roku 1782, kdy do věže nad hradní bránou, naproti kapli Matky Boží nedaleko hradu, uhodil blesk a srazil báň. V jejích útrobách prý hradní pán Prosper ze Sinzendorfu objevil staré listiny, které hovořily o skrytém templářském pokladu a dokonce obsahovaly i tajný klíč k jeho nalezení:

„Nyní ale chová poklad páv,
když den noci nejmíň délkou práv,
když na celém patnáctá je orloji
ohon páva na pokladu postojí.“

Toto čtyřverší, obsažené v nalezených listinách, mělo odkazovat na kovového páva, který zdobil báň na věži a jeho ocas, jenž určoval polohu vstupu k pokladu. Pan Prosper tedy návod následoval a prý skutečně narazil na tajnou kryptu a síť chodeb poblíž kaple Matky Boží. Objevil prý ale „pouze“ hroby templářů a dvanáct ženských koster, patrně zazděných jeptišek. Po pokladu ani stopy. Houževnatá pověst si žila dál svým životem. Hledači pokladů se činili i v 19. století a dokonce ještě v době nejtužší komunistické diktatury v 50. letech se průzkumem lokality zabývali příslušníci SNB.

Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu, zkráceně templáři, se na scéně objevují roku 1120, kdy bratrstvo vzniklo, aby chránilo poutníky ve Svaté zemi. Z templářů se však postupem času stala mocná, vlivná a bohatá organizace, fungující po celém křesťanském světě, tedy i v Čechách a na Moravě. V případě českých zemí však šlo o významově okrajovou lokalitu, kde bychom templářské državy spočítali na prstech rukou. Historie řádu v Českém království se začala psát roku 1232

První písemná zmínka o templářích na Moravě pochází z ledna roku 1243, kdy jsou zmiňováni v listině rakouského vévody Friedricha II. Babenberského. Máme doklady o působení templářů v Čejkovicích u Hodonína, kde stála templářská komenda, ústřední sídlo řádu v českých zemích a v Rakousku. O jeho rozmach a prestiž se zasloužil zejména bratr Ekko, nejprve komtur a poté správce celé provincie. V Čejkovicích se dodnes dochovala templářská čtyřpodlažní věž a část zdiva, zakomponované do mladšího zámku. Jediné další působiště templářů na Moravě máme prokazatelně doloženo v Jamolicích s hradem Templštejnem. A Veveří? O tom, že by byl v držení templářů dobové prameny mlčí a fakticky neexistuje jediný důkaz, že by jej templáři vlastnili. Přesto od mohutného panského hradu Veveří nelze templářskou pověst oddělit.

Templářské mýty kolem Veveří rozhodně netrpí skromností. Roku 1304 tu měl dokonce pobývat poslední velmistr řádu Jacques de Molay a účastnit se zasedání kapituly. Pověst však naznačuje ještě něco jiného. Snad v tušení toho, že se nad řádem stahují mračna, nechal velmistr na Veveří budovat rozsáhlý podzemní úkryt, kam měly být uschovány hmotné rezervy templářů. Pracovat se prý začalo neprodleně v blízkosti kaple Matky Boží. Na práci bylo nasazeno mnoho dělníků z okolních vesnic, kterým byly vždy před započetím práce zavázány oči, poté se měli několikrát zatočit a nakonec byli odvedeni do podzemí. Cílem bylo, aby ztratili orientaci a v budoucnu nemohli nic vyzradit. Po dokončení prací se někteří již nevrátili, jiní dostali štědře zaplaceno. A právě ve zbudovaném úkrytu pak měly být uschovány ony stříbrné sochy apoštolů a další cennosti z tišnovského kláštera.

Velmistr de Molay, dříve než byl upálen na hranici jako kacíř a řád zrušen, splnil svůj úkol. Poklad byl ukryt a kruh se uzavřel. Čte se to pěkně a ještě lépe se o tom sní. Jako o každé pověsti, která má jen pramálo společného s realitou.

Životaschopná pověst o templářském pokladu se v září roku 2011 stala pohonem k uskutečnění geofyzikálního průzkumu, který měl odhalit, zda se pod kaplí Matky Boží skutečně nacházejí podzemní prostory, které by mohli potvrdit templářskou pověst. Systémem dipólového magnetického profilování hledali výzkumníci anomálie v podzemí kaple, pod sakristií a v jejím těsném sousedství. Stejnou metodou byl např. odhalen ve Vyšebrodském klášteře hrob Petra Voka z Rožmberka.

Hned první průzkum překvapivě odhalil dosud neznámé klenuté prostory v podzemí kaple. Průzkum nakonec přinesl zajímavá zjištění. Byla potvrzena existence krypty u severní strany kaple a přístroj rovněž zaznamenal, že jižním směrem od kaple, po celé délce někdejšího hřbitova se v jedné linii táhne výrazná, dosud neznámá anomálie, která velmi připomíná chodbu širokou asi 3 metry. Ta se v hloubce od 3,5 do 4,8 metru svažuje právě ke kapli.