Článek
Ta zpráva velmi silně zarezonovala i v českých médiích. Ředitelka školy ve floridském městě Tallahassee ve škole skončila, protože žákům během výuky ukázala renesanční sochu Davida od Michelangela Buonarrotiho. Zdravý rozum se vzpírá, ale je to tak. Žáci se doma pochlubili, co že zajímavého se dnes probíralo, a už to jelo. Někteří rodiče se za hlavu popadali, co že je to v té škole učí, a označili jedno z nejslavnějších uměleckých děl historie za pornografii.
Kauza hanbatého Davida
Zaměňovat umění v jeho nejryzejší podobě za pornografii je hmatatelným a ryzím dokladem omezenosti, nevzdělanosti a bigotnosti nejtěžšího kalibru. Ale není se čemu divit. Tallahassee Classical school, které se kauza týká, je součástí Hilsdale College, soukromé konzervativně křesťanské instituce. Jak se plete dogmatická víra do vzdělání, nekončí to dobře. Mimochodem, je vtipné, že škola, která brojí proti soše Davida, klasickému to dílu, má ve svém názvu „klasická“. Být to o pár století dříve, mohli nebohou ředitelku školy rovnou obvinit z čarodějnictví a podle toho také náležitě stíhat. Má vlastně štěstí, že dostala za takovou nestoudnost jenom padáka. Tedy, padáka vlastně nedostala. Od rady školy dostala nabídku, aby odešla sama… Jinak, že ji vyhodí. Tak šla … Padák na druhou.
Replika Michelangelovy sochy Davida před Palazzo Vecchio. Mramorový téměř šestitunový originál je vystaven v Galleria dell´Accademia, první malířské galerii v Evropě z roku 1563.
Šok z umění
Je podružné, že škola argumentuje tím, že nebyl dodržen zákon, podle kterého se má kontroverzní obsah vyučování hlásit rodičům týden předem. Co je na Davidovi kontroverzního? Možná by se oni nedovtipní rodiče i zákonodárci divili, že takových „pornografických“ děl je v Itálii, kolébce západní civilizace, nepřeberné množství. Nejde jen o renesanční umění, ale i o inspiraci renesančních umělců, kterou bylo umění antické.
Sochy, reliéfy, fresky, mozaiky, předměty denní potřeby zobrazují nahé postavy i sexuální scény. Navštívit taková Vatikánská muzea nebo trosky Pompejí, které jsou pověstné erotickými freskami, by bylo pro floridské mravokárce něco jako intelektuální harakiri. Která další díla by mohli soudobí inkvizitoři označit za pornografii? Tak například …
Neptunova kašna na florentském Piazza della Signoria leží jen pár metrů od sochy Davida. Dominantní sochu nahého Neptuna, pána moří, doprovázejí rovněž necudně nahé nymfy. Kašna vznikla jako svatební dar Cosima I. Medicejského svému synovi Francescovi.
Kapitolská Venuše, jedno z vrcholných děl sbírek Kapitolských muzeí v Římě, je římská kopie řeckého originálu z 3. či 2. století před Kristem. Venuše, římská obdoba řecké Afrodíté, byla bohyní lásky, plodnosti a krásy je pochopitelně nahá.
Umírající Gal. Socha je kopií bronzového řeckého originálu z 3. století př. Kr., která byla součástí velkého památníku, vztyčeného na oslavu porážky maloasijských Keltů (Galatů). Umírající Gal je jedním z nejskvělejších příkladů helenistického sochařství a je vystaven v Kapitolských muzeích v Římě. Nahota je odrazem skutečnosti, kdy Keltové bojovali nazí.
Socha Tří Grácií je kopií římské sochy podle řeckého originálu, kterou nechal v honosné katedrále v Sieně umístit papež Pius III. v 15. století. Socha bývá považována za inspiraci malíře Raffaela Santiho, který vytvořil stejnojmenný obraz.
Láokoón a jeho synové je jednou z nejslavnějších a také nejvlivnějších antických soch. Byla nalezena roku 1506, pohřbena na jedné z římských vinic. Vykopané dílo nechal ve Vatikánu vystavit papež Julius II. a s krátkou přestávkou, kdy byl za Napoleona ukraden a převezen do Paříže, je tam dodnes jako jeden z největších pokladů Vatikánských muzeí. Socha se stala inspirací pro Michelangela i Raffaela a ohlas nalezla i v baroku.
Mytický silák Herkules (řecky Héraklés) byl častým objektem uměleckého zobrazení. Renesanční socha Hercula s typickou lví kůží a kyjem je umístěna na nádvoří Palazzo Pitti ve Florencii.
Helenistická socha Satyra, řeckého poloboha, který symbolizoval mužskou sexuální sílu a divokost přírody, čemuž také odpovídalo jeho zpodobnění vousatého muže s kozlíma nohama. Na hlavě měl kozí rohy a často je zobrazován s erekcí. Jeho vzhled ho předurčil k tomu, aby se stal předobrazem ďábla. V Kapitolských muzeích narazíte hned na dva takové Satyry, ovšem již s chybějícím mužstvím.
Další literatura a zdroje:
Pijoan, José: Dějiny umění 2, Praha 1998.
Pijoan, José: Dějiny umění 6, Praha 1999.
