Hlavní obsah

Migrace je rizikem pro budoucnost. Zmar přicházel do Evropy vždy z Východu

Foto: Jan Hrdina / AI Midjourney

Pokud se naše společnost, naše politická reprezentace, odpovědní v EU i celá západní civilizace neprobere a nezamyslí nad tím, kam nás přivádí nedostatek respektu k vlastní kultuře i přehnaná tolerance, mohli bychom skončit pod kopyty barbarů.

Článek

Dějiny se v odlišných kulisách neustále opakují. Je to nějakých 1 500 let, co v důsledku velké migrace barbarských kmenů a též pro vlastní duchovní vyprahlost a morální úpadek skončila epocha slavné Říše římské, tehdy nejmocnější a nejvyspělejší civilizace antického světa, která disponovala vymoženostmi, jež se v Evropě znovu objevily až po tisíci letech. Přitom to začalo velmi nenápadně. Nejprve se barbaři dostávali do římské společnosti jako otroci a méněcenní obyvatelé. Postupně si však získali občanské právo, zejména za vojenskou službu. S postupem času docházelo k tzv. barbarizaci římské armády, k tomu se na římském území začaly usazovat nejprve rodiny, pak více rodin a nakonec celé kmeny. To už se ale neobešlo bez boje. Římané, kteří byli vůči barbarským kmenům, převážně z východu a severu, relativně vstřícní, začali postupně pod jejich tlakem bojovat o vlastní přežití. Ale to nestačilo a na Římany dolehl Bič boží, tedy Attila se svými Huny z východních stepí. To byl konec. Římská říše, jež navíc postrádala vnitřní soudržnost, zanikla pod kopyty barbarů. Nepřipomíná vám to něco?

Foto: Joseph-Noel Silvestre / Wikimedia Commons / public domain

Dobytí Říma Vizigóty roku 410 na obrazu Josepha-Noel Silvestrea z roku 1890.

Uvědomme si, v jaké situaci se naše západní – evropská civilizace nachází. Jsme velmi vyspělí, donedávna jsme žili a většinou ještě stále žijeme v míru, jsme pohostinní, náš sociální systém skýtá mnoho výhod. Ctíme lidská práva, vycházíme vstříc jiným etnikům a kulturám, které jsou na úplně jiném stupni společenského vývoje. Necháváme je usazovat se na vlastním území, dáváme jim výhody a privilegia, nezřídka bez jakékoliv zásluhy či přínosu pro naši společnost. Jsou samozřejmě i výjimky. Tyto výjimky však nezapalují auta, nerozdmýchávají pouliční nepokoje, nenapadají lidi s odlišným názorem, neútočí na ulicích a neznásilňují. Navíc Evropu zahaluje oprávněný strach z terorismu. To jsou zkušenosti z anglických, francouzských, německých nebo švédských měst i mnoha míst středomořských států. Stačí si projít denní tisk. Ale národní vlády i činovníci v Bruselu byli dlouho slepí a jen pomalu a neochotně začínají konat …

Jak jinak si vysvětlit stále více se otvírající náruč vůči „barbarům“, kteří k nám přicházejí z Východu a Jihu. To už nejsou ti mírumilovní z doby před několika desítkami let, kteří se integrovali do evropské společnosti a stali se jejím přínosem. I ti si totiž na nově příchozí soukmenovce těžko zvykají a potýkají se s jejich radikalismem i absencí respektu vůči kultuře nové domoviny. Ti, kteří do Evropy proudí dnes, nechtějí dávat, ale hlavně brát a naše tradice i kultury přizpůsobit svému myšlení.

Foto: Frans Geffels / Wikimedia Commons / public domain

Osmanští Turci obléhají Vídeň roku 1683.

Je snad normální, abychom měnili naše tradice a zvyklosti jenom proto, že to uráží víru přistěhovalců? Nejsou to oni, kdo by se měl přizpůsobit? Pokud se nepletu, jsou tu hosty a opačný scénář v jejich domovinách by byl nemyslitelný.

Jistě ne náhodou se Švýcaři v někdejším referendu rozhodli tvrdě zpřísnit podmínky pro přijímání migrantů. Vědí proč. Národ, který si svou nezávislost vybojoval a uhájil tváří v tvář silnějším soupeřům má právo rozhodnout, koho do své země vpustí a jak se tam přivandrovalec bude chovat. A podobně to vnímají třeba i v Austrálii. Rapidní nárůst kriminality ve švýcarských, ale třeba i švédských, německých nebo britských městech a školách je více než výmluvný.

Loni ubodal islámský fanatik zasahujícího policistu v západoněmeckém Mannheimu, v porýnském Solingenu ubodal nepříčetný Syřan tři účastníky letních oslav, další zranil, poslední kapka teď prý přetekla v bavorském Aschaffenburgu, kde zahynulo rukou vraždícího „psychicky nemocného“ Afghánce dvouleté dítě i muž, který chtěl ostatní předškoláky chránit.
Jiří Sládek, iDNES.cz

Není to jen příklad pádu antického Říma. Model, kdy méně vyspělá kultura zničila hrubou silou, bezohledností či fanatismem mnohem vyspělejší civilizaci, která díky vlastnímu pokroku a až příliš bezstarostnému životu již nebyla schopna ubránit se, se cyklicky opakuje. Příznačné také je, že barbaři přicházeli převážně vždy z Východu a naše vlastní dějiny to jen potvrzují.

Začalo to už ve starém Egyptě, který byl sražen na kolena mořskými národy i Perskou říší. Kdysi mocné Kartágo bylo poraženo Římem ještě v dobách, kdy byl Řím mladým vojenským státem bez vlastní vysoké kultury. Když se stal Řím velikým, byl zničen Germány a Huny. Nástupnický stát římského impéria, Byzantská říše měla nejprve vážné problémy s Araby a nakonec zhynula šavlí osmanských Turků. Mongolové vyvrátili Kyjevskou Rus, ničili Polsko a hrozili vtrhnout i k nám. A nakonec Sovětský svaz, který zdecimoval samostatné a vyspělé Československo a dnes by se v podobě Ruské federace chtěl znovu ujmout své dějinné úlohy. Bude se historie znovu opakovat a zanikneme z vůle barbarů i vlastní nečinnosti také my?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz