Článek
Dějiny se v odlišných kulisách neustále opakují. Je to nějakých 1 500 let, co v důsledku velké migrace barbarských kmenů a též pro vlastní duchovní vyprahlost a morální úpadek skončila epocha slavné Říše římské, tehdy nejmocnější a nejvyspělejší civilizace antického světa, která disponovala vymoženostmi, jež se v Evropě znovu objevily až po tisíci letech. Přitom to začalo velmi nenápadně. Nejprve se barbaři dostávali do římské společnosti jako otroci a méněcenní obyvatelé. Postupně si však získali občanské právo, zejména za vojenskou službu. S postupem času docházelo k tzv. barbarizaci římské armády, k tomu se na římském území začaly usazovat nejprve rodiny, pak více rodin a nakonec celé kmeny. To už se ale neobešlo bez boje. Římané, kteří byli vůči barbarským kmenům, převážně z východu a severu, relativně vstřícní, začali postupně pod jejich tlakem bojovat o vlastní přežití. Ale to nestačilo a na Římany dolehl Bič boží, tedy Attila se svými Huny z východních stepí. To byl konec. Římská říše, jež navíc postrádala vnitřní soudržnost, zanikla pod kopyty barbarů. Nepřipomíná vám to něco?
Dobytí Říma Vizigóty roku 410 na obrazu Josepha-Noel Silvestrea z roku 1890.
Uvědomme si, v jaké situaci se naše západní – evropská civilizace nachází. Jsme velmi vyspělí, donedávna jsme žili a většinou ještě stále žijeme v míru, jsme pohostinní, náš sociální systém skýtá mnoho výhod. Ctíme lidská práva, vycházíme vstříc jiným etnikům a kulturám, které jsou na úplně jiném stupni společenského vývoje. Necháváme je usazovat se na vlastním území, dáváme jim výhody a privilegia, nezřídka bez jakékoliv zásluhy či přínosu pro naši společnost. Jsou samozřejmě i výjimky. Tyto výjimky však nezapalují auta, nerozdmýchávají pouliční nepokoje, nenapadají lidi s odlišným názorem, neútočí na ulicích a neznásilňují. Navíc Evropu zahaluje oprávněný strach z terorismu. To jsou zkušenosti z anglických, francouzských, německých nebo švédských měst i mnoha míst středomořských států. Stačí si projít denní tisk. Ale národní vlády i činovníci v Bruselu byli dlouho slepí a jen pomalu a neochotně začínají konat …
Jak jinak si vysvětlit stále více se otvírající náruč vůči „barbarům“, kteří k nám přicházejí z Východu a Jihu. To už nejsou ti mírumilovní z doby před několika desítkami let, kteří se integrovali do evropské společnosti a stali se jejím přínosem. I ti si totiž na nově příchozí soukmenovce těžko zvykají a potýkají se s jejich radikalismem i absencí respektu vůči kultuře nové domoviny. Ti, kteří do Evropy proudí dnes, nechtějí dávat, ale hlavně brát a naše tradice i kultury přizpůsobit svému myšlení.
Osmanští Turci obléhají Vídeň roku 1683.
Je snad normální, abychom měnili naše tradice a zvyklosti jenom proto, že to uráží víru přistěhovalců? Nejsou to oni, kdo by se měl přizpůsobit? Pokud se nepletu, jsou tu hosty a opačný scénář v jejich domovinách by byl nemyslitelný.
Jistě ne náhodou se Švýcaři v někdejším referendu rozhodli tvrdě zpřísnit podmínky pro přijímání migrantů. Vědí proč. Národ, který si svou nezávislost vybojoval a uhájil tváří v tvář silnějším soupeřům má právo rozhodnout, koho do své země vpustí a jak se tam přivandrovalec bude chovat. A podobně to vnímají třeba i v Austrálii. Rapidní nárůst kriminality ve švýcarských, ale třeba i švédských, německých nebo britských městech a školách je více než výmluvný.
Loni ubodal islámský fanatik zasahujícího policistu v západoněmeckém Mannheimu, v porýnském Solingenu ubodal nepříčetný Syřan tři účastníky letních oslav, další zranil, poslední kapka teď prý přetekla v bavorském Aschaffenburgu, kde zahynulo rukou vraždícího „psychicky nemocného“ Afghánce dvouleté dítě i muž, který chtěl ostatní předškoláky chránit.
Není to jen příklad pádu antického Říma. Model, kdy méně vyspělá kultura zničila hrubou silou, bezohledností či fanatismem mnohem vyspělejší civilizaci, která díky vlastnímu pokroku a až příliš bezstarostnému životu již nebyla schopna ubránit se, se cyklicky opakuje. Příznačné také je, že barbaři přicházeli převážně vždy z Východu a naše vlastní dějiny to jen potvrzují.
Začalo to už ve starém Egyptě, který byl sražen na kolena mořskými národy i Perskou říší. Kdysi mocné Kartágo bylo poraženo Římem ještě v dobách, kdy byl Řím mladým vojenským státem bez vlastní vysoké kultury. Když se stal Řím velikým, byl zničen Germány a Huny. Nástupnický stát římského impéria, Byzantská říše měla nejprve vážné problémy s Araby a nakonec zhynula šavlí osmanských Turků. Mongolové vyvrátili Kyjevskou Rus, ničili Polsko a hrozili vtrhnout i k nám. A nakonec Sovětský svaz, který zdecimoval samostatné a vyspělé Československo a dnes by se v podobě Ruské federace chtěl znovu ujmout své dějinné úlohy. Bude se historie znovu opakovat a zanikneme z vůle barbarů i vlastní nečinnosti také my?
