Článek
Začalo jaro. Tučňáci vesele prozpěvují za okny. Krajinu zahalil první letošní sníh. I přesto se příroda probouzí. A s ní i silničáři. Po půlroční pauze, kdy se v důsledku neustálého náledí nedalo vyjet na polovinu silnic, se situace mění a opět se na silnice nikdo nedostane. Dělníci statečně kolonizují města a meziměstské cesty. Někde si ve frontě počkáte jen chvíli. Hodinku…maximálně dvě. Jinde si lidé na cestu do práce berou batůžky s jídlem a náhradním spodním prádlem. Dlouhé chvíle čekání si krátí tenisovým utkáním, či pouhým piknikem. Města se změnila k nepoznání. Všude samé příkopy, zákopy a okopy. Ráno už dávno neoznamuje kokrhání kohouta. Doba značně pokročila a přírodu nahradila moderní technika. Dnes lidi úspěšně probouzí rány sbíječek. Na rozkopaných silnicích potkáváte lidi z celého světa. Tuhle je nějaký Afričan. Támhle Afghánec. A ten? Ten nejspíš bude z Mongolska. Jen…češtinu ne a ne zaslechnout. Cestou míjíme pár dělníků, kteří už bezmála čtyři hodiny posedávají a popíjejí pivo. A o pár set metrů dál zeje díra, která ještě před třemi měsíci byla krásnou vyasfaltovanou silnicí. Za tu dobu se zde nikdo neukázal. Jen zvolna poletuje cedule s nápisem: „Technologická odstávka“. Mezi silničními kužely a značkami „Zákaz vjezdu automobilům nad tři a půl tuny“ se v slalomovém tempu ladně proplétá kolona asi deseti kamionů. Dělníci s pečlivě nacvičenými pohyby marně uskakují před těmito kolosy. Řidiči je vesele zdraví údery rukou na klakson. Dělníci řidičům odpovídají na pozdrav máváním zvednutých pěstí. Taková krásná jarní idylka.
