Článek
Časem gymnastice propadl a i přes skromné podmínky se neustále zlepšoval. Velmi brzy mu spolužáci přestali posměšně říkat Padavka, když viděli jeho vypracované svaly. Byl všestranně sportovně nadaný a měl výsledky, i přesto, že měřil jen 160 cm. Dřel na sobě celý život, po škole se vyučil soustružníkem a přes den tvrdě pracoval ve fabrice. Když skončil šichtu, převlékl se a šel cvičit do Sokola, kde byl, dokud nezavřeli.
Když usoudil, že je připraven, přihlásil se na svůj první mezinárodním závod, kterým bylo mistrovství světa v tělocviku v Paříži v roce 1931. To zcela ovládl. Soutěžilo se ve čtrnácti disciplínách z různých sportů, od lehké atletiky až po gymnastiku. K překvapení všech suverénně dominoval. Jako jediný ze všech závodníků totiž splnil extrémně náročnou podmínku, dosáhnout ve všech disciplínách alespoň 60 % možných bodů.
Navíc získal pět zlatých medailí - za cvičení na kruzích, bradlech, hrazdě, ve šplhu a víceboji. Ve skoku do výšky pak o centimetr překonal svou vlastní! Soupeři nechápali, kde se to tak malém těle bere. Medaile však nikdy nedostal, protože ve Francii platil zákaz vývozu drahých kovů! Kde teda skončily, ví Bůh. Bylo mu to jedno, o metály nestál, závodil z čisté touhy po vítězství, vůli překonávat překážky a také ho to bavilo.
V roce 1934 se přestěhoval do Prahy, kde získal zaměstnání jako úředník v bance. Po práci usilovně trénoval a připravoval se na olympijské hry, i když musel překonávat bolest v zádech. Ta byla následkem zranění, které utrpěl na mistrovství světa v Budapešti, kde i přesto vyhrál. Podle pokynů führera, který o naše území usiloval, nesměl na olympiádě za žádnou cenu vyhrát jediný Čech, mělo jít naopak o triumfální přehlídku nacistické nadřazenosti a neporazitelnosti árijské rasy.
Alois Hudec nastoupil ve třech disciplínách. Ve dvou případech ho neobjektivní rozhodčí nespravedlivě odsunuli z medailových pozic, když na hrazdě „přehlédli“ jeho nevídané závěrečné salto. Když nastupoval na kruhy, podíval se do tváří desetitisíců divákům a žádal po nich jediné - pravdu. Vzápětí přešel do rozporu, místo obvyklého jednoho jich udělal pět, jeden dokonce střemhlav. Nedržel je předepsané tři vteřiny, ale celou věčnost.
Jeho drobounké tělo jakoby vyrostlo. Jeden zaujatý divák to již nevydržel a začal tleskat, ihned se k němu přidal celý stadion. Když skončil, uctili ho ovacemi ve stoje. Adolf Hitler to ponížení nevydržel a doslova utekl z čestné lóže. Nakonec mu rozhodčí museli dát známky, které v historii OH nikdo nikdy nedostal. Jeho výkon nenechal chladnou ani vůdcovu dvorní režisérku Leni Riefenstahlovou, která točila propagandistický snímek Olympia.
Ačkoliv byl Hudec příslušník podřadné rasy, jeho výkon na kruzích ji vizuálně uhranul. Představoval pro ni totiž přesně ten typ antické krásy a fyzické dokonalosti, kterou hledala, a tak ho z něj navzdory nátlaku nevystřihla. Ty nejdůležitější části jeho cvičení, trvající 85 sekund jsou v něm dodnes. „Když je vidím, tak ta sestava je prostě famózní i na dnešní poměry a obstála by na závodech i dnes, po 90 letech.
„Vidět jeho výkon je dodnes zážitek,“ dodal obdivně Michal Burian z Vojenského historického archivu. Alois Hudec zaujal i na stupních vítězů. Zatím, co se většina závodníků - bez ohledu na národnost - přizpůsobila a pozdravila vůdce či nacistické představitele předávající medaile hajlováním, on zaťal ruku do pěsti a jenom upřeně sledoval československou vlajku, která na stožár neměla vůbec vystoupat a dlouho ji hledali.
Němci nemohli přehlížet jeho úspěchy, nabídli mu trénink mládeže v proněmeckém Kuratoriu. Raději přestal cvičit úplně. Až do konce života žil nenápadně, v ústraní. Neměl auto, všude chodil pěšky. Odmítal publicitu, i překupníky, i když mu za olympijské zlato nabízeli tehdy astronomických sedmdesát tisíc korun. Peníze pro něj nic neznamenali, netoužil po drahých věcech či hmotných statcích, žil skromně, nepotrpěl si na návštěvy restaurací a drahá jídla.
Druhá světová válka ale jeho kariéru přerušila, uzavřela činnost České obce Sokolské a zatkla jeho vedení. V něm naštěstí nebyl, ale neměl kde cvičit. Právě nedostatek tréninku měl za následek velké zranění. Při jednom saltu nedopadl na žíněnku, ale na tvrdou podlahu a při nárazu si zlomil obě nohy. Musel se naučit znovu chodit, ale díky vůli to překonal. Už po několika měsících opět začal závodit.
Po válce vyhrál v New Yorku mezistátní utkání Československo–Amerika kde se stal miláčkem diváků, reprezentoval v Dánsku, Kanadě i dalších zemích. Definitivně závodění ukončil v roce 1947, v 39 letech. Během kariéry se zúčastnil asi padesáti nejvýznamnějších závodů, z nichž 27 vyhrál, desetkrát byl druhý a čtyřikrát třetí. Jeho výkon vynikne, když připomeneme jeho podmínky.
Ve stáří
Neměl kolem sebe týmy fyzioterapeutů, lékařů, psychologů, masérů a odborníků na stravu. Chodil normálně do práce, bez jakýchkoli úlev, i po vítězství na olympiádě. Po únoru se komunisté snažili přemluvit ho ke spolupráci, byl pro ně ideologickým hrdinou. Zdvořile, ale nekompromisně odmítl, kupodivu bez následků. Po ukončení aktivní sportovní kariéry se věnoval cvičitelské a trenérské práci, kterou vykonával vedle svého zaměstnání v bance.
Peníze ani sláva pro něj nic neznamenali. Sám si totiž žádného kovu nevážil tolik jako lidského života. K tomu řekl: „Dosáhl jsem řady vynikajících sportovních úspěchů, byl jsem přijat hlavami evropských států, ale za ten největší považuji záchranu tří lidských životů před utonutím. Svého nejmladšího bratra Václava a dalších dva, asi dvanáctileté chlapce jsem pod Kníničskou přehradou vytáhl z vody jako kapry. Tehdy jsem už byl padesátník.“
V roce 1955 na spartakiádě mu byl slavnostně udělen titul zasloužilého mistra sportu. Když mu vestoje tleskal velký Strahovský stadion, měl slzy v očích. Ocenění si vážil nadevše, bylo od jeho krajanů a připomínka toho, že národ na něj ani po letech nezapomněl. Žil v nevelkém bytě v Nuslích s manželkou a po jejím skonu sám. Měli spolu dceru Věru.V roce 2016 získal v anketě Sportovec roku Cenu Emila Zátopka za celoživotní přínos sportu. Zemřel 23. ledna 1997 ve věku 88 let.
Prostý hrob na Malvazinkách
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/alois-hudec-berlin-oh-1936-adolf-hitler-jesse-owens.A260806_170352_domaci_krou
https://www.impuls.cz/zpravy/domaci/alois-hudec-berlin-oh-1936-adolf-hitler-jesse-owens/
https://www.kvety.cz/historie/alois-hudec-detstvi-nemoci-olympijsky-vitez-mistr-sveta-cviceni-na-kruzich/
