Článek
Už od starověku si kladou filozofové i vědci otázku: „Co vlastně jsou barvy?“ Jak vznikly? Jaký mají význam? Vždyť podle antropologů nemá žádná řeč na světě dostatečnou zásobu slov k jejich dokonalé identifikaci! Primitivní národy si dokonce vystačí s dvěmi, černou a bílou.
Ale zatím, co v křesťanství je symbolem smutku prvně jmenovaná, u hinduistů a taoistů platí opak. Podle mnohaletého průzkumu je ve všech kulturách na třetím místě červená. I když může nastat asociace s krví, je překvapivě obecně vnímána jako radostná. Podle perského básníka Nizámího z dvanáctého a třináctého století je lidská duše červená a proto je taková i krev.
Kupodivu tak předběhla modrou, barvu nebes. Stojí za zmínku, že staří Řekové výraz pro světle modrou vůbec neznali! Moře či obloha byly světlé, nebo tmavé, jakožto výsledek souboje mezi světlem a tmou. V západních kulturách až do sedmnáctého století převládalo prastaré Aristotelovo tvrzení, že všechny barvy jsou vytvořeny smísením bílé a černé.
Jasno neměl ani takový génius, jakým byl Leonardo, ten se nedokázal rozhodnout, zda jich do základního spektra patří osm či jen šest. Velmi vzdělaný jezuita Francois d'Aguilon v roce 1612 zase došel k závěru, že existují jen tři: červená, žlutá a modrá, a ty kombinacemi spolu s bílou a černou vytvářejí všechny ostatní.
Ve filozofii barev se pak promítá i prostředí a geografické podmínky. Zatímco bílá má všude jen jeden či dva odstíny, Laponci, žijící za polárním kruhem, jich rozlišují hned sedm. Některé africké kmeny zase znají přes padesát odstínů hnědé, novozélandští Maorové sto druhů červené. Japonci je dokonce doplňují názvy vystihujícími, zda jde o barvy matné, lesklé, statické nebo dynamické.
Jsou důležité i z fyzikálního či chemického hlediska. Jejich odstín je určen vlastnostmi a strukturou, a to ve chvíli, kdy se od něj odráží světlo. Sluneční paprsek je bílý, a proto se tak nutně jeví předmět, pohlcuje-li ji ale například všechny složky světla kromě červené, vidíme jej stejně. Pohlcuje-li úplně všechny dopadající paprsky, jeví se jako černý.
Lidské oko dobře vnímá barvy, protože sítnice se skládá ze tří druhů čípků a každý reaguje na jiné délky viditelného světelného spektra, jedna část vnímá dlouhé vlny 600 až 700 nm ve spektru od žluté do červené, další (450 až 600 nm) od modré do žluté a třetí kratší vlnění od 400 do 450 nm, což představuje fialovou až modrou barvu.
Mozková centra barevného vlnění jsou v pravé mozkové hemisféře, centrum řeči se nachází naopak v levé. Delší vlnové délky žluté části spektra symbolizují teplo, denní světlo a životní energii. Proto extroverti dávají přednost červené, oranžové či žluté, introverti preferují chladné, modrou a fialovou.
Červená člověku i živočichům (nejen býkům) zrychluje tep, při jejím spatření se dostává do krevního oběhu víc adrenalinu. Modrý konec spektra vyjadřuje chlad a klid, má totiž kratší vlnovou délku, oko ho vnímá tak, že se zdá vzdálenější, a vzniká dojem odstupu. Z průzkumů však jednoznačně vyplývá, že modrá je u Evropanů nejoblíbenější.
A nejen u nich, v Indii ji považují za nositelku štěstí, představuje také nezkalenou čistotu a prvotní stav hmoty na počátku světa. Řada zobrazení Buddhy má modré pozadí a podle mýtů jde o první světlo, které čeká mrtvé na cestě ke znovuzrození. I egyptští bohové či vládci bývali zobrazováni s modrými vlasy, objevují se tak na nástěnných malbách.
Sytá modrá, ultramarín, se u křesťanů užívala na roucha Panny Marie. Vyráběla se z azuritu nebo z rozemletého polodrahokamu, lazuritu a v ceně převyšovala zlato. Další ceněnou barvou, královskou, byl purpur. Vyráběl ze schránek měkkýšů a pro jednu unci barviva na slavnostní plášť bylo třeba odchytit desítky tisíc zvířat.
Podle legendy ho objevil fénický bůh Melkart, když se jeho pes zakousl do měkkýše a tlama se mu zbarvila fialově. V TOP 3 nesmí chybět šafrán, zdroj žlutooranžové barvy. Lidstvo na přírodních zdrojích záviselo až do roku 1857, kdy se podařilo vyrobit první syntetickou barvu.
Dokázal to teprve devatenáctiletý anglický student William Perkin - čirou náhodou, když se snažil vyrobit chinin na léčbu malárie. Svět pak začal stále víc zářit, dnešní počítače umí už identifikovat miliony odstínů. Místo názvů používají čísla a není se co divit, vždyť třeba žádný evropský jazyk neměl název pro oranžovou do doby, než na kontinent dorazily první pomeranče!
Specifická je zlatá barva, je synonymem hojnosti, bohatství, úspěchu, prosperity, štěstí sebevědomí, inteligence, velkorysosti a šlechetnosti. Vyjadřuje klid a vyrovnanost. Uleví při depresích, platí za nejmocnější léčivou barvu spojuje se s dlouhým životem. Je to barva vizí a skutků, které mohou změnit svět. Barva působí blahodárně na emoce, stejně jako sluneční paprsky.
Barvy jsou často využívány při psychologii, kdy pomáhají nejen stanovovat diagnózy, ale i léčit, využívá je - až přehnaně - i reklamní a zábavní průmysl. Neonové výbojky sice vypadají pěkně, ale když svítí příliš, poškozují přírodu i životní prostředí, protože rostliny či stromy jsou neustále ve světle, takže nemají dost času na vegetační klid.
Rychlé střídání barev na obrazovce u videoklipů zase může v člověku způsobit pocit tísně, ale i deprese, protože působí na hypotalamus a další mozková centra, nehledě k tomu, že soustředěným pozorováním dochází k zátěži na oči, což může vést k poškození rohovky. Přesto všechno jsou barvy vítaným zpestřením života.
Zdroj: https://www.lapetien.cz/vyznam-barev/
https://www.onlio.com/-/psychologie-barev-symbolika-barev
https://www.pruvodcepodnikanim.cz/clanek/psychologie-barev-v-marketingu/
