Článek
Na rozdíl od svých vrstevnic, mezi které patřila třeba Nataša Gollová či Adina Mandlová, nezaujala atraktivním vzhledem, měla malou, korpulentní postavu a boubelatý obličej, což ji vadilo, stejně jako to, že dlouho žila bez partnera. Až v 48 letech se provdala za herce Karla Fridricha. Stojí za zmínku, že toho po její smrti „zdědila“ největší kamarádka a kolegyně Antonie Hegerlíková a prožila s ním zbytek jeho života. V závěti zařídila aby byli všichni tři pochování společně.
Marie byla dlouhá léta známá jen jako divadelní herečka, po studiích zamířila do divadla E.F. Buriana, po roce dostala angažmá v Národním divadle. Tam nevydržela dlouho, po roce byla propuštěna, říkalo se, že kvůli tomu, že přišla na představení opilá, což je spíš nepravděpodobné, v té době ještě alkoholu nepropadla, důvodem mohly být spíš zdravotní nebo politické důvody, psal se rok 1950.
Pít totiž podle všeho začala až poté, co utrpěla vážný úraz při automobilové nehodě, kdy jí lékaři sdělili, že nikdy nebude moci mít děti, po kterých velice toužila. Stojí za zmínku, že i další zraněná herečka, Luba Skořepová potratila a také zůstala do smrti neplodná. Marie kromě divadla externě působila také jako rozhlasová hlasatelka. Filmoví režiséři ji totiž zcela opomíjeli až do jejich jednapadesáti let.
Pak jí Jaroslav Papoušek obsadil do role „babi“ v komedii Ecce homo Homolka. Dlužno říci, že tip na ní mu dala Helena Růžičková, která hrála její snachu. Pro obrovský úspěch pak byly natočeny další dva díly, Hogo Fogo Homolka a Homolka a tobolka. Díky tomu si později zahrála i další zajímavé postavy, třeba svačinářku v Marečku, podejte mi pero!, starostlivou hospodyni primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města nebo svéráznou výkupčí lahví v Ženě za pultem. Oblíbil si ji také režisér Petr Schulhoff.
Ten pro ni našel uplatnění v komediích Zítra to roztočíme, drahoušku…! a „Já už budu hodný, dědečku!“ Díky tomu se konečně stala populární, což si dosyta užívala, často po hospodách a vinárnách. Chodila i do divadelních barů, kde si mohla po představení poklábosit z kolegy. Na rozdíl od většiny žen, které pijí doma a tajně, měla ráda společnost. Nejen v tom se podobala Stelle Zázvorkové, která byla od mládí také plnoštíhlá, ale ta se kvůli tomu ani svému vzhledu nikdy netrápila.
Marie byla až přehnaně rozdávačná. Kdo za ní přišel, že nemá na útratu, zaplatila za něj účet, půjčovala těm, co si o to řekli a někdy peníze jen tak darovala. Ale vůbec neměla přehled o vlastních financích, co vydělala, brzy prošustrovala, často zcela nesmyslně. Když ji jednou bolely nohy, objednala si pro cestu z Prahy na šumavskou chalupu taxíka, který stál na tu vzdálenost majlant.
Když peníze došly, nějak si poradila. Tradovalo se, že na černém trhu prodala svoji občanku za čtyřicet tisíc korun. To se ale nezdá moc pravděpodobné, šlo o závratnou částku odpovídající dvouročnímu průměrnému platu! To by za ni těžko někdo dal. Navíc by byla nutná výměna fotky, padělatelé se za socialismu moc nevyskytovali.
I když byla těžká alkoholička, uměla v tom chodit, při natáčení s ní problémy obvykle nebyly. Kolovaly fámy, že měla dva rodné listy, jeden s jejím rokem narození 1918, kde bylo uvedeno pravé jméno Mottlová a druhý o dva roky „mladší“ kde už byla zkrácená verze jen s jedním „t“ kterou používala. Měla je různě střídat podle toho, který se jí v ten daný moment víc hodil.
V posledních letech života ji trápily bércové vředy, přesto až do posledního dechu natáčela. „Filmování mě stále baví, nedovedu si představit, že bych jen tak seděla a užívala si penze. Vždy se raduju, když pro mě mají nějakou roli. A že je maličká, mi vůbec nevadí,“ řekla Marie Motlová. Důchodu si však příliš neužila, zemřela v roce 1985 v pouhých sedmašedesáti letech.
Zdroj: https://www.ceskatelevize.cz/lide/marie-motlova/
https://www.csfd.cz/tvurce/1015-marie-motlova/prehled/
