Článek
Po uvedení měla - už pod změněným názvem Taková normální rodinka - tak obrovský divácký úspěch, že vzniklo dalších sedm dílů. Ty psala Fan Vavřincová spíš po večerech, nechtěla opustit jistotu stálého zaměstnání. Přitom sama netušila, že v podstatě vytvořila první český sitcom.
Velké štěstí bylo i v tom, že se režie ujal zkušený Jaroslav Dudek. Dovedl se, stejně jako později v seriálu Hospoda, vypořádat s tím, že veškeré scény se točily prakticky jen v obýváku a kuchyni, takže si nemohl pomoci prostřihy na jiné prostředí.
Navíc o něm bylo dobře známo, že při obsazení postav dává přednost těm hercům, kteří umí dobře improvizovat a vyžaduje to od nich. A dokáže si je také prosadit.
Boj sváděl hlavně o Eduarda Cupáka, který se straně jako homosexuál nehodil, navíc byl v hledáčku STB. K úspěchu ovšem přispěl i celý herecký ansámbl. „Vraždící“ babička Marie Rosůlková, Zdeněk Řehoř se svými želvami Poldinkami, či „pěvkyně“ Dana Medřická tvořili jádro.
Jim zdařile sekundovali herci mladší generace Jana Štěpánková a zmíněný Eduard Cupák i benjamínci Dana Kolářová a Jaromír Hanzlík, díky kterým vlastně dílo vzniklo.
Ale nešlo jen o hlavní postavy, role účetního Koníčka byla napsána na tělo Oldřichu Novému. Ten, společně s další pozapomenutou legendou, Jiřinou Šejbalovou, předvedli herecký koncert. Odkopnutou milenku si pak v jednom díle s gustem „střihla“ Jiřina Bohdalová. Nezapomenutelná byla i krátká role metrákového stěhováka Víťi Černého.
Raubíře si zahráli synové dirigenta Jaroslava Hybše a dostáli své pověsti, často zlobili tak, že některé výchovné pohlavky, které dostali, nebyly ve scénáři.
Stejně tak jako dva ze šesti způsobů násilné smrti „vraždící“ babičky, původně použila jen jed, pletací jehlici, oprátku z pásků a pilku. Marie Rosůlková si ale jednou všimla zapomenutého dětského samopalu a tím střílela přes okno a pak z budíku vytvořila časovanou bombu.
Mnohé scény, hlavně z dílu Škola manželů byly doslova opsány ze života, hlavně ta, kdy naivní Jaromír Hanzlík koupí manželce bez důvodu kytku. Za zmínku stojí i skvělá ukázka pasivní rezistence v podání dvojice Zdeněk Řehoř a Eduard Cupák.
Velkým plusem pro diváky byla v sedmdesátých letech zcela nevídaná naprostá apolitičnost. To ovšem leželo normalizačním cenzorům pěkně v žaludku. Kvůli nim musel být přetočen díl s malířem. Toho původně hrál průšvihář Pavel Landovský a svými hláškami odbourával kolegy. Místo něj se objevil straník Jaroslav Moučka.

Pavel Landovský
V posledním natočeném díle Dáreček byl zase Eduard Cupák „uklizen“ na Kubu. V pokračování se s ním už totiž nepočítalo. Jenže to se nakonec vůbec nekonalo.
Další natáčení bylo totiž ukončeno poté, co tvůrci i herci svorně odmítli novou podobu seriálu. Jejich postavy se totiž měly aktivně účastnit schůzí, raubíři měli být vzornými pionýry a podobně.
Vedení hlavní redakce zábavních programů pak vyhlásilo seriál za „buržoazní zábavu“, ve které chybí „dnešní kvas“. Tento postoj jim tlumočil Vladimír Dvořák.
V roce 2008 vznikl - i přes odpor Fan Vavřincové - celovečerní film s naprosto jinými herci, který ale ani náhodou nedosahoval kvality původního díla.
Zdroj: https://www.csfd.cz/film/74232-takova-normalni-rodinka/prehled/
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Taková_normální_rodinka