Článek
Alžběta už od dětství psala básně, ve kterých líčila vlastní zážitky. Vyrůstala s deseti sourozenci – čtyřmi z prvního manželství svého otce – v Mnichově. Ve čtrnácti letech ji starší sestra Helena, přezdívaná jako Néné, údajně přistihla při masturbaci, což byl velký hřích. Říkalo se jí samohana a mravokárce Immanuel Kant v Metafyzice mravů tvrdil, že zhýralost při sebeuspokojování je odporná a snižuje člověka na úroveň dobytka! Kromě básní vyjadřovala pocity i v kresbách, měla prostě umělecké nadání.
Později začala - cíleně a ve velkém - sbírat fotky žen, často v erotických pózách. To ovšem nutně neznamená, že byla lesbička či bisexuálka, ale pokud ano, musela to hodně pečlivě tajit. Za homosexualitu hrozil trest smrti, mužům byla například zasunuta do konečníku rozžhavená tyč. Měla také pánský koníček, milovala rychlou jízdu na koni, nejraději v lese, přes přírodní překážky, kdy dost riskovala. Nejezdila v dámském, bočním sedle, jen měla z jedné jeho strany zavěšenou dřevěnou nohu, aby to tak vypadalo.
Spíš to ale vypadá, že její lesbické touhy zůstaly v platonické rovině, prostě se ji líbil pohled ženské tělo - včetně vlastního. Vzhledu věnovala nebývalou péči, byla jím doslova posedlá. Na obličej si před spaním přikládala syrové telecí maso, případně masku z drcených mandlí a jahod. Její největší chloubou byly dlouhé, husté, kudrnaté vlasy. Ty dosahovaly až ke kotníkům, vážily několik kilogramů, služebné o ně pečovaly denně až několik hodin. Myla si je jednou za dva týdny luxusní směsí složenou z koňaku a surových vaječných žloutků.
Připomínala hodně dnešní dívky, byla na ženu té doby nebývale vysoká (173 cm) a - až přespříliš - štíhlá. Měla zřejmě sklony k mentální anorexii, váhu si udržovala na 50 kilech, 3× denně ji kontrolovala, jednou denně si nechávala měřit pas, stehna a lýtka. Věnovala velkou pozornost a propracovanou péči bezchybné pleti. Jejím ideálem byla přirozená krása, téměř nepoužívala make-up ani parfémy. Ve 33 letech se ale rozhodla, že se už nikdy nebude nechávat fotografovat. Jejím argumentem bylo, že jí to přináší smůlu.
Pokaždé se prý hned potom stalo něco špatného. Spíš to však bylo tím, že nechtěla být zachycena, jak přes veškerou péči o sebe, stárne. Osudový vztah s Františkem Josefem I. vznikl vlastně nedopatřením. Jeho choťí se původně měla stát nejstarší dcera, Helene. Tu Alžběta jen doprovázela na námluvy, ale císař se do ni okamžitě zamiloval, přesto, že jí bylo jen něco přes patnáct let. Ani jí nebyl nesympatický, my ho máme vesměs zafixovaného jako stařičkého mocnáře, jenže v mládí byl velmi pohledný muž s dobrou postavou.
Franz Josef I. v mládí
Manželství bylo naplněno velmi brzy, i přes její nezkušenost. Alžbětina matka ji moc na ztrátu panenství nepřipravila, dala ji jediné ponaučení: „On František bude vědět, co má dělat.“ Pak v rychlém sledu, do 21 let, porodila tři děti. Nejprve dvě dcery, Sofii, Giselu a nakonec vytouženého syna Rudolfa. Alžbětin vztah s nimi byl obtížný, měla jen málo šancí aktivně se podílet na jejich výchově. I proto, že její tchyně, arcivévodkyně Sofie ji považovala za nezralou a neschopnou a svěřovala je spíš vychovatelům a guvernantkám. František byl od dětství připravován na roli panovníka a ženské záležitosti ho nezajímaly.
Takže absolutně nechápal potřeby své mladé manželky. Ta si i po vícečetných porodech dokázala udržet skvělou postavu. Její krása byla pověstná, měla obdiv všech mužů. Kromě jízdy na koni patřilo k jejím koníčkům cestování. Pro nás není bez zajímavosti, že k jejím oblíbeným městům patřily Karlovy Vary, podnikala náročné pěší túry po okolních lesích, přes svou štíhlost měla vynikající fyzickou kondici. Na řeckém ostrově Korfu si nechala postavit neoklasicistní palác, plný antických soch a zahrad s výhledem na Jónské moře.
Uměla výtečně plavat. Ráda jezdila i na Madeiru a Azorské ostrovy, ale nikdy neodmítala pozvání ze zemí, které předtím nenavštívila. I když si de facto neměla na co stěžovat, nebyla v „roli“ císařovny šťastná. „Manželství je nesmyslná instituce. Jako patnáctileté dítě je člověk prodán a složí přísahu, které nerozumí, které pak lituje 30 i déle let a už ji nemůže porušit,“ vyjádřila se jednou. Nikdy se v kuloárech neobjevila informace, že by měla milence, což jen zase dokazuje, že muže, přestože po ní šíleli, zrovna nemusela.
Její fotoalba krásných žen, často v erotických pózách, se různými kanály dostala do Muzea Ludwig v Kolíně nad Rýnem. Kurátorka Miriam Szwast vysvětluje, co znamenají a jakou neznámou stránku císařovny odhalují: „Tyto ženy pracovaly se svým tělem, měly nad ním kontrolu, vydělávaly jím peníze, třeba jako tanečnice. Tehdy vyžadovalo mít hodně odvahy, sebevědomí a „marketingového talentu,“ se nechat takto zvěčnit. Tím jí byly dost blízké, nazývala je „sestrami“ . A možná to pro ni byl způsob, jak zažít určitou svobodu.“
Byla hodně nekonvenční, což se hrubě nelíbilo manželovi. Milovala moře, z jedné plavby se vrátila k jeho značné nelibosti s vytetovanou kotvou na rameni. Sama se často cítila jako herečka, i v životě hrála svoji roli, měla třináctou komnatu, kam nikdy nikoho nepustila. Se stárnutím se vyrovnávala těžce a snažila se mu všemi možnými způsoby zabránit, což se jí i dařilo. „Až se mě nemilosrdně dotkne čas, zahalím se navždy a lidé o mně budou mluvit jako o ženě, kterou jsem kdysi byla,“ řekla své oblíbené neteři Marii Larischové.
Ve smutku
Netušila, že mezitím zažije největší životní tragédii. Její syn, psychicky nevyrovnaný a problémový Rudolf, spáchal 30. ledna 1889 spolu se svou milenkou Mary Vetserovou na loveckém zámečku Mayerling rituální sebevraždu. Na té se „podílel“ i jeho otec, který mu čtyři dny předtím při soukromé audienci vyčetl:" Nejsi hoden stát se mým nástupcem.“ Bylo mu jen 30 let. Matce napsal dopis na rozloučenou, který později zničila. Jeho smrt ji naprosto zdrtila, od té doby chodila jen v černém a truchlila.
Stále ale vypadala na 52 let neuvěřitelně sexy. Aby pozapomněla, neustále cestovala. To ji nakonec bylo osudné. I přes varování před anarchisty odcestovala do Ženevy, kde ji na promenádě 10. září 1898 probodl pilníkem fanatik Luigi Lucheni. Byla pro něj ale náhradní cíl, chtěl zabít prince Orleánského, jenže ten také dostal „echo“ a nepřijel. I když se s ní v posledních letech František Josef často nevídal, měl ji stále rád a její smrt ho velmi zarmoutila. Našla místo poslední místo odpočinku v kapucínské kryptě ve Vídni.
Rekonstrukce atentátu
Zdroj: https://www.emma.de/artikel/der-kaiserin-erotische-traeume-339855
https://www.rtl.de/cms/sisi-und-die-sexualitaet-eheliche-pflichten-so-wurde-die-kaiserin-aufgeklaert-4885497.html
https://www.habsburger.net/de/kapitel/auf-spurensuche-kaiserin-elisabeth
