Článek
Daniela Kolářová se narodila 21. září 1946 v Chebu, ale po roce se s matkou přestěhovala do Karlových varů. I když nepocházela z herecké rodiny - maminka sice pracovala v divadle, ale jako účetní - prkna, která znamenají svět, ji učarovala. Už v devíti letech se objevila na jevišti, v malé roli pohádky Císařovy šaty. Na gymnáziu patřila k iniciátorům studentského divadla. Přesto si nebyla úplně jista svým talentem, uvažovala o studiu na Fakultě tělesné výchovy a sportu.
Nakonec si dala přihlášku na DAMU a byla přijata. Už za studií v letech 1964-1968 hrála ve filmu i v televizi a ne, jenom štěky. Do jedné z hlavních rolí ji obsadil režisér Hynek Bočan v přepisu románu Vladimíra Párala Soukromá vichřice, jejími partnery byl Pavel Landovský a Josef Somr a excelovala v televizním filmu Bílé noci, podle dramatu Dostojevského po boku Václava Vosky. V posledním ročníku začala chodit s kolegou, Jiřím Ornestem, za toho se šest let poté vdala.
Manželství však v roce 1988 skončilo rozvodem. Daniela poté prožila milostný románek s Martinem Stropnickým, který však trval jen rok. S Jiřím se však nerozešli ve zlém, on bývalou rodinu pravidelně navštěvoval, aby byl nablízko synům, Šimonovi a Matějovi. Během pár let zjistili, že bez sebe nemohou být a vrátili se k sobě jak de facto, tak de jure, když se opětovně vzali a žili šťastně a spokojeně až do jeho smrti.
Daniela se dokázala bez problémů přehrát z místy rozverné dívky do rolí matek a později babiček, stárnula s grácií. O plastické operaci sice uvažovala, nakonec ji zavrhla. „Musela bych stále nosit šálu, protože i když máte sebelépe „vyžehlený“ obličej, na krku se stáří vždycky nelítostně objeví a pak to vypadá všelijak,“ zdůvodnila si své rozhodnutí. Stejně jako byl v mládí častým partnerem Jaromír Hanzlík, v pokročilém věku ho vystřídal Zdeněk Svěrák.
Hráli spolu ve čtyřech filmech, včetně nezapomenutelné hořké komedie Na samotě u lesa. Spojoval je podobný smysl pro humor a shodli se v tom, že ho v sobě musí najít i v situacích kdy jim do smíchu zrovna není. Podle ní pomáhá také být aktivní, neutápět se v tom, že něco někde zabolí a píchne, ale rozchodit to, klást si pořád nějaké úkoly. A taky se po sobě snažit zanechat dobrou stopu tím, že se chováte slušně k lidem.
Herecké umění Daniely bylo oceňované, získala ceny Alfréda Radoka, Thálie, Českého lva a letos i vysoce prestižní Cenu prezidenta mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Po roce 1989 se nechala přesvědčit, aby kandidovala do České národní rady, ale vymínila si, aby ji dali až na poslední místo kandidátky a nebyla tak zvolena. Dostala ovšem spoustu preferenčních hlasů, které ji posunuly na čtvrté místo.
V poslaneckých lavicích víceméně protrpěla dva roky. Chybělo ji divadlo a byla svědkem toho, jak lidi mění politická moc, někteří se chovali stejně jako komunisti, chtěli si hlavně nahrabat. Do toho přišla všudypřítomná nuda na jednáních, kdy už nerozhodovaly ideje, ale stranické principy. Když ji mandát skončil pookřála a vrátila se na jeviště. Pak nečekaně udeřil osud. Jiří měl problémy se srdcem, tak musel podstoupit operaci.
Během ní dostal embolii a ochrnul, musel se pozvolna znovu učit chodit a mluvit. Trvalo to téměř pět let. Daniela mu byla obrovskou oporou, ukončila divadelní kariéru, aby o něj mohla pečovat. Duševně byl ale v kondici, myslelo mu to, byl vtipný, občas za ním chodili kamarádi. Když už to vypadalo, že se všechno konečně může vrátit k normálu, zákeřně udeřila rakovina močového měchýře.
Tu už oslabený organismus nezvládl: „V sobotu se naobědval. Potom usnul a nebyl k probuzení, frekvence dýchání se zmenšovala. V půl deváté dodýchal. Doma, v klidu a míru, byli jsme se u něj se Šimonem u něj, drželi ho za ruce,“ hořce popsala jeho konec Daniela. Kvůli péči o něj nemohla moc často navštěvovat vnoučata, což ji mrzelo, tak se jim to snaží vynahradit.
Začala se také realizovat prací na zahradě chalupy v Libčicích. „Deset let jsem celé okolí čistila od plevele. Obracela drn po drnu, navážela novou zem a sela trávu. Ta práce mě těší, je to kombinace fyzické aktivity a psychické pohody, když vidíte výsledek svého díla. Navíc mě nesmírně nabijí ohromná energie z přírody,“ pochvaluje si svého koníčka.
Stále ovšem hraje, je možné ji vidět v Činoherním klubu, ve studiu Dva a ve Viole. Pracuje také pro Český rozhlas, kde namluvila více jak 80 inscenací. V roce 2001 získala 1. místo v anketě Neviditelný herec, za namluvení hlasu Irene, manželky Soamese z vynikajícího románu Sága rodu Forsytů, který napsal John Galsworthy.
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/1223-daniela-kolarova/prehled/
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/19919-daniela-kolarova.html
https://www.i-divadlo.cz/profily/daniela-kolarova
