Článek
Marilyn Pauline Novak, narozená 13. února 1933, byla jednou ze dvou dcer, které se narodily českým rodičům v Chicagu ve státě Illinois. V posledním semestru školy si ji vyhlédla firma vyrábějící ledničky a další chladicí zařízení. Aby si přivydělala, začala pro ni během letních prázdnin pracovat jako modelka, ale nakonec cestovala po celé zemi jako Miss Deepfreeze.
Práce ji zavedla i do Los Angeles. Postavou zaujala režiséra Maxe Arnowa, upozornil na ni ředitele studia Columbia Pictures Harryho Cohna a podepsala první dlouhodobou smlouvu. Slibovali si od ní, že nahradí Marilyn Monroe, jejíž popularita klesala kvůli zdravotním a osobnostním problémům. Nutili ji změnit si české příjmení, ale uhájila si ho, přistoupila jen na změnu jména na Kim, Marilyn nepřicházela v úvahu.
Dalším úkolem bylo zhubnout a chodit na hodiny herectví, ale protože jí až tak moc nevěřili, musela si je platit sama. Ale už svým prvním filmem „Pushover“ upoutala pozornost kritiků i diváků. Její popularita vzrostla po romantické komedii „Phfft!“, kde se setkala s legendárním Jackem Lemmonem. Od stereotypu sexbomb se odtrhla filmovou adaptací románu Williama Ingeho „Piknik“, oceněného Pulitzerovou cenou. Vynesl jí nominaci na filmovou cenu BAFTA.
Dramatický talent prokázala i jako sympatická sousedka drogově závislého Franka Sinatry ve filmu „Muž se zlatou paží“. Studio ji ale stále víc vnímalo jako hvězdu a ne charakterní herečku a nadále ji obsazovalo do odlehčených filmů jako byl muzikál „Pal Joey?“, kde se setkala s famózní Ritou Hayworthovou a svým výkonem se jí vyrovnala. Jejího vzhledu následně využil Alfred Hitchcock v horroru Vertigo - v něm si zahrála dokonce dvojroli, po boku další superstar, Jamese Stewarta. Měl obrovský úspěch, dodnes je považován za jeden z nejlepších filmů všech dob.
V té době se objevila v pořadu The Steve Allen Show, kde byl dalším hostem zpěvák a bavič Sammy Davis junior. Vášnivě se do ní zamiloval, a aby byl v její blízkosti, nabídl jí, že přijde na plac, aby pořídil pár fotek, jenže nebyl fotograf. Když ji chtěl zabírat zblízka, lstivě se ho zeptala: „Napadlo tě sundat krytku objektivu?“ Začali spolu chodit, jenže Amerika byla v té sobě stále rasistická a nepřipravena na vztah blondýny a Afroameričana. Navíc existovala možnost, že segregovaná kina na Jihu odmítnou promítat její filmy.
Nenávist byla tak silná, že Sammy dostal výhružku od mafie, aby ukončil okamžitě vztah, jinak přijde o pravé oko (o levé přišel při autonehodě) a oslepne. Tato hrozba zafungovala a rozešli se. Ona se pak vdala za anglického divadelního herce Richarda Johnsona, ale vydrželi spolu necelý rok. Poté tři roky nic nenatočila, ale vrátila se v dramatu Richarda Aldriche „Legenda o Lylah Clareové“. Bohužel se z toho vyklubal propadák.
V osmdesátých letech si zahrála ve filmu „Jen gigolo“, znamenal návrat fenomenální Marlene Dietrichové a v detektivce Agathy Christie „Rozbité zrcadlo“, v níž měla za partnerku Elizabeth Taylor. Naposledy se objevila na stříbrném plátně v roce 1991 v thrilleru Liebestraum. Dalším návratům se vyhnula tím, že se odebrala do svého ranče v Oregonu, kde chovala koně a lamy.
Zasáhla ji tragédie, v roce 2000 došlo k požáru domu. Při kácení na něj spadl uschlý strom a zasáhl zásuvku v domě. Přišla téměř o vše, včetně knihy, v níž popisovala svůj život. Brala to s nadhledem: „Asi to tak mělo být. Ty paměti mi pomohly vypořádat se s minulostí, psala jsem je dlouhých deset let. Prostě jsem tu knihu měla napsat, to, že nebyla vydaná, chtěl osud.
Nikdy jsem nesnila o tom, že se stanu filmovou hvězdou. Jako mladá jsem získala dvě stipendia na prestižní výtvarné škole Chicago Art Institute. Na vrcholu jsem se otočila zády k úspěšné a lukrativní kariéře, abych si ujasnila, kdo jsem a co chci doopravdy získat od života.“
Kim byla dvakrát vdaná. Poprvé za shakespearovského herce z Anglie, podruhé za veterináře Roberta Malloyea, v němž našla spřízněnou duši. Žili spolu 54 let až do jeho smrti. Před patnácti lety onemocněla rakovinou prsu, ale uzdravila se, začala se stále víc prosazovat jako malířka, malovala akvarelem, olejem a pastelem, její obrazy jsou impresionistické, ale místy až surrealistické.
Měla několik výstav a vyšla i kniha s jejími díly. Představila je také v Praze. Poprvé přijela do Čech v šedesátých letech, pak se vracela, v roce 2015 byla čestným hostem Febiofestu. I když nezískala Oscara, má dva Zlaté glóby, neméně prestižní cenu. Na své kořeny je pyšná, i když už češtinu za dlouhá léta pozapomněla, miluje vepřo-knedlo-zelo, vaří ho i návštěvám.
Zdroj: https://www.kimnovakartist.com/about-kim-novak/
https://www.tvinsider.com/people/kim-novak/
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-kim-novak-bezne-varim-knedliky-295119
