Článek
Více či méně zvrácené touhy totiž uspokojují tajně, často mají rodiny, děti a nikdo nic netuší. Lidé takto postižení žijí dvojím životem, někteří, u nichž došlo nešťastnou náhodou k odhalení deviace, prošli peklem. Svoji úchylku si navíc nevybrali, odborníci předpokládají, že se jedná vrozenou vadu.
Ta se ale neprojeví hned po narození tělesným postižením, jako například u ztráty končetiny. Jedná se o psychickou poruchu, eskaluje obvykle až v pubertě. Nedá se vyléčit, jen utlumit, jde o celoživotní postižení, které vyřeší až čas, s věkem erotické touhy slábnou a tím i perverzní choutky.
Prakticky jen tři typy deviantů jsou vrcholně nebezpeční – pedofilové, sadisté a sexuální agresoři. Ostatní nikomu – a obvykle ani ničemu – neškodí a drtivá většina lidí ani neví, že úchylka, kterou trpí, vůbec existuje.
Pokud jde o pedofily, jsou strašákem (hlavně dospělých.) Ale podle statistik z deseti případů zneužití dítěte mají na svědomí jen jedno! Obvyklým pachatelem je vedoucí kroužku, oddílu, trenér, sbormistr (případ Kulínský) baletní mistr, ale i příbuzný, strýc, nevlastní otec, dědeček. V těchto případech jsou psychické následky mnohem horší, protože se činu dopustili ti, co mají dítě chránit!
Existuje i latetní forma této deviace. Tou trpěl například H.CH. Andersen a zřejmě i Jaroslav Foglar. Ti své milostné touhy po dětech transformovali do literatury. Museli mít výjimečně vyvinuté sebeovládání a extrémně silné morálně volní vlastnosti, aby dokázali potlačit své touhy.
Najdeme ale úchylku, které se dopustilo možná až 90 % mužů. Kdo může s čistým svědomím prohlásit, že v pubertě či před ní tajně a ve skrytu nikdy „nešmíroval“ ženu či dívku? Tím se ovšem dopustil voyerismu, jen mu nepodlehl.
Tito jedinci se často za hezkého počasí večer procházejí v místech, kam chodí milenci, vzrušuje je nejen jejich tajné sledování, ale i milostné zvuky, sténání, hekání, výkřiky rozkoše. Zima je pro ně trochu problém, ale nějak si vždy poradí…
Další víceméně neškodnou úchylkou je fetišismus. Kdy to trochu přeženeme, i s tím se dennodenně setkáváme, fotka manžela, dětí, v peněžence, talismany, to vše je v podstatě fetiš, jenom není předmětem mužova (deviace se žen až na vzácné výjimky netýkají) sexuálního uspokojení.
Toho dosahují masturbací jen za přítomnosti vyvoleného předmětu. Nejčastěji jde o dámské prádlo, které tito jedinci kradou v šatnách či na vhodných místech a jsou velmi vynalézaví. Zde dochází k určité hmotné škodě.
Ta se násobí tím, že fetišisté prádlo na těle „onosí“ a často i potřísní spermatem, takže potřebují další, prý je v něm také cítit ženský pach. Nikdy nepoužívají nové. Někteří jsou „sběratelé.“ Jeden z nich se sexuologovi pochlubil vlastnictvím 179 kalhotek a 120 podprsenek!
Fetišem sloužícím k uspokojení se ale může stát téměř všechno, například boty, nohy – footfetish. Zde je ale často požadována spoluúčast partnera, což je u úchylek výjimečné. Nicméně líbání nohou, když jsou umyté, se příliš neliší od jiných částí těla.
Jsou ale i případy, kdy muž čichá k zapáchajícím botám a ponožkám a má je při uspokojování na obličeji. Existuje i erotické zaměření na sochy (statuofilie) protézy končetin, automobily – muž dosahuje vzrušení masturbací do jejich výfuku! Jsou i některé nechutné deviace, nicméně i ty jsou lidi neškodné.
Můžeme zmínit koprofilii, či mysofilii, zaměřené na výkaly, či menstruační vložky, formikofilii, sexuální vzrušování s pomocí mravenců či drobného hmyzu! Všechny vyjmenované úchylky jsou extrémně vzácné.
Na hraně zákona je tzv. frotérimus. Jde o to, že se muž musí ve velké tlačenici nenápadně přitisknout k tělu ženy. Vyhýbá se zcela jejím intimním orgánům, ta to nikdy nesmí ani v nejmenším zaregistrovat!
Pokud k tomu přece jen výjimečně došlo, ihned se stáhne a vymluví se na ztrátu rovnováhy. Jistou podmínkou pro provozování této kratochvíle je malý penis, který oběť při doteku necítí, i když je ztopořený. Orgasmu dosáhne pohyby rukou přes kalhoty.
Za hranou už je exhibicionismus, sice obvykle není rizikový, deviant při jakékoli snaze o kontakt ze strany ženy, či dokonce jejím přiblížení „vezme nohy na ramena,“ náhlé a překvapivé odhalení penisu ale může způsobit šok a s tím i možné psychické problémy, zvlášť u mladých dívek.
Deviace, která už je velmi nebezpečná, i když způsobuje jen hmotné škody je pyrofilie, záliba v ohni. Tito jedinci dosahují vyvrcholení jen v přítomnosti plamenů. Obvykle zapálí opuštěné objekty, nepoužívané sklepy, není výjimka, že požár sami nahlásí a pomáhají hasit, i to je vzrušuje.
Předtím provedou rekognoskaci terénu, aby se v okolí nenacházel nikdo, kdo by je vyrušil, čímž zároveň eliminují možné lidské oběti. Vzácná deviace, která ale opět vyžaduje spolupráci s partnerem je tzv. kandaulismus.
Spočívá v tom, že muž požaduje po ženě, aby mu byla nevěrná a on v utajení sledoval její sex s milencem. Poté, co odejde, vystřídá ho, bez tohoto rituálu není schopen mít erekci. Neobvyklou technikou je milostné močení, které jeho příznivci nazývají „zlatý déšť.“
Obvykle se role dělí na aktivní a pasivní. Například žena reguluje odtok partnerovi moči stlačováním a uvolňováním penisu, poté proud směřuje na určité místo nebo na vybrané části těla obou „účastníků“, zejména na obličej.
Pokud není stisk příliš silný, je druhá fáze doprovázena příjemnými pocity. Koneckonců každý muž zná pocit úlevy, co přichází po vyprázdnění močového měchýře, pokud z nějakého důvodu nemůže vykonat malou potřebu.
Další „specialita“ je dosažení orgasmu nadávkami, ponižováním, vyprávěním obscénních a vulgárních příběhů – naratofilie. Obvykle probíhá po telefonu nebo on – line, muži za tuto službu ženám platí, což je docela pikantní…
Hodně ujetá je symforofilie, sexuální ukájení při sledování nehod a živelných katastrof, prostřednictvím televize či sociálních sítí. Tito jedinci mají v oblibě hlavně zemětřesení, na jeho místo se co nejdřív vypraví, pokud to není moc daleko. Tím naše „defilé“ deviantů končí.
Ironií osudu mnohem horší než oni jsou jinak „normální“ muži neovládající – obvykle pod vlivem alkoholu – svou erotickou žádostivost. Znásilnění má totiž na ženskou psychiku devastující, zničující účinek, zejména pokud je obětí mladá dívka či panna a jeho následky mohou být celoživotní.
Tento úryvek je z dokončené knihy Mezi námi devianty Jana Januly.
