Článek
Eduard Hrubeš se narodil 27.12 1936 v Brně. Vynikl jako herec, režisér, hudebník, textař, konferenciér a scénárista. Uměl skládat hudbu, aranžovat. Pro rozhlas uváděl pořad Hobby magazín, průvodce světa kutilů, zahrádkaření a chalupaření. Trochu tím šlapal na paty Přemkovi Podlahovi. Odmalička měl lásku k hudbě, tu v něm probudil tatínek, operní barytonista Janáčkova divadla.
Když se měl po maturitě rozhodnout, kde bude ve studiu pokračovat, chtěl zvolit zcela pragmaticky operní režii. „Měli jsme doma přeplněnou skříň operních výtahů. Tento obor, bohužel, ale Janáčkova akademie múzických umění tehdy vůbec neotevřela,“ řekl v rozhovoru. Eduard byl hodně živelné dítě, dnes by mu zřejmě diagnostikovali ADHD, proto ho otec přihlásil na Vojenskou akademii, aby získal disciplínu.
Lékaři to nedoporučili, tak šel na lesnickou fakultu. Tu sice nedokončil, když po třech letech odešel, ale vztah k přírodě si udržel celý život. Vysazoval stromy - především vzácné druhy s léčivými účinky - jak na zahradě svého domu, na chalupě, i na zahradě dcery pro vnoučata. Měl také jednu sběratelskou vášeň. Už jako školáka jej zaujaly modely vlaků a lokomotiv, to ho neopustilo ani v nejzralejších letech.
Na dětství rád vzpomínal: „Ještě než se vila Tugendhat stala památkově chráněná, chodíval jsem do ní cvičit. My bydleli nedaleko od ní, byl to okraj Brna, na jedné straně stály domy, na druhé rostlo obilí. Šlo o příhodné a taky krásné místo pro aktivního kluka.“ Rodiče ho kvůli jeho neposednosti maximálně vytěžovali, kromě hudebních aktivit mu vštípili lásku k jazykům, proto ho přihlásili na na francouzské gymnázium, v roce 1946 vycestoval s Mezinárodním Červeným křížem na ozdravný pobyt do Švýcarska, kde se rychle naučil německy.
Nakonec se přihlásil na FAMU, tu kvůli okupaci v roce 1968 nedokončil. V tu dobu ale už uváděl v Československé televizi se Saskií Burešovou pořad Poštovní schránka (pro vojáky základní služby) a s Olgou Čuříkovou svéráznou seznamku Pokus pro dva. Šlo vlastně o první reality show. Tři nápadníci pokládali otázky dívce, kterou neviděli, a ta si podle nich jednoho vybrala. To samé se dělo v obráceném gardu. Vítězný pár vyhrál rekreační seznamovací pobyt. Bylo jen na nich, zda chtějí ve vztahu pokračovat, ale nikdy to neskončilo svatbou.
Eduard dělal v televizi kariéru od píky. Vyzkoušel si práci kameramana, producenta, zvukaře. Prezentoval se specifickým humorem a nápaditými bonmoty. Poté, co na počátku normalizace moderoval společně s Pavlem Landovským Silvestr, tušil, že se nad ním stahují bolševická mračna. Předešel potupnému vyhazovu tím, že na vlastní žádost odešel, nechtěl se stát tváří „angažované“ zábavy, poplatné režimu.
Aby uživil rodinu, založil svéráznou kapelu Velkopopovická Kozlovka. Šlo o klasickou dechovku, kombinovanou s parodickými a humornými scénkami v takové míře, aby neurazil milovníky tradice. Vedl učené disputace na téma „vynálezce dechovky“ Václava Widleho z Velkých Popovic, šlo kromě Járy Cimrmana o našeho dalšího neuznaného génia. Také se věnoval se konferování pořadů orchestrů Václava Hybše a Ladislava Štaidla.
Do Československé televize se sice vrátil už v roce 1990, ale pravý vrchol zažil o pět let později, kdy vznikl pořad Tak neváhej a toč! Ten název sám vymyslel. Vtipná domácí videa, zachycená většinou čirou náhodou, bavila diváky dlouhých dvanáct let, vzniklo 450 dílů! V roce 1997 pořad získal cenu diváků TýTý. TV Nova se snažila na úspěch reagovat soutěžní talk show Natoč to s Petrem Rychlým.
Jeho dryáčnické vystupování bylo ale na hony vzdálené kultivovanosti a humoru Eduarda Hrubeše. Také se na obrazovce dlouho neohřál. Už za studií se při projekci francouzského dramatu A co dále, Baltazare, seznámil s kostýmní výtvarnicí Blankou a byla z toho láska na celý život. „Ona byla dojatá už na začátku filmu, nebo se možná trochu bála a sáhla na mě. Od té chvíle jsme se od sebe nehnuli 47 let.“ popisoval osudové spojení.
Narodila se jim dcera Blanka a syn Eduard, stali se prarodiči vnuček Adély a Emy a vnuka Jana. Jejich zetěm byl herec Ivan Jiřík. Eduard byl své ženě celoživotní oporou, hlavně poté, co prodělala cévní mozkovou příhodu a musela být hospitalizována v hospicu."Pan Hrubeš nás svou péčí dojímá. Chodí sem třikrát denně, mluví na ni, krmí ji. To je pravý důkaz lásky, nemusí nic říkat, jak se chová, mluví za všechno." Svěřily se sestřičky.
Nakonec přes všechnu péči oslepla, byla upoutaná na lůžko a za půldruhého roku zemřela. Přežil ji o sedm let, ale nebylo dne, aby mu nescházela. Konec života strávil v Domově se zvláštním režimem v Terezíně, který vybrala rodina, kde měl nádherný výhled do přírody. „Měl velké potíže s chůzí, občas se neorientoval v čase a prostoru, ale ve světlých chvílích bavil okolí. Jezdili jsme za ním až do poslední chvíle,“ řekl zeť Ivan Jiřík. Zemřel 22. srpna 2021, bylo mu 84 let.
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/eduard-hrubes-moderator-hudebnik-vyroci-smrt.A211227_643189_brno-zpravy_krut
https://www.ceskatelevize.cz/lide/eduard-hrubes/
https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/eduard-hrubes
