Článek
Ale také jednou z nejkrásnějších, jejímu kouzlu podlehli i slavní filmoví režiséři, kteří si ji vybrali jako „kulisy“ - Roman Polanski, nebo Phillipe de Broca. Na výjimečnosti se podíleli obyvatelé i vedení obce, nedovolilo žádnou novou výstavbu, dokonce i při elektrifikaci nechali kabely dát pod zem, což byla výjimka.
Stejně tak se zachovali později, kdy zakopali telefonní dráty, tak nic neruší „umělecký dojem“, najdeme na jihozápadním výběžku Bretaně nedaleko zátoky de Douarnenez. Z výše napsaného může čtenář mít dojem, že jde o vesnici samotářů, není tomu tak, řídí se zde kdysi u nás propagovaným sloganem „Turisté vítáni“ a jezdí jich dost.
Květinami zdobené žulové domky, nejstarší pocházejí ze šestnáctého století, pozdně gotický a ještě o sto let starší kostel svatého Ronana láká hlavně „památkáře“. Ti navštíví obvykle i kaple Notre Dame de Bonne Nouvelle ze 17. století.
Věřící pak asi těžko vynechají pravidelná procesí, v létě každé úterý a ve čtvrtek od 15 hodin. Jednou za šest let koná významná náboženská slavnost - La Grande Troménie. Ta má jako cíl oslavit a připomenout památku svatého Ronana, zakladatele vesnice.
Tento jinde zcela neznámý světec sem přinesl křesťanství z Irska odkud pocházel, údajů o jeho životě ale moc není, má se za to, že žil někdy v šestém století. Na jeho počest procházejí poutníci cestu s 12 zastávkami.
Cestou minou 21 žulových křížů a 42 chatrčí v nichž jsou sochy dalších světců se sochami vyřezanými do dřeva. Kdo si trasu procesí chce projít jenom tak, musí se připravit na štreku dlouhou šestnáct kilometrů. Další atrakcí je řemeslný jarmark.
Ten se koná každý čtvrtek večer od 19 hodin do půlnoci na náměstí i některých ulicích, už tak zajímavou atmosféru často ještě zpestřují také vystoupení pouličních umělců Starobylá zákoutí působí při sporém osvětlení tajemně i trochu strašidelně, ale není čeho se bát, Locronan je zcela bezpečný a duchové zde také zatím nebyli spatřeni.
Někteří obyvatelé se snaží také obnovit staré zvyky z dob, kdy se věnovali řezbářství a výrobě plátna tradičním způsobem, své výrobky prodávají a jde o cenný suvenýr. Ke koloritu patří malé krámky s historickými vývěsními štíty, či typicky bretaňské hospůdky, které nenabízí jen výborné víno - ve Francii snad ani žádné jiné není.
Kulinářskou specialitou jsou tzv. galette z pohankové mouky, smaží se jenom z jedné strany a skládají do čtverečku, dřív si je sedláci strkali do kapes, když šli na pole. Plní se vším, co je zrovna po ruce - vajíčky, masem, rybou, uzeninou, paštikou, zeleninou, chutí připomínají tenké francouzské palačinky.
Koho procházka unaví může zajít na písečnou pláž a nechat na sebe působit paprsky slunce. I když místní udržují ves ve starobylém stavu o okolí to už tak úplně neplatí. Je tu možnost k různým sportovním aktivitám (tenisové kurty, golfové hřiště), nebo koňské stáje kde si je možnost zajezdit…
Zdroj: https://www.locronan-tourisme.bzh/en/
https://www.locronan-tourisme.bzh/en/
https://www.purefrance.com/en/blog/locronan-discovering-a-village-in-breton
