Článek
Geny získáváme ze spermie otce a vajíčka matky ve stejném poměru. Mají dvě verze, recesivní a dominantní. Ta druhá se víc projevuje, a tím vzniká dojem, že jsme podobní (vzhledem či schopnostmi) jednomu rodiči, i když máme od obou stejnou část DNA.
Tato rovnocennost ale není zachována v části, co předáváme další generaci. Takže, i když je dítě vždy napůl otec a napůl matka, může být v té polovině vše od babičky a nic od dědečka (ze stejné strany) či naopak. Geny nabývají na síle zejména v pubertě.
Dítě se najednou začne věnovat oboru, který nemá v rodině žádnou tradici, což ovšem nemuselo být tím, že by jeho předci neměli stejný talent, jen třeba nenašli nikoho, kdo by jim ho pomohl objevit nebo rozvíjet.
Obecně princip genetiky spočívá v náhodném míchání spermií a vajíček. Toho, co dědíme, je opravdu hodně. Biorytmus (typy sova – skřivan) sklon k závislostem, schopnost odbourávat alkohol, potřeba konzumace sladkostí, nesnášenlivost mléka, míru tolerance k hořké chuti.
Dále výšku, do jisté míry i hmotnost (zejména sklony k obezitě), barvu očí, vlasů, tvar ušních lalůčků, holohlavost, levorukost, množství pigmentu v kůži, barvoslepost. Vrozené prvky jsou patrné i u temperamentu, introverze a extroverze, emocionálních prožitků, inteligence. Dědí se také shodné styly učení i typy paměti, citlivost na určité podněty, rychlost reakce.
Důležitý je horolezecký gen, díky kterému mají jeho nositelé nadprůměrnou fyzickou kondici či sprinterský, ten zvýší produkci svalových vláken při běhu na krátkou vzdálenost. Kdo má oba dva, může být špičkový sportovec, vzácně se vyskytuje i absolutní hudební sluch. Ten se ale musí od dětství rozvíjet, jinak zakrní.
Zajímavá situace nastává u dětí alkoholiků, narkomanů, kuřáků. Ti se narodí závislí, jejich genetická složka vykazuje dispozice podlehnout stejným svodům jako rodič, a to už ve velmi mladém věku. Když ale pokušení odolají, nastane zcela opačný extrém, vznikne silná averze vůči návykovým látkám a celoživotní odpor k nim.
Ve prospěch genů hovoří i výzkum od sebe oddělených jednovaječných dvojčat hned po narození. I když žili v odlišných podmínkách, např. jedno v bohatství a druhé v normální rodině , nemělo to na ně sebemenší vliv. Byla jim naměřena stejná hodnota IQ, na všechny situace reagovali shodně, a tak je i řešili, měli totožné rituály, zvyky.
Když dojde k přímému souboji výchovy a genů, obvykle „vyhrají.“ Je popsán případ, kdy rodiče adoptovali syna ještě jako mimino. Vychovávali ho, jak nejlépe mohli, žili nějakou dobu i v zahraničí, takže uměl plynně tři jazyky. Přesto v patnácti přepadl a okradl stařenku, i když měl u sebe víc peněz než ona. Prostě to zlo měl v sobě.
Pokud jde o vzorce výchovy, přebíráme je po rodičích, bohužel se všemi nectnostmi. Dochází k tomu, že stejné metody, co jako děti nesnášíme, sami praktikujeme, aniž bychom si to uvědomili, prostě z mysli negativní zážitky z dětství vytěsníme.
Vliv rodičů klesá i jejich vlastním přičiněním, zvlášť v dnešní hektické době. Ti si neudělají na potomky čas, místo přečtení pohádky jim jí pustí na tabletu, jenže osobní kontakt a hlas jsou nenahraditelné pro vznik citu a lásky dítěte.
Křesťanský model založený na víře v boha, úctě a poslušnosti – sice někdy přehnané – se v dnešní době téměř vytratil. Dospělí neumí vyslechnout problémy svých potomků, bagatelizují je. Časté je neplnění slibů, tím se stanou nedůvěryhodní. Přestávají se jim pak svěřovat, hledají oporu jinde, hlavně u kamarádů.
Dnes také děti nevychovává babička jako dřív, ale televize, internet, čeká se to i od učitelů. U nich došlo ke ztrátě prestiže, rodiče jsou proti nim se žáky v opozici, dřív neexistovalo, aby si šli stěžovat na špatné známky, dnes to je běžné. Odpovědnost za chování a prospěch svých potomků tak podle nich nese škola, ne oni.
Rodiče jim často nedostatek času kompenzují kupováních drahých dárků, čímž je rozmazlí, trpí pak citovou prázdnotou, nedostatkem empatie, nudou. Hodně z nich se snaží o kamarádský přístup, to je taky špatně.
Dítě nad sebou musí cítit autoritu, jinak zvlčí. Vytrácí se i důvěra dětí k dospělým. I proto, že jsou doma strašeni, že každý, kdo je osloví, je pedofil a deviant. Přitom je to zbytečné, na jejich ochranu stačí, aby si zapamatovali jednu větu a podle ní jednali: „Nikdy nechoď s neznámým člověkem do bytu, parku nebo auta, ať ti nabízí cokoli.“
Zdroj: https://www.genomac.cz
