Článek
Ve stáří lidé obvykle touží po klidu, vyhovují jim léta zažité rituály. Jiřina Bohdalová je výjimkou. „Ráda objevuji nové obzory, proto také, pokud to jde, jezdím hlavně tam, kde jsem nikdy nebyla. I do exotiky a nebojím se. Co by se mnou taky kdo dělal. Za znásilnění snad nestojím a bohatě nevypadám. A zážitky je to jediné, o co v životě nemůžete přijít.“ Vysvětluje paní Jiřina svoji „filozofii“.
Kromě cestování ráda tráví čas na chalupě v Českém ráji, kterou přestavěla z bývalé hájovny, pochopitelně hlavně v létě. Jezdí tam vždy, kdy je to možné, ale ne, že by se tam flákala. Obchází velkou zahradu, třeba i několikrát za den, snaží se, aby bylo vše kolem ní dokonalé, pečlivě pečuje o květiny, keře, rostliny.
Neodradí ji ani fyzická námaha, přestože její záda proti té nezvyklé práci vehementně protestují. Pokud za ní přijede dcera či vnuci, ihned je také zaměstná. Nikdo se neodváží vzdorovat, celé své rodině vládne pevnou rukou, ovšem v sametových rukavičkách. I když je městský typ a Praha je jejím rodištěm, v samotě hledá odpočinek od lidí, uklidnění.
„Pohled na kvetoucí přírodu je nad všechny obrazy světa. Ne tedy, že bych je neměla ráda. Dost jsem jich dostala darem od známých malířů a vážím si jich. Stejně jako mnoha věcí, k nimž mám důvěrný vztah, jsou pro mě vzpomínkou na někoho blízkého,“ říká herečka.
I když se na chalupě cítí skvěle, hodně dlouho sama nevydrží, je typický extrovert, ve společnosti se cítí jako ryba ve vodě. Baví všechny okolo, její „vyřídilka“ je neuvěřitelná, připomíná tím svého kamaráda Vladimíra Menšíka, s kterým natočila - kromě jiného - i skvělou scénku Tonda má ženskou.
Nic si neodříká, jí a pije na co má chuť, má ráda víno, včetně šampaňského, ale nepřehání to, zná svou míru. S kouřením, kterému holdovala od mládí ale přestala, i když to po těch dlouhých desetiletích nebylo vůbec snadné. Má prostě silnou vůli. Ráda a špičkově vaří, i podle receptů našich babiček.
Ty podle ní uměly udělat „z prdu kuličku“, maso bylo vzácné, tak si musely poradit jinak. Díky tomu ale vznikly delikatesy - bramborové placky, škubánky, polévky, ve kterých stojí lžíce, cmunda, „uhlířina“, kuba, koláče. S oblibou zve své přátele na opulentní hody, aby se pochlubila kuchařským uměním.
Je pyšná také na vilu, kterou předělala z obyčejného „Okálu“, nešetří na ničem, co je krásné. Ráda odpočívá s knihou v ruce, od dětství milovala pohádky, i proto jich tolik namluvila. A je pyšná na to, že je poslouchá už pár generací a zůstanou po ní, až odejde. Skromně podotýká, že to nebylo jen její zásluhou, ale tím, že je autoři skvěle napsali.
Sice se musela ze zdravotních důvodů vzdát hraní v divadle (Na Jezerce měla moc hezká představení, ta pro ni ale byla už moc vyčerpávající, ve hře Generálka neslezla dvě hodiny z jeviště.) Filmy ale chce točit dál, pokud bude zájem a umožní jí to zdraví.
Velký ohlas měl její fenomenální herecký výkon v televizním dramatu Jiřího Stracha Svatá. Přitom ji hodně pobavilo, že se maskérům zdála příliš mladá, nalíčili ji tak, aby vypadala mnohem starší. Neřeší minulost - pokud si z ní chce něco vybavit, tak jenom příjemné události - ale ani budoucnost.
Podle ní proto, že není daná. „Mnohdy se stává, že potkáme na místě, kde jsme vůbec být neměli, někoho, kdo vás osloví, nebo zaujme vzhledem a chováním a může se stát vaším přítelem, mohou se také objevit nečekané nabídky, s nimiž se nepočítá,“ svěřuje se Jiřina Bohdalová.
Před několika dny si na Festivalu v Karlových Varech před udivenými zraky přihlížejících zatančila v třicetistupňovém vedru s neznámým mladíkem, v bílém kostýmku vypadala skvěle. Vypadá to, že se prostě rozhodla ignorovat věk a být aktivní, dokud jí to zdraví dovolí. Patří k ní i to, že je a vždycky byla svá, nepodřizovala se autoritám pokud je za ně nepovažovala…
https://www.fdb.cz/lidi/18113-jirina-bohdalova.html
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/1088-jirina-bohdalova/prehled/
