Článek
Díky nim měla už odmala jasno o své profesi, nic jiného než herectví nepřipadalo v úvahu. Vystudovala DAMU, jejím profesorem byl legendární Miloš Nedbal. Ten v ní viděl obrovský komediální talent, což během své kariéry několikrát potvrdila. Zpívala ovšem jeden čas i v křesťanském sboru Živá voda.
Objevila se v celé řadě filmů či seriálů, hrála často potřeštěné ženy s veselou povahou. Za zmínku stojí Tajemství hradu v Karpatech, Lotrando a Zubejda, Kalamita, Život na zámku, Jak se krotí krokodýli, Jára Cimrman ležící, spící, Chobotnice z II. patra. I když většinou nehrála hlavní úlohu, byla díky svéráznému herectví nepřehlédnutelná.
Nicméně několikrát dokázala, že jí není cizí ani vážnější poloha, jako například ve filmu Otesánek, kde byla za svou roli nominovaná na cenu Český lev. Nesmíme zapomenout ani na zápornou postavu hamižné macechy Doroty Máchalové v pohádce S čerty nejsou žerty. Ale i do ní dokázala „propašovat“ trochu humoru.
Na natáčení ráda vzpomínala, vyhovovalo jí herecké obsazení, to, že se objevila po boku slavných kolegů, jako byl nedávno zesnulý Karel Heřmánek, Josef Kemr, Viktor Preiss, ale i jí věkově bližších skvělých herců - Vladimíra Dlouhého nebo Ondřeje Vetchého. Nejvíc se však proslavila v komedii Slunce, seno, jahody a dalších dílech jako Evík.
Zdeněk Troška na to po letech vzpomíná: „Už při psaní scénáře jsem měl jasno o dvou herečkách, Helence Růžičkové a Jarušce. A zahrála úžasně. Jen nechtěla dát facku Jirkovi Lábusovi, kamarádovi. Ten to vyřešil za ní. Řekl: „Máš to v roli? Máš! Dostalas zaplaceno? Tak mi ji jednu vraž!“
Nutno dodat, že facky nebyly markýrované, ale opravdové, své o tom věděla třeba Veronika Kánská nebo-li Blažena, opravdu ji schytala tak, až spadla i s lavorem, jako ve filmu, nebo dětský herec Martin Šotola. Kvůli otráveným králíkům dostal nejdřív od Heleny Růžičkové na zadek, pak z něj málem vytřásla duši.
Jaroslava se také stala autorkou rýmovačky, která ve Slunce seno… zazněla a brzy stačila zlidovět - až do doby, než Německo přešlo na společnou měnu.„Jednoho dne v parku, našla jsem tam marku. Ležela tam mnoho dní, byla totiž východní.“ Když s ní přišla, Zdeněk Troška dusil smíchy.
Přiznávala ale, jak ji nejdřív trochu vadilo, že dlouho žila ve stínu té role. Postupem času to začala brát s nadhledem a nyní je za to vděčná. „Je to přece docela milé, když na mě někdo v samoobsluze zavolá Evíku. Aspoň vím, že si mě ještě po těch desítkách let pamatují.“
Jaroslava se věnuje i dabingu. Někdy se jí díky charismatu a osobitému projevu přezdívalo „česká Barbra Streisand“. K tomu přispěla skutečnost, že americké herečce propůjčila svůj hlas a je jí trochu podobná vzhledem. Nicméně se k tomu stavěla spíš odmítavě, přece jen mají úplně odlišný herecký projev.
Známé přísloví říká, že veselá mysl je půl zdraví. Na ni to platí stoprocentně. Často a hodně se směje, snaží se mít dobrou náladu, přestože se někdy necítí zrovna nejlépe. I v blížící se sedmdesátce je aktivní, nevydrží dlouho jen tak nečinně posedávat, potřebuje pohyb. Na druhou stranu jí vůbec nic neříkají sociální sítě.
Má „předválečnou“ tlačítkovou Nokii, z které si udělala „chytrý“ telefon tím, že si nejen čísla, ale i schůzky a vše důležité píše tužkou na lepicí pásku, co má na ní připevněnou! Sice žije sama, ale samota ji netrápí. „V soukromí jsem velmi spokojená, opravdu si nemám na co stěžovat,“ říká.
O sobě zásadně nemluví, jen když se objevily drby, že se dala k jehovistům, vyvrátila je tím, že je hluboce věřící člověk, ale jde jí o víru v boha, sekty či náboženství neuznává. Některá média spekulovala, že prý měla prožít jenom jednu velkou lásku, co skončila takovým zklamáním, že do srdce dalšího muže nepustila. Jenže na prý se nehraje a ona to nikdy nekomentovala.
V rozhovoru ale prozradila, že v mládí byla trampkou: „Ještě když nebyli Kaiser s Lábusem známí, jezdili jsme ještě s partou z divadla na takzvané tajné závody. Fór spočíval v tom, že kdo dorazil do cíle s největší pokutou, vyhrál. Taky se musely plnit různé úkoly, natankovat na benzínce se zapálenou cigaretou nebo ukrást živou slepici.“
