Článek
Budova vznikla na počátku třicátých let minulého století, jde o dílo architekta Ludvíka Kysely (postavil například obchodní dům Baťa) postavené pro známé knihkupce, bratry Václava a Ondřeje Stýbla. Projekt nevznikal snadno, stály tu jen nízké domy, zdál se předimenzovaný. Boje byly sváděny i o známou zahradu, ta za druhé světové války sloužila jako hasicí nádrž. Po válce se vrátila řádu Františkánů, ti z ní ale byli hned v roce 1948 z ní vyhnáni.
Soudruzi ji ale kupodivu nezlikvidovali - což byl jeden z uvažovaných návrhů - ale po úpravách otevřeli veřejnosti, stejně jako obchodní pasáž, s velkolepou prosvětlenou dvoranou. V největší taneční kavárně v Praze s velkými okny vedoucími na Václavské náměstí, se pak odehrávaly - hlavně o víkendech - populární taneční čaje, vystupoval tu třeba Karel Gott, Milan Drobný a mnozí další známí zpěváci.
V titulku zmíněné kino Alfa zachránili (kupodivu) soudruzi rozsáhlou rekonstrukcí, kdy se stalo nejmodernější u nás, probíhal tady navíc každoroční Filmový festival pracujících, kde se daly vidět i přes propagační název i „kapitalistické“ filmy. Historie kina je popsána zde https://inashadowoflamps.wordpress.com/2013/01/30/historie-kina-alfa-na-vaclavskem-namesti-a-jeho-hospodareni-ve-filmovem-podniku-praha/
Velkou roli v jeho proslulosti sehrál Nikos Katakalidis z Řecka. I jeho vzpomínky stojí za přečtení https://www.novinky.cz/clanek/historie-prazske-kino-alfa-dlouha-leta-vedl-rek-40357296. Je logické, že v dnešní době multikin by se asi uživilo těžko, i když možná by do něj z nostalgie zavítali pamětníci. Rozhodně se ale rozlehlý sál dal využít jinak než tím, že se uzavře pro lidi - myši mají možná vstup zdarma.
Kino připomíná jen nápis
Podobně jako se z kina Sevastopol stalo muzikálové Divadlo Broadway, z Jalty Divadlo Palace či Studio Dva z Blaníku by tato možnost mohla platit i zde. Nebo mohlo být třeba předěláno na Kongresový sál. Další legendou bylo divadlo Semafor, novým majitelem zlikvidováno jako první, už v roce 1990, ještě před restitucí, která proběhla v roce 1993. Pamětníci si jistě připomenou sloup, na kterém se skvěly podpisy slavných osobností, včetně jazzového velikána Luise Armstronga.
Dnes kdysi jednou z nejnavštěvovanějších pasáží v centru občas projdou lidé, obvykle místní, turisty tam určitě nepřiláká zanedbaná fasáda s desetiletí nemytými okny, ani uvnitř neuvidí nic pozoruhodného, jen několik obchodů, u kterých se nájemníci často mění, nic to neláká k velkému utrácení. Jediné, co asi prosperuje, je svérázný fastfood, nabízející klobásy, z kterých teče omastek až na zem a slovy (!) jednu bramboru, zavinutou na špejli, za „lidovku“ 150 korun.
Sice s bolševickým plakátem ale ve světle ramp
Dnešní stav
Doba, kdy to v pasáži žilo se zřejmě hned tak nevrátí. Podle magistrátu byl vlastník, Ondřej Stýblo, který se kdysi jako dítě mihnul v seriálu Chalupáři, opakovaně upomínán, ovšem, jak je patrno, bez výsledku.
Pasáž kdysi
Současný stav
