Článek
Budova vznikla na počátku třicátých let minulého století, jde o dílo architekta Ludvíka Kysely (postavil například obchodní dům Baťa) postavené pro známé knihkupce, bratry Václava a Ondřeje Stýbla. Projekt nevznikal snadno, stály tu jen nízké domy, zdál se předimenzovaný. Boje byly sváděny i o známou zahradu, ta za druhé světové války sloužila jako hasicí nádrž. Po válce se vrátila řádu Františkánů, ti z ní ale byli hned v roce 1948 z ní vyhnáni.
Soudruzi ji ale kupodivu ihned nezlikvidovali - což byl jeden z uvažovaných návrhů - ale po parkových úpravách otevřeli veřejnosti, stejně jako obchodní pasáž paláce, s velkolepou prosvětlenou dvoranou. V největší taneční kavárně v Praze s velkými okny vedoucími na Václavské náměstí, se pak odehrávaly - hlavně o víkendech - populární taneční čaje, vystupoval tu třeba Karel Gott, Milan Drobný a mnozí další známí zpěváci.
V titulku zmíněné kino Alfa zachránili (kupodivu) soudruzi rozsáhlou rekonstrukcí, kdy se stalo nejmodernější u nás, probíhal tady navíc každoroční Filmový festival pracujících, kde se daly vidět i přes propagační název i „kapitalistické“ filmy. Historie kina je popsána zde.
Velkou roli v jeho proslulosti sehrál Nikos Katakalidis z Řecka. I jeho vzpomínky stojí za přečtení. Je logické, že v dnešní době multikin by se asi uživilo těžko, i když možná by do něj z nostalgie zavítali pamětníci. Rozhodně se ale rozlehlý sál dal využít jinak než tím, že se uzavře pro lidi - myši mají vstup zdarma.
Kino připomíná jen nápis
Podobně jako se z kina Sevastopol stalo muzikálové Divadlo Broadway, z Jalty Divadlo Palace či Studio Dva z Blaníku by tato možnost mohla platit i zde. Nebo mohlo být třeba předěláno na Kongresový sál. Další legendou bylo divadlo Semafor, novým majitelem zlikvidováno jako první, už v roce 1990, ještě před restitucí, která proběhla v roce 1993. Pamětníci si jistě připomenou sloup, na kterém se skvěly podpisy slavných osobností, včetně jazzového velikána Luise Armstronga.
Dnes kdysi jednou z nejnavštěvovanějších pasáží v centru občas projdou lidé, obvykle místní, turisty tam určitě nic nepřiláká. Je v ní jen několik obchodů, u kterých se navíc nájemníci často mění, nic v okolí neláká k velkému utrácení, spíš ke zrychlení chůze. Jediné, co asi prosperuje, je svérázný fastfood u vchodu, nabízející klobásy, z kterých teče omastek až na zem a slovy (!) jednu bramboru, zavinutou na špejli, za „lidovku“ 150 korun.
Pasáž v osmdesátých letech
Dnešní stav
Stejně hrůzostrašně jako zevnitř, vypadá z Václavského z náměstí. Desetiletí nemytá okna, fasáda asi drží pohromadě spíš silou vůle, nebo spíš díky dobré práce předků. Majitele, Ondřeje Stýbla, někdejší dětského herce, který si zahrál například v seriálu Chalupáři, to asi nechává v klidu stejně jako „památkově chráněné úředníky.“ Podle jiných informací ho ale dnes vlastní Sekyra group. To ovšem nic nemění na tom, že dál chátrá, ani na zodpovědnosti Ondřeje Stýbla, že tento stav dopustil.
„palác“ U Stýblů z Václavského náměstí
