Jiřina Bohdalová (94) má být v Guinessově knize rekordů! Stále hýří aktivitou, přežila svou smrt

Poprvé se totiž objevila - v ještě němé - komedii Pižla a Žižla hledají práci, měla premiéru měsíc před jejími šestými narozeninami. Už tehdy s ní šili všichni čerti, při hře si vyrazila přední mléčné zuby, což ohrozilo natáčení. Režisér Ladislav Horský se jí nechtěl vzdát, tak maskéři její chrup nahradili falešným. Když se o dva roky později objevila v romanci Zlatý člověk, začali ji novináři srovnávat s americkou dětskou hvězdou Shirley Temple.

Do plnoletosti si zahrála ještě v hudebním snímku Madla zpívá v Evropě a přepisu románu Boženy Němcové Babička, pak se její filmová kariéra zadrhla. Až v pětadvaceti, po skončení studií na DAMU, dostala další příležitosti ve filmech Dědeček automobil a Honzíkova cesta, od té doby zájem o ní stále stoupal. Bohužel dlouho nedostávala tolik příležitostí, jaké by si zasloužila, hlavně kvůli tomu, že se často objevovala na obrazovce v humorných scénkách.

Za partnery měla legendy - Vladimír Menšíka, Miloše Kopeckého, Jiřího Líra, Karla Šípa, ale hlavně Vladimíra Dvořáka, excelovala s ním v revuálním pořadu Televarieté. Obrovský talent ukázala naplno až v psychodramatu Ucho po boku Radoslava Brzobohatého, který se stal jejím manželem. Jenže film skončil v trezoru a nevyhnula se odvetě od normalizačních cenzorů. Nebylo to ovšem ani zdaleka její první setkání s totalitní mocí.

Její otec dostal v padesátých letech patnáct let vězení za velezradu, přišel o svatbu dcery i narození vnučky. I Jiřina byla zadržena, vyslýchána a nakonec lanařena StB, aby donášela na Jana Wericha. Jenže mu to hned řekla a on ji poradil, aby to „vykecala“ i ostatním a tím se stala neužitečnou. Ještě v roce 1970 perlila v krimikomediích Pěnička a Paraplíčko a Čtyři vraždy stačí drahoušku, ale pak přišel (nepsaný) zákaz vystupování ve filmech.

K tomu přispěla i premiéra tragikomického absurdního dramatu Václava Havla Audience v Rakousku, kde sice nevystupovala, ale byla tam často zmíněna. Trochu se zlobila, že se jí nezeptal, znala ho už jako kulisáka v Divadle Na zábradlí pod přezdívkou platfusák. Sice se do politiky moc nepletla, ale nevyhýbala se setkání s prezidenty, bavila se ve společnosti Antonína Novotného či Ludvíka Svobody, je znám její přátelský vztah s M. Zemanem.

Přesto, že na Kavčích horách řádila jak černá ruka kovaná komunistka Balášová, objevovala se dál na obrazovce. Pomohl jí Vladimír Dvořák, šéf hlavní redakce zábavních pořadů. Měl ve vedení velké slovo (až do roku 1976, kdy odmítl vstoupit do KSČ) a dál ji prosazoval do Televarieté. Díky tomu se jí režiséři nebáli oslovit, takže hrála v desítkách televizních filmů i seriálech. Nejvíc příležitostí ukázat své umění dostala až po listopadu.

Dlouho předtím, v roce 1962, se dívala smrti do očí. Známý maďarský režisér Károly Makk ji pozval na projížďku, ale měl nehodu a proletěla předním sklem auta do hnoje. „Přišla do hotelu celá od bahna, páchla, měla potrhané šaty a punčochy, byla pomlácená. Jen obličej měla netknutý, chránila ho rukama, měla je od krve. Musela trpět, brala to ale sportovně, až na nadávky. Pro ně ve vypjatých chvílích nešla daleko.“ Řekl mi režisér Václav Vorlíček.

Paní Jiřina je známá také jako vynikající kuchařka. Vaří kromě specialit i levná jídla, což souvisí s tím, že je šetrná: „Když byl otec ve vězení, museli jsme doma obracet každou korunu, od té doby nesnáším plýtvání, za vyhazování nedojedených jídel bych střílela. Naše babičky uměly udělat „z prdu kuličku,“ maso bývalo vzácné. Díky tomu ovšem vznikly delikatesy - bramborové placky, škubánky, cmunda, uhlířina, houbový kuba.

Klidně bych je zařadila do prezidentského menu, aby cizinci poznali echt českou kuchyni. Já je svým přátelům vařím a oblizují se. Ráda pořádám k různým příležitostem opulentní hody, baví mě to, i když s tím je spousta práce. Chvála na moje kuchařské umění je pro mě hned po potlesku diváků největší poctou. Navíc toho jsem se musela vzdát v roce 2023 po 66 sezónách na jevišti, zlomila jsem si předtím obratel a už toho bylo na mě moc.

Ale snažím se pořád něco dělat. A jsem ráda mezi lidmi, proto chodím na různé akce, nabíjí mě to. A miluju smích, to je nejcennější lék na všechno a nic nestojí. Také jsem sportovala, jako čestná vykopáváčka fotbalového klubu Amfora. Tam jsem se naučila i bojový maorský tanec Haka na zastrašení nepřítele a převedla ho s Karlem Šípem, Antonínem Panenkou a dalšími. Hrůza z nás ale nešla, všichni řvali smíchy.

Jinak se snažím ve svém věku už nikam nespěchat, ale moc se mi to nedaří, na stařecké šourání mě prostě neužije. Moje sestra mi říkala, že jsem tak rychlá, až jednou potkám sama sebe.“ Směje se paní Jiřina a nevylučuje, že se někdy ještě objeví ve filmu. Když hrála v tom - zatím - posledním, dramatu Svatá, museli ji maskéři líčit, protože vypadala na devadesát moc mladě!