Článek
Narodil se 17. 12 1887 ve středočeských Hrusicích, v chudé rodině venkovského ševce. Na dětství vzpomínal následovně: "V zimě se nosilo totéž co v létě, včetně sandálů, ve kterých určitě nebylo teplo. Já měl výhodu, že mi táta ušil i boty na zimu. Dál už to ale bylo s mým oblečením o dost horší, dlouhé kalhoty a zimník nosili jen bohatí selští synci, museli jsme chodit v krátkých, a to bývaly pořádné mrazy! Jedinou vymožeností byla mámou upletená tlustá šála na krk a čepice přes uši.
V domku se vytápěla pouze kuchyň, jenom před spaním se otevřely dveře do ložnice, aby se i tam dostalo trochu tepla. Namísto podlahy byla udusaná hlína, neměli jsme vodovod, ani záchod v bytě, prostě žádný přepych. Ale já alespoň netrpěl hlady, jako někteří chlapci ze sousedství. Přesto všechno jsem na dětství vzpomínal v dobrém, skoro se mi zdá, jako by bylo to nejranější opředeno jakýmsi kouzlem. Některé věci mi připadaly tajemné, bájné.
Já je měl touhu nějak zachytit, což mě přivedlo ke kreslení. Neodradilo mě, že jsem neviděl na jedno oko po úraze - jako maličký chlapec jsem nešťastnou náhodou padl na ševcovský nůž. Jeden z prvních obrázků vznikl na břidlicové tabulce, čuník se zakrouceným ocáskem a kvíkal u toho tak, až se o spolužáci smáli a pan učitel mi hrozil rákoskou. Magicky na mě působily Vánoce a jejich atmosféra. Legenda o Ježíškovi je pro děti veliké mystérium."
Když Josef ve třinácti dokončil základní školu odešel do Prahy, v rodné vsi už neměl kde pokračovat. Vyučil se malířem, ale pokojů. Měl šikovné ruce a zvídavou mysl, později se šel učit ještě zlatníkem a knihařem, knížky ho přitahovaly. Začal navštěvovat i večerní kurzy kreslení na UMPRUM. Už od šestnácti spolupracoval s různými časopisy na ilustracích, čtenáři oceňovali hlavně jejich nápaditost, originalitu, neopakovatelný rukopis a smysl pro humor. Tak vznikl jeho typický umělecký styl.
Rekordně prodaný obraz
Jeho kresby vypadají snadně, jednoduše, možná až trochu dětinsky, ale jsou do posledního detailu propracované. Kromě nich maloval i obrazy, jsou velmi oceňované i prodávané. Nevelký (37 × 59 cm) obraz Zima z roku 1944 vydražila galerie Kodl za neuvěřitelnou částku 7 800 000 Kč! Kromě toho knihy nejen ilustroval - Švejka si jinak než v jeho podání už asi nedokážeme představit - ale také psal, převážně pro děti. Ty milovaly jeho bajky Kocour Mikeš, O chytré kmotře lišce nebo Bubáci a hastrmani, četly je celé generace.
Staly se také námětem pro masivně sledované kreslené televizní seriály. V pokročilém věku pak napsal memoáry, Kroniky mého života. Jeho všestranné nadání se projevilo i na divadle, dokonce Národním, věnoval se scénografii a návrhům kulis a kostýmů. Byl také hlavním výtvarníkem úspěšné pohádky Hrátky s čertem.Vytvořil za svůj život 600 obrazů a okolo 15 tisíc ilustrací, což je na samouka neuvěřitelné číslo. Josef Lada byl ženatý.
Budoucí paní, Hanou Budějickou, potkal už v roce 1905, ale vzali se až za osmnáct let. Měli spolu dvě dcery, Alenu - stala se z ní také uznávaná ilustrátorka a malířka - a Evu, nadanou klavíristku. Bohužel, tragicky zemřela ve svých šestnácti letech, při americkém náletu na Prahu, bydleli totiž v Emauzích, které se staly jedním z hlavních cílů bombardování. Její smrt Ladou otřásla, navíc se sedm let poté odebrala na onen svět i milovaná manželka.
Pohlednice ponocný
Tyto události se projevily i v jeho tvorbě, kde se projevovaly rysy melancholie. Politicky se angažoval v Československé straně Národně socialistické. Soudruhům se to moc nelíbilo, snažili se, aby zaměřil tvorbu na socialistický realizmus, ale to prostě nebyl jeho šálek čaje, typický styl nezměnil, odmítl dokonce malovat budovatelské scény, například místo dětí pionýry s rudým šátkem. Byl takovou legendou, že ho nechali na pokoji, jako jeden z mála malířů se mohl chlubit titulem Národní umělec, dostal ho v roce 1947.
Byl i skvělý otec, Alena v knize Můj táta Josef Lada popisovala, jak podnikali výpravy do okolí obce, pekli brambory na ohýnku, pomáhali při žních, chodili na houby. „Učil nás milovat přírodu, stále něco vymýšlel, aby nám udělal radost, u truhláře pro nás objednal dvě houpačky. Ostatní děti ze vsi se těšily, až půjdou kolem a také se zhoupnou. Táta stál opodál, bafal z fajfky a měl radost, že my máme radost, zachoval si svou dětskou duši až do konce života.“
Před svými obrazy
I když žil v Praze, s rodinou se vracel na víkendy a na prázdniny do rodných Hrusic, kde koupil vilku, v níž je dnes jeho památník plný kreseb a obrazů. Stal se - bohužel - jedním z nejčastěji padělaných a napodobovaných umělců, zejména jeho postavu Švejka zneužívá mnoho restaurací. Alena, která se provdala za otcova tajemníka a spolupracovníka Jana Vránu podala kvůli tomu mnoho žalob za porušování autorských práv.
V tomto sporu jí nešlo o peníze, ale zneužívání jeho odkazu kýčovitými postavičkami, které měly daleko do jeho dokonalosti. Když 14. prosince 1957, pár dnů před sedmdesátinami zemřel, zasáhlo to mnoho lidí – jeho obdivovatele, čtenáře, ale i odbornou veřejnost, patřil a patří mezi naše nejoceňovanější umělce. Žádnému našemu malíři v historii se nepodařilo to, co jemu, jeho dílo zná a obdivuje snad každý.
Když byl v Praze na návštěvě světově proslulý malíř Pablo Picasso, ze všech děl, které shlédnul, ho zaujaly právě ty jeho, obdivoval jejich styl, což je vrcholný kompliment. Stojí také za zmínku, že právě jeho ilustrace inspirovaly českého básníka a nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta k napsání úžasné básnické sbírky Chlapec a hvězdy. V roce 1904 se také podílel šesti obrázky na zřejmě u nás nejstaršího komiksu, Příhody pana Krátkozrakého.
Zdroj: https://www.joseflada.cz/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/pred-130-lety-se-narodil-josef-lada-ukazal-svetu-jak-vypada-svejk-mikes-a-pohadkova-zima-85701
https://www.idnes.cz/kultura/vytvarne-umeni/josef-lada-nehoda-oko-smrt-dcera.A251218_141008_lidicky_vrta
