Hlavní obsah
Lidé a společnost

Komik Jaroslav Štercl bavil diváky a pil krev komunistům, stopku mu vystavil sám prezident Novotný

Foto: dobová pohlednice, Jan Janula

Jaroslav Štercl, oblíbený komik, jehož doménou byly živé estrády, miloval prostředí kabaretu, kde účinkující i diváci měli k sobě blízko. Jeho klauniády a hlavně umění improvizace byly pověstné i  nenapodobitelné, což se po „únoru“ dvakrát nenosilo.

Článek

Narodil se 18. listopadu 1919. Byl neustále plný energie. V pouhých 17 letech vstoupil do herecké branže, obdivoval Vlastu Buriana a Ference Futuristu, spojoval je podobný typ humoru, založený nejen na slovech, ale i mimice a okamžité reakci na chování publika.

Ještě za druhé světové války založil v pražské Štěpánské ulici Divadýlko na dlani, kromě legračních scének zpíval, hlavně operetní árie, měl neobvyklý, ale zajímavý hlas. Skládal i vlastní písničky. Některé mnohem později převzal do svého repertoáru Ondřej Havelka.

Ve vystoupeních se neřídil scénářem, což vadilo stranickým cenzorům. V jedné scénce třeba řekl, že volal soudruh Habsburk a byl z toho velký poprask. Naštěstí většinou jezdil na štace, kam moc nechodili, objížděl i nejmenší vesnice, kde na něj přišlo třeba jen pár desítek diváků. Nevadilo mu to, i když často vůbec nic nevydělal.

Prošel řadou menších scén, jako byly známé kabarety U Tomáše, U Fleků, Alhambra. Vystupoval v rozhlasových skečích, často vysílaných na Silvestra, v televizi se ale moc často neobjevoval, dokud ho neobjevil legendární doktor Jan Pixa pro znalostní soutěž Souboj s pamětí.

Ta mu pomohla, přestal být totiž vnímán jako přihlouplý komik, měl několik tisíc knih, ve kterých se orientoval rychleji, než počítačová databáze. Jeho úkolem bylo pomáhat soutěžícím při odpovědi na záludné otázky. A aby to neměli jednoduché, vymyslel kolem takřka vždy správných odpovědí svéráznou „omáčku“.

Bohužel mu to žádné nové herecké možnosti na obrazovce nepřineslo. Přitom uměl neopakovatelně zahrát celé desítky epizodních roliček, jako byl třeba opilý poštmistr v parodii Limonádový Joe. Sice se na plátně objeví jen velmi krátce, ale nedá se na něj zapomenout.

Přestože bydlel na Vinohradech, rád navštěvoval Nuselskou kavárnu u Náměstí bratří Synků, kde historkami bavil hosty. Nepotřeboval k tomu alkohol, žil zdravě, byl také propagátor hnutí Buď fit, kdy v humorných scénkách předváděl různé sportovní cviky (https://www.facebook.com/watch/?v=1930575990594704)

Jaroslav Štrecl byl celoživotní tramp, hrdě se hlásil k osadě Ztracenka, jedné z těch vůbec nejstarších u nás, odkud pocházela i skupina Settleři, legendární písničkář Jarka Mottl, i další muzikanti a zpěváci. To mu také u soudruhů body nepřidalo.

Musel se potýkal s častými zákazy, ve scénkách si nikdy nebral servítky, jeho narážky na režim sice vzbuzovaly salvy smíchu, ale ne u stranických „cenzorů.“ Částečnou výhodou byla jejich lenost, nevydávali se obvykle na kontroly do z Prahy vzdálených malých městeček.

Vážil si role sluha Shortyho v parodii z amerického Západu Magnetické vlny léčí (1965) hlavně proto, že si zahrál po boku Jana Wericha, kterého velmi obdivoval. V pamětech připomněl televizní seriál Jaroslava Dietla Můj přítel štvanec. V něm mu náš nejlepší scénárista napsal roli přímo na tělo.

Mělo jít původně o osmidílný muzikál, ve kterém měl hrát stranického šéfa, zpěváka a zároveň dirigenta závodního big bandu. Jenže už po natočení prvních dvou dílů přišel zákaz přímo od prezidenta Antonína Novotného! Tím asi přišel o svou životní šanci.

Pro protirežimní postoj byl naopak oblíbený u tvůrců, co dostávali díky schopnostem příležitosti v zahraničí. V roce 1967 dostal nabídku od souboru Laterny magiky, s níž se zúčastnil světové výstavy Expo 67 v Montrealu, a o rok později i zájezdu do Mexika, kde strávil tři měsíce.

To ho potěšilo, kromě četby bylo jeho největším hobby cestování, ze všeho nejvíc toužil podívat se do Ameriky a hlavně na Aljašku, kterou si zamiloval v románech Jacka Londona. Sen si splnil v roce 1992, na vlastní oči viděl Yukon, Klondike a  nedotčenou přírodu. I když skoro nepil, vzal si s sebou stylově láhev whisky.

Byl spíš samotář, rád trávil večery doma, ale když neměl nějakou dobu vystoupení, musel jít mezi lidi, u nich často čerpal inspiraci pro své scénky. Své soukromí tajil, není známá ani příčina smrti, ví se jen, že umřel po krátké nemoci 4. dubna 1996 ve věku 76 let.

Nedají se dohledat informace o jeho rodině, jen to, že se třikrát oženil a měl dvě děti, Jaroslava a Evu. Jeho poslední manželka Růžena startovala v Riegrových sadech tradiční Silvestrovský běh Jardy Štercla, než ji později vystřídala zmíněná dcera Eva. Letos šlo o 66. ročník.

Zdroj: https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/1925-jaroslav-stercl

https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/4975/jaroslav-stercl

https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22100-jaroslav-stercl.html

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz