Článek
Hana se narodila 26. září 1949 v Praze, poté, co její matka Marie, kuchařka v mateřské škole, měla za sebou první manželství. To skončilo tragicky, duševně nemocný manžel umlátil kladivem své dvě děti (6 let a 6 týdnů) a pak se oběsil. Trvalo dlouho, než byla schopná navázat další vztah, ale nakonec se znovu provdala a narodila se jí dcera Hana.
Tu zahrnovala láskou i pozorností a zároveň chtěla, aby to v životě dotáhla dál, než ona. Přihlásila ji do baletního kroužku, našla ji učitele klavíru, jazyků. Zároveň ji ale na každém kroku sledovala, kontrolovala. Přesto Hana měla už jako dítě svou hlavu a dovedla si prosadit, co chtěla, takže když odmítla chodit do školky, rodiče to museli respektovat.
Otec ji místo toho bral v zimě na zimní stadion na Štvanici, bruslení ji bavilo. Jednou ji při něm viděl trenér Karel Glogar a zaujala ho tím, že měla na svůj věk (bylo ji pět let) díky baletu ladné, až skoro dívčí pohyby a gesta. Začal se ji věnovat a Hana si brzy krasobruslení zamilovala a protože byla ctižádostivá, obětovala mu celé dětství. A vlastně i život.
Neměla čas na hraní, panenky, kamarádky. Musela skoro každý den vstávat ve čtyři ráno, aby stihla před školou trénink, což byl ovšem problém, matka o ni měla strach, v té době cestovali domů z flámu opilci. Naštěstí byl její otec číšník a chodil z práce v noci, tak si „šichtu“ o něco prodloužil. Hana neznala nic jiného než dřinu, ale nevadilo jí to. Školu zvládala levou zadní, byla velmi inteligentní.
Výsledky se brzy dostavily, v deseti letech vyhrála mistrovství republiky dospělých, (!) ve čtrnácti se zúčastnila Olympijských her, kde sbírala cenné zkušenosti. Díky dlouhým nohám vynikala ve skocích, v jejím podání excelentních. Důležité bylo, že se jí ujala trenérka Míla Nováková, s kterou si rozuměla i lidsky.
„Na Hanku vzpomínám ráda a s láskou, neexistoval mezi námi vyhraněný poměr trenér – závodník. Já se spíš stala její starší kamarádkou a důvěrnicí,“ uvedla později. Díky jejímu vedení se neustále zlepšovala a začala vozit medaile.
Veleúspěšný pro ni byl rok 1968, vyhrála Mistrovství Evropy, na olympiádě v Grenoblu získala bronz. Byla na vrcholu popularity, novináři o ní psali jako o bohyni elegance a ledu, toužily po ni zástupy mužů, ale neměla zájem, sport byl u ní stále na prvním místě. Ale během roku se všechno dramaticky změnilo.
Kvůli zranění musela odstoupit v roce 1969 z Mistrovství světa, ještě předtím se ale seznámila s textařem Jiřím Štaidlem, do něhož se, jako do prvního muže, zamilovala. I když to moc nevypadalo na šťastnou volbu, měl pověst bonviána a sukničkáře a nutno říci, že zaslouženou, ale zřejmě ho přemohla síla jejích citů, stud a panenská nevinnost.
Hanka byla naopak introvertní, uzavřená, i přes úspěchy měla sklony k depresím dané matčinou výchovou a asi i jejími geny. Po zranění, které se ukázalo být vážnější, než vypadalo, se rozhodla ukončit závodní kariéru. Matka na ni vyvíjela psychický nátlak, aby pokračovala a rozešla se s Jiřím, což skončilo předávkováním léky na uklidnění a vypumpováním žaludku.
Nesouhlasila ani s tím, že podepsala profesionální smlouvu s lední revue Holiday on Ice a odešla do Ameriky, ztratila nad ni totiž navždy kontrolu. Hanka získala místo první sólistky a 33 představení vidělo čtvrt milionu diváků! A že bylo na co se dívat, během vystoupení vystřídala pět saténových a krajkových barevných kostýmů s flitry a pštrosími pery. Byla naprosto úchvatná!
Odloučení ale vedlo k tomu, že se s ní Jiří Štaidl rozešel, což ji hodně vzalo, plánovala s ním svatbu, vztah jim vydržel jen tři roky. Našel si jinou lásku, ale opět sportovkyni, lyžařku Ivanu Zelníčkovou, později se vdala za Donalda Trumpa. Pod dojmem těchto událostí se v březnu 1972 se rozhodla dát ledu navždy vale.
Se svými plány se svěřila trenérce Míle Novákové. Tu její rozhodnutí mrzelo, ale lidsky ji chápala. Společně hodily závodní brusle do coloradského jezera. Po letech tvrdého drilu, asketismu, očekávání rodičů, zájmu fanoušků a novinářů, toužila žít sama pro sebe.
Hanka se zajímala o astrologii, nechávala si pravidelně vypracovat horoskop, bohužel ale neuposlechla varování hvězd, aby poslední březnovou noc v roce 1972 nikam necestovala. Nasedla do svého sporťáku Opel GT, milovala rychlou jízdu. To se jí stalo osudným.
V zatáčce u obce Vouvray narazila ve vysoké rychlosti do vojenského náklaďáku a zahynula. Bylo ji jen 22 let. Pár měsíců před ní dopadl stejně i další miláček národa, Pavel Roman, životní láska, Jiří Štaidl se zabil ve svém voze rok a půl po ní.
Pohřeb Hany se konal v pražském Motole a kvůli obrovskému zájmu byla účast možná jen s místenkami. Je pohřbena na Vyšehradském hřbitově, její hrob symbolicky zdobí okřídlené ženské torzo…
Zdroj:
https://www.vlasta.cz/clanek/hana-maskova-slavna-krasobruslarka-osudu-neunikla-a-zemrela-za-volantem-20250525.html
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/311684-hana-maskova.html
