Článek
Narodila se 20. ledna 1940 na Žižkově. V jejich dvou letech se rodiče přestěhovali na Střížkov, což byla periférie, kde stálo jen pár zemědělských usedlostí. Otec byl řidič dálkové dopravy mléka, i díky tomu se stala písařkou ve firmě Laktos. Tam nastoupila po vychození osmé třídy, ve čtrnácti letech, i když chtěla studovat konzervatoř. Jenže matka, přestože byla v domácnosti, trvala na tom, aby jí pomohla starat se o mladší sourozence.
Nedovolila jí jít ani na jinou střední školu, i když měla výborné vysvědčení. Poté, co odešla z domova starší sestra Blanka, byla totiž nejstarší ze zbývajících čtyř dětí. Jana neměla vůbec snadné dospívání, rodiče se navíc rozváděli a často ani jeden nedorazil domů i pár dní a vše bylo jenom na ní. Díky schopnostem se sice rychle vypracovala na sekretářku jednoho z šéfů, ale nepřestávala toužit po stříbrném plátně.
To jí učarovalo už ve třinácti letech, kdy si jí všiml Jaroslav Beránek, pomocný režisér z Barrandova. Ten hledal ve škole dětskou představitelku do snímku Olověný chléb. Prohlížel si ji ale tak zkoumavě, že se ho bála a myslela si, že je esenbák! Následovaly kamerové zkoušky, v nichž obstála na výbornou. Řekli jí, že bude hrát Píďalku, ale ne už to, že se tak jmenuje jen její role. Tak přišla domů a řekla: „Asi to je film o přírodě a budu housenka!“
Ve skutečnosti ale šlo o propagandistický příběh o tom, jak žily chudé děti v buržoazním státě v době hospodářské krize. V něm ukázala značný talent, takže následovaly během tří let tři další snímky, v nichž se objevila, i když ne v hlavní roli. Šlo hlavně o náročná dramata, za partnery měla osobnosti jako Václava Vosku, Martina Růžka, Eduarda Cupáka, Jana Pivce či Josefa Beka. Ten byl sice známý svůdník, ale ji nechal na pokoji, naštěstí vypadala mladší.
V sedmnácti si ji vybral Jiří Weiss do adaptace románu Jarmily Glazarové Vlčí jáma o komplikovaném vztahu manželů, do kterého vstoupí krásná mladá dívka. V něm se setkala s fenomenální Jiřinou Šejbalovou, které si obrovsky vážila. Ta jí navíc pomohla v jedné scéně, s níž si nevěděla rady:„Všichni ze štábu oněměli, když dvaapadesátiletá žena herecky i lidsky skvěle vyjádřila pocity postpubertální dívky,“ řekl režisér.
Jana pak za ním přišla se stížností, že se jí o dvacet let starší kolega Miroslav Doležal při společných scénách nevhodně dotýká. Vyřešil to rychle, jednoduše i decentně, při další scéně mezi ně nechal postavit dvoumetrové prkno. To slavnému herci naznačilo mantinely a obtěžování přestalo. Nebála se ozvat, i když se její kariéra teprv rozjížděla a věděla, že nebyla první volba, její roli měla původně hrát Jana Rybářová, ale spáchala sebevraždu. Za film dostala 7 500 Kčs, což byl zhruba půlroční průměrný plat.
Díky tomu si mohla dovolit dát výpověď v práci, po hádce s matkou utekla z domova. Vlčí jáma slavila obrovský úspěch, na Filmovém festivalu v Benátkách získala hlavní cenu, Jiřina Šejbalová o jeden hlas prohrála souboj o nejlepší herečku v hlavní roli se Sophií Lorenovou. Novináři si všimli i krásné Jany a ocitla se pod palbou otázek typu - kolik pokojů má její vila, jestli má jenom jednu služebnou, kdo jí vaří. Přitom bydlela u přísné bytné, kam si nesměla vodit pánské návštěvy ani přes den a vůbec žádné po šesté hodině večer…
V témže roce natočila i komedii Štěnata, spoluautor scénáře byl tehdy začínající Miloš Forman, který se do ní na „první dobrou“ zamiloval. Nejprve ho odmítla, ale nakonec ji přesvědčil, začali spolu chodit a o rok později se vzali, to jí bylo osmnáct. Jiří Krejčík ji pak obsadil do dramatu Vyšší princip z doby atentátu na Heydricha. Za emocionální ztvárnění studentky Jany získala ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu ve švýcarském Locarnu. Ještě předtím si ale zahrála v sociálním dramatu Probuzení.
Přesvědčila režiséra Krejčíka i produkci, aby ji naoko zavřeli na jednu noc do pasťáku. Chtěla poznat prostředí, ve kterém vyrůstaly holky z ulice.„Vezmu si na sebe nějaký starý hadry, ale musí mě tam odvézt policie, jinak by to bylo moc nápadný,“ dala instrukce štábu. Když vstoupila do pokoje, jedna nedůvěřivá dívka jí řekla, že je podobná té herečce Brejchové. Jana byla překvapená, že ji poznala, ale bleskově zareagovala: „Proč myslíš, že tady asi jsem? Dyť jsem za ni s tímhle ksichtem vybrala honorář a chytili mě.“
Film Probuzení
S Milošem Formanem neměla zrovna jednoduchý život. Jednou pařil s kamarády v kavárně Slávia a pak neměli na útratu. Tak vyslal „posla“ - sám se asi bál - aby došel za Janou, v té době žili ve Všehrdově ulici, což bylo hned za mostem. Beze slova si přehodila přes noční košili kabát, zaplatila za ně, otočila se a odešla jako dáma. Ale nakonec se po čtyřech letech rozešli, zrovna když plánovali, že si pořídí družstevní byt.
Miloš se totiž zakoukal do jedné baletky. A Janě se přiznal.„Prosím tě, vydrž, mě to přejde, už teď vím, že mě to přejde, je to jako choroba, ze které se nakonec vyléčím,“ přesvědčoval ji. Vzápětí se chystal odjet s Laternou magikou na zájezd do Anglie. Když se s ním šla rozloučit na hlavní nádraží a dala mu pusu na cestu, všimla si, že zírá za její záda. Otočila se a viděla tu baletku. Tak podala žádost o rozvod, bylo jí 22 let.
Její šarm i herecké přednosti neunikly Janu Werichovi, později si ji vybral do televizní hříčky Král a žena. Ten si u ní jako jediný všiml detailu, který každému unikl, a řekl jí: „Hele, Brejchová, vy máte tak dlouhé ruce, že kdybyste stála nahoře na Václaváku, můžete si s klidem dát dole v Koruně chlebíček.“ V roce 1963 dostala hlavní roli v západoněmecké romantické komedii Zámek Gripsholm, o rok později i v akční krimi Výstřely v tříčtvrtečním taktu, kde měla za partnera „Vinnetoua“ Pierra Brice.
Jana Brejchová a Pierre Brice
Jana byla v zahraničí vnímána jako sexbomba z Východu, dostala velkorysou nabídku v podobě finančně atraktivní smlouvy na sedm let (!) od prestižní německé produkční společnosti Bavaria film. Tu však nečekaně odmítla, nechtěla hrát bezduché krásky, mnohem víc ji zaujalo existenciální drama Evalda Shorma Každý den odvahu. Tomu dala přednost. O dva roky později od něj dostala další příležitost v psychologicky laděném snímku Návrat ztraceného syna, spolupráci s ním si velmi pochvalovala a pokračovala v ní.
Ale to už nepatří do jejích začátků, ale do další kapitoly jejího dlouhého a umělecky úspěšného života. Je jen s podivem, že ji soudruzi vždy nechali na pokoji. Kvůli obličeji s jemnými rysy ji nemohli využít do rolí dělnických soudružek či jinak angažovaných filmů, ale dokonce po ní nechtěli, aby vstoupila do Svazu mládeže. Nikdy se politicky neangažovala, ani po listopadu, kdy jí nabídli funkci. „Ani ve snu. Nikdy jsem nebyla ani nástěnkářka. Ne. Nic,“ odpověděla.
Zdroj: https://www.totalfilm.cz/2022/08/moje-mama-jana-brejchova-jedina-ceska-hvezda-evropskych-parametru-knize-sve-dcery/
https://zeny.iprima.cz/zivotni-styl/pribeh-jany-brejchove-aneb-jak-holka-z-mlikarny-dobyla-svet
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jana-brejchova-herecka-osmdesatiny-narozeniny-brodsky-forman-thein-zahajsky-manzelstvi.A200114_125221_lidicky_sub
