Článek
Vladimír Ráž přišel na svět 1. 7. 1923 v Nejdku nedaleko hranic s Německem do rodiny vojenského muzikanta a později příslušníka četnictva Františka Ráže a učitelky Anny. Ta, jak bývávalo zvykem, zůstala po narození prvního syna Miroslava v domácnosti. Vladimír přišel na svět tři roky poté. Jako kluk měl dva dost protikladné zájmy, fotbal a poezii, nejenže recitoval básně, ale sám je skládal, jenomže tajně, jelikož se za to před spolužáky styděl.
Hlavně proto, že si šlapal na jazyk, vadu řeči mu odstranil až v patnácti letech zkušený foniatr! To už rodina bydlela na Smíchově, kde prožil krásné dětství, dokud nepřišla okupace. Ta navždy změnila jeho život, chtěl být totiž lékař, dokonce studoval první semestr medicíny, jenže pak nacisté zavřeli vysoké školy. Protože chtěl dál studovat, podal si přihlášku na Pražskou konzervatoř, v té době byl také členem amatérského recitačního sdružení. I když se na přijímačky nijak nepřipravoval, byl přijat.
Fotbalu se ale nevzdal, dál hrál nižší soutěž, měl sice výkonnostně na víc, ale v té době už mělo umění přednost. Jeho bratr Miroslav vystudoval práva a později se stal jedním ze zakladatelů Československé televize. Měli spolu moc hezký vztah. Když se jednou někdo zeptal jejich matky, co dělají synové, odpověděla žertovně: “ Jeden je krásný a druhý inteligentní.“ Nicméně rodina držela vždycky pevně pohromadě. Vladimír ale mohl konzervatoř ukončit až v roce 1947, protože i tuto školu zavřeli Němci.
Poté nastoupil do prvního angažmá ve smíchovském Realistickém divadle (tehdy ještě „nepatřilo“ Zdeňkovi Nejedlému) kde ho známý režisér Ota Ornest obsadil do jedné ze dvou hlavních mužských rolí v komedii Jak je důležité mít Filipa. V témže souboru účinkovala také Alexandra Myšková, s níž se oženil. V roce 1949 se jim narodil syn Martin a o dva roky později David. Ten ale v osmi měsících zemřel, šlo zřejmě o náhlé úmrtí kojence.
To oba manžele obrovsky zasáhlo, hodně se poté odcizili (ona pak emigrovala v roce 1970 i se synem Martinem do Norska, tomu v té době už bylo 18.) Na otce má ale jen dobré vzpomínky. „Já s ním jako kluk jezdil na chatu, kousek od Prahy, u báječného rybníka. Tam jsem poznal, jaký byl hračička. Všechno si dělal sám, včetně nádherné skalky. Měl na ní takové zákoutí, kterému posměšně říkal kýčiště. „Nasázel“ tam snad desítky figurek trpaslíků.“
To ale hodně předbíháme. Těsně po synově smrti následovala Pyšná princezna a s ní zmíněná love story s hlavní představitelkou Alenou Vránovou. Dostával ale dál role, i když mu zhrzený manžel, tehdy kovaný komunista Pavel Kohout, výhružně napsal: „Kdo je schopen rozvracet manželství, zradí i socialistickou vlast. Tvé dny končí, Vladimíre Ráži!“ Objevil se v komedii Dovolená s Andělem, hrál i hlavní roli doktora Jana Jánského, v biografickém snímku o objeviteli krevních skupin, Tajemství krve. Milostnou roli rybáře dostal i v pohádce Byl jednou jeden král.
Vyloženě si užil zápornou postavu pekelníka doktora Solferna v Hrátkách s čertem. Jak stárnul, postupně mu začaly postavy milovníků vadit. I když jím byl i v soukromí, krásné ženy ho vyhledávaly a on nedokázal odolat jejím svodům. Na nevěře skončilo i jeho druhé „vytrucované“ manželství. Alena ho nakonec podvedla s veterinářem, který jim léčil kočku, a to jen proto, aby se mu pomstila. To ovšem jeho vysoké ego neuneslo, takže z „pyšné“ lásky nezbylo nic a rozvedli se.
Jejich dceru Markétu potkal tragický osud. Byla sice vysoce inteligentní, vystudovala filologii a mluvila čtyřmi jazyky, ale projevily se u ní silné sklony k pití. Navíc se vdala za drogově závislého, výsledkem byla alkoholická demence a cirhóza jater, zemřela předčasně, v 55 letech, na Štědrý den. Toho se Vladimír už naštěstí nedožil. Štěstí tak našel v náručí třetí manželky, o 28 let mladší Olgy Hnátkové.
Ale zase ho kalilo to, že se další dcera, Veronika, narodila bez levé ruky. Ale ta se s tím hendikepem úžasně vyrovnala, sportovala, naučila se vystačit si s pravačkou, později dokonce odložila protézu. Stala se z ní rozhlasová moderátorka, má dva syny. Když ji bylo devatenáct, Vladimír náhle zemřel ve spánku ve věku 77 let: „Já nebyla vůbec připravená na to, že by mohl jen tak ze dne na den odejít. O to horší bylo, že až do posledního dne pracoval, roli ve Zdivočelé zemi natočil snad den předtím.“ Smutně zavzpomínala.
Jeho skon byl překvapivý i proto, že dbal o zdraví, každodenně cvičil, hýřil fyzickou i duševní aktivitou. Vladimír Ráž byl také uznávaný dabér, v roce 1997 obdržel Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství. Namluvil třeba Old Shaterhanda, je docela humorné, že hlas jeho pokrevního bratra Vinnetoua patřil Stanislavu Fišerovi, s tím se spřátelil od mládí, když spolu natáčeli film Posel úsvitu.
„Jsem svým způsobem dobrodruh, to bych jinak nedělal herecké povolání. Proto mi byl Old Shatterhand vždy blízký,“ komentoval dabování slavných mayovek. Jeho hlas perfektně seděl i na francouzskou hvězdu Jeana Maraise, o čemž se čeští diváci mohli přesvědčit v dodnes populárních komediích o Fantomasovi. Hrál i v mnoha seriálech, za všechny lze zmínit Sňatky z rozumu, 30 případů majora Zemana, Byl jednou jeden dům. Ve filmu ale hlavní roli nedostal, ale vždy byl nepřehlédnutelný.
Vladimír Ráž hrob
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/veronika-razova-vladimir-raz-hendikep-ruka-postizeni-proteza.A240219_124346_lidicky_nh
https://www.bkovarikova.cz/knihy/vladimir-raz/
https://zivotopis.osobnosti.cz/vladimir-raz.php
https://www.csfd.cz/tvurce/9185-vladimir-raz/prehled/
