Článek
Paul Thümmel se narodil 15. ledna 1902 v Neuhausenu v Podkrušnohoří. Vyučil se pekařem a cukrářem. On i jeho otec se nadchli pro myšlenky národního socialismu, v roce 1927 spoluzakládali místní skupinu NSDAP. Prvním významným řečníkem, který promluvil ke členům nové strany, byl Heinrich Himmler. Ten u nich v rodině přenocoval. Protože byl jen o dva roky starší než Paul, začali si tykat. Heinrich se vrátil do Mnichova a jeho kariéra strmě pokračovala, stal se z něj říšský vůdce SS.
V nové funkci si na svého kumpána vzpomněl - ten se navíc již předtím vyznamenal při špionáži členů demokratické strany - a nabídl mu místo v Abwehru u admirála Canarise. Byl povýšen na vrchního styčného důstojníka obrany v Drážďanech, stal se také nositelem zlatého stranického odznaku, udělovaném nejvěrnějším z věrných. Měl ale na zpravodajce velkou slabinu, miloval ženy a vedl přepychový život, na který neměl příjmy. V roce 1932, kdy byl silně zadlužen, nabídl poprvé své služby naší zpravodajské službě.
Po třech schůzkách kdy prozradil velmi cenné informace, spolupráci ukončil, zřejmě se mu podařilo splatit dluhy. Pak se pět let nedělo nic. Ozval se opět v roce 1937, kdy poslal na generální štáb poslal dopis s oficiální nabídkou, jaké zprávy je ochoten předat a za jakých finančních podmínek. Ty odpovídaly důležitosti, podle šéfa českých zpravodajců Františka Moravce činila jednorázová odměna i 100 tisíc říšských marek. Ten popisuje, že skutečnou identitu agenta neznali - vedli ho pod krycím označením A-54 - jen věděli, že se jedná o důvěryhodný zdroj, který má informace z nejvyšších míst.
Posílal přesné a senzační kódované zprávy z míst německo-českého pohraničí. V roce 1937 překvapivě oznámil, že německé letectvo bude ze vzduchu fotografovat celé Československo speciálními letadly, která mohla dosáhnout výšky 10 000 metrů. Vyhýbal se osobnímu kontaktu, přesto 3. března 1939 kontaktoval zpravodajského důstojníka Frye. Tomu prozradil: „V Berlíně padlo konečné rozhodnutí, Čechy a Morava budou okupovány nejpozději 15. března.“ Jako vždy se nespletl. Také mu měl oznámit, že od této doby nebude za své služby již přijímat žádné peníze.
Plukovník Moravec neprodleně informoval premiéra Rudolfa Berana, ale ten nic neudělal. Proto se spojil s majorem Haroldem Gibsonem, pražským rezidentem britské zpravodajské služby MI-6, ta mu umožnila - a deseti dalším důležitým zpravodajským důstojníkům hlavního štábu - odletět 14. března 1939 do anglického exilu, kam se podařilo i přesunout nejcennější „poklad“ zpravodajského archívu, s evidencí členů agenturní sítě, které by se dostaly do rukou nacistů. Paul Thümmel pak dodával cenné informace přímo české exilové vládě v Londýně prostřednictvím krycích adres.
Díky němu patřila k těm nejlépe informovaným a spojenci si k ní vděčně chodili pro „rozumy.“ Věděli proč. Dozvěděli se, že Německo připravuje a provádí útok na Francii a Velkou Británii přes Belgii a Holandsko. V době, kdy ještě ani nejvyšší generálové velkoněmeckého wehrmachtu nebyli informováni o podrobnostech chystané akce, už A-54 poslal do Londýna telegram: „Dne 18. prosince 1940 podepsal Hitler směrnici 21 „Barbarossa“, v níž nařídil generálnímu štábu dokončit veškeré přípravy na útok proti Sovětskému svazu do 15. května 1941.“
Československá zahraniční služba byla díky němu také první, která mohla věrohodně informovat britskou vládu, že se v roce 1940 neuskuteční plánovaná německá invaze do Anglie. Zvláštní situace nastala poté, co byl svým šéfem, admirálem Canarisem, jmenován hlavním důvěrníkem v Praze. Není totiž úplně vyloučené, že o jeho činnosti mohl něco vědět, nebo alespoň tušit, byl totiž tím nejvyšším dvojitým agentem v říši, nesouhlasil s válkou a zrazoval Hitlera.
Protože z Čech bylo vyloučeno, aby sám přímo předával zprávy do Londýna, rozhodl se napojit na místní odboj a spolupracovat s ním. Podařilo se mu kontaktovat jistou Libuši Hříbalovou, od té se dostal až k organizaci Obrana národa a k diverzní skupině známé jako Tři králové - tvořili ji Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek. S tím se setkával, ten se díky němu se dozvěděl o mnoha raziích, to, že tak dlouho unikali zatčení byla hlavně jeho zásluha. Dál informoval Londýn o plánech, které se dozvěděl díky komunikaci se špičkami nacistů, předal také jména důstojníků Československé armády, kteří měli spolupracovat s německou zpravodajskou službou.
To už se ale nad ním zatahovala síť, první podezření vůči němu se objevilo na přelomu roku 1940 a 1941, kdy byl zatčen, ale propuštěn pro nedostatek důkazů. V tom hrál roli i jeho přítel, kriminální rada pražského gestapa Wilhelm Schultze, který ho chránil jak mohl. I přesto zůstal v hledáčku tajné policie i zpravodajců, shromažďovali důkazy proti němu, v roce 1942, kdy byl po atentátu na Heydricha český odboj ochromen, ho zatkli podruhé. Převezli ho do Kladna, protože v Praze měl mnoho přátel a vyslýchali.
Díky výsadnímu postavení mezi nacistickou elitou nebyl mučen, ale pod tíhou důkazů a konfrontaci s milenkou a některými vězněnými členy odboje se nakonec přiznal, ale jen k tomu, že sice spolupracoval s českou zpravodajskou službou nad rámec svých povinností, ale jen proto, aby pomohl sám usvědčit zrádce. Tato obhajoba mu ovšem nepomohla. Pod falešným jménem Petr Toman ho věznili nejprve na Pankráci a poté byl převezen do koncentračního tábora Terezín. Za jeho jménem byla značka XYZ, znamenala, že má být vězeň zastřelen v případě, že se přiblíží spojenecká vojska. To se stalo 20. dubna 1945.
zdroj: https://www.spiegel.de/politik/gutes-mehl-a-e5dfd923-0002-0001-0000-000046266225
https://www.maisondusouvenir.be/a_54_espion_nazi.php
https://temata.rozhlas.cz/agent-a-54-nejlepsi-spion-druhe-svetove-valky-pracoval-pro-ceskoslovenskou-8154250
