Článek
Tvrdí, že je pro ni její povolání největší životní štěstí. Je si dobře vědoma toho, že těch, kterým se povede docílit toho, aby pro ně práce byla zároveň i celoživotním koníčkem, není mnoho. Takže ho, i přes všechnu hektickou část, které je někdy až příliš, nebere jako něco, z čeho by chtěla utéct, je to pro ni spíš závazek a výsada.
Dřív se často objevovala na různých večírcích, teď je radši doma, v Otvovicích u Kladna, kde zná každý kámen. V rámci emancipace si splnila mužskou touhu - postavila dům, zplodila syna a zasadila strom. Je to červený javor a má pod kořeny uloženou domácí slivovici od kamarádů z Moravy.
„Není nic lepšího, než bydlet v prostředí, které vás nabíjí, uklidňuje a třeba také inspiruje. Spokojený domov, kam se člověk rád vrací, nedělá jen poloha, zařízení, a nábytek, ale lidé, kteří v něm s vámi žijí. Bez nich by byl prázdný.
Jsem nejraději tam, kde mám zázemí, rodinu, přátele. A pobavíte se nejlépe s tím, koho znáte léta, než s někým novým, k němuž teprve hledáte cestu. A není krásnější místo než to, kde jste se narodil. Mám kořeny zapuštěné tak hluboko, že jsem nepřesaditelná - něco jak Mácha na Petříně. I když rozdíl by se našel, on tam má sochu,“ usmívá se Lucie.
Na otázku, jak vnímá to, že je díky hudebním nosičům a YouTube prakticky nesmrtelná, protože se její písničky budou hrát neustále, odpovídá: „To mě tedy v životě nenapadlo, ani to neřeším. A kdo ví, co bude za desítky let. Byla bych však mnohem, mnohem raději, kdyby si, až tady jednou nebudu, co nejvíc lidí říkalo: „Lucka Bílá byla dobrý člověk.“ S tím bych byla daleko víc spokojená, než s nějakou pomyslnou nesmrtelností.“
„Ale je fakt, že u některých svých životních kotrmelců mám intenzivní pocit, jako bych je viděla v kině.Všechno je, ale bylo tak, jak být mělo, v rovnováze. S pytlem plným štěstí chodí zákonitě i ten, co obsahuje špatné věci. S vymazáním něčeho negativního bych se tak musela logicky vzdát i něčeho pěkného, a to bych nerada.
Navíc mnohé nepříjemnosti s odstupem času vidíte jinak a občas k velkému překvapení dokonce zjistíte, že pro vás byly vlastně přínosem - i když to tak tehdy vůbec nevypadalo. Osud někdy rozdává podivné karty a já se naučila vystačit s těmi, co mám v ruce.
Nebrečím, když to nejsou samá esa, stejně by mi to nepomohlo - navíc někdy se dá vyhrát i bez nich. A i když prohraju, není to konec světa, jen začátek další hry. Mám i sny, v jejichž splnění stále věřím, ale ty si nechávám pro sebe.“ Svěřuje se Lucie Bílá.
Nakonec ale našla jeden, se kterým se chtěla svěřit, protože je zároveň vzpomínkou na člověka, kterého obdivuje asi nejvíc ze všech. „Byl moc a moc krásný o herci Josefu Kemrovi, kterého jsem, bohužel, nikdy osobně nepoznala.
Zjevil se mi jako strážný anděl. Podle mě jím ale byl už za svého života, kdo jiný by jen tak jezdil po republice a na svoje náklady opravoval boží muka u cest a další křesťanské památky? Od té doby na něj dost často myslím, i pokud jde o osud.
Kdysi jsem zažila hodně dramatickou i traumatickou situaci v letadle, kdy mě a pasažéry dělilo jen pár okamžiků od katastrofy. Dostali jsme se totiž moc blízko k dalšímu letadlu, které právě přistávalo.
Když pilot náhle začal strmě stoupat nahoru, bylo mi všelijak. V těchto chvílích si asi každý položí otázku, zda šlo o štěstí, náhodu, či řízení nějaké vyšší moci. Jenže se to nikdy nedozvíme a tak to má být. Některé věci mají zůstat skryty…“ Trochu filozofuje Lucie.
Obvykle se nejvíc naštve sama na sebe. Chyby a kopance ostatních se jí omlouvají lépe pokud v nich není vyloženě zlý úmysl. Má ale svůj žebříček hodnot tak nějak zašitý pod kůží už od dětství a ten nemění. Ráda nakupuje dárky svým blízkým, je tím úplně posedlá.
Stačí, aby před ní někdo, koho má ráda, vyslovil jen tak mezi řečí přání a v ní se najednou probudí Ježíšek v sukni a hned se pídí po tom, kde se to dá sehnat. Zlo v lidech neřeší, naopak, snaží se ho pochopit. Domnívá se, že často jde ze strany těch, co ho šíří, jakési svérázné volání o pomoc.
Zdroj: autorský rozhovor
https://www.csfd.cz/tvurce/20388-lucie-bila/prehled/
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/lucie-bila-24380
