Článek
Odmalička syna oslovovávala Waldíku nebo Waldo, podle dánského herce z období němého filmu Valdemara Psilandera. Rodina zpočátku žila v Horních Mokropsech, v roce 1938 se přestěhovala do Prahy. Nejprve bydleli ve Spálené ulici, potom v Klimentské. O syny se staral bývalý voják, kapelník a vězeňský dozorce František Matuška, ale zda byl i jeho otcem je sporné, nebyl mu vůbec podobný, tradovalo se, že skutečným byl romský primáš. Tomu by tak trochu napovídal jeho vzhled.
I když z hudební výchovy nosíval domů pravidelně čtyřky, už od mládí se učil hrát na různé hudební nástroje, jako byla kytara, banjo a kontrabas, ale šel se učit sklářem. To řemeslo ho přitahovalo, jenže brzy pochopil, že přecenil své síly a v roce 1948 ze zdravotních důvodů učení uprostřed druhého ročníku definitivně vzdal. Neutáhl sklářskou píšťalu. S nadsázkou to později zhodnotil, že byl chabrus na plíce a místo hrudníku měl lavor obrácený dovnitř. Do dalšího učení nenastoupil, věděl, že ho čeká vojna, tu absolvoval v padesátých letech.
Kvůli své povaze tam byl párkrát ve vězení. Poté dostal místo osvětového tajemníka v Chebu a ve volných chvílích začínal v ochotnických souborech a trampských kapelách, zpíval i kavárnách, ale srdce ho táhlo do Prahy. Tam se proslavil jazz klub Reduta, kde se seznámil s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem. Když pak zakládali Semafor, vzpomněli si na něj a brzy se stal jednou z hlavních tváří souboru. Píseň To všechno odnesl čas se stala velkým šlágrema proslavila ho. Pro exotický zjev - plnovousy nebyly v módě - jím stará generace opovrhovala, měla ho za chuligána.
Zato u té mladé vyhrával na celé čáře. Jeho život v začátcích ale nebyl lehký, neměl kde bydlet, spal v Semaforu zabalen do opony. I když od počátku vystupoval jako Waldemar jméno si nechal úředně změnit až v roce 1975. Ženy si ho oblíbily, což platilo i naopak. I když měl hodně jednorázových vztahů, po představení na něj stály fronty dívek, našly se i takové, s kterými udržoval vztah. Ještě předtím, v osmnácti letech, ovšem prožil svou první velkou lásku, tou se stala zdravotní sestra Jiřina Šťastková. Když mu řekla, že čeká dítě, okamžitě se s ní oženil.
Narodily se jí holčičky, dvojčata. Lékaři jim v porodnici ale omylem podali špatnou látku proti neštovicím a bohužel do dvou měsíců zemřely. Waldemar byl zoufalstvím bez sebe, jeho žal nezacelilo ani narození syna Miroslava, o něj nejevil zájem. Manželství skončilo po pěti letech rozvodem. Druhé manželství s Hanou (přezdívanou Dulina) už bylo bezdětné. Třetí životní partnerkou se stala herečka Jitka Zelenohorská, s tou se však jen zasnoubil. „Na moje narozeniny uspořádal zásnuby s tím, že se v březnu budeme brát. Hodil dva prsteny do číše a připili jsme si,“ zavzpomínala Zelenohorská.
Waldemar ji v žertu říkal, že se poprvé zamiloval do jejího zadku, v roce 1966 totiž hrála v Ostře sledovaných vlacích v nezapomenutelné „razítkovací“ scéně, kde ji Jiří Somr tímto způsobem upravuje pozadí. Tu před ní spousta hereček odmítla a rodiče se za ní kvůli tomu styděli. „My jsme spolu zařizovali byt. Pak jsme spolu byli v Anglii a já už tušila, že je něco špatně. Ale jak špatně, by mě ani ve snu nenapadlo. Když jsem přijela domů – on v Anglii ještě zůstal – zámek ve dveřích našeho bytu byl vyměněný. V té době už mi byl nevěrný s Olgou Blechovou a rozhodl se mě takto zbavit. Vždycky jsem ho považovala sice za sígra, ale chlapa, a ne sraba. Zjistila jsem, že soused dostal pokyn ho vyměnit. Ve skříni na chodbě jsem měla pár svých hadrů. Jinak nic, ani bydlení, ani peníze. Přespávala jsem u známých, po podnájmech, byla jsem úplně na dně.“ Líčila Jitka tento dramatický rozchod. U mnoha známých ztratil veškerý morální kredit, těžko říct, jestli ho to mrzelo, i bez toho byl na vrcholu popularity.
Byl hrozný pozér, měl velkou výdrž a alkohol všude, kam přišel, tekl proudem a pod jeho vlivem prováděl různá alotria. Vždycky mu vyšla. Měl ale také dvojníka, který se za něj vydával a nechal se zvát na hostiny. Pak na to ovšem přišli policisté, poté, co chtěl utéci z hospody, jehož personál ho kupodivu neznal. Když musel předložit občanku, bylo jim to jasné a varovali ho před podobnými akcemi. Zda poslechl, se neví, ale asi ne vždy.
Waldemar se předváděl před dívkami v automobilech, ale velice mizerně řídil. Postupně měl až šestnáct aut, která dokázal do měsíce nabourat, rozbít nebo aspoň odřít. Kupodivu mu dopraváci nikdy řidičák nesebrali a nad jeho divokými nočními jízdami zavírali oči. Neměl velkou ctižádost, nikdy netoužil konkurovat ostatním a už vůbec ne Karlu Gottovi. Na jeho konto prohlásil: „Karel na sobě dře a je první, já dělám h… a jsem druhej,“ vzpomíná Eva Pilarová. S tou ho spojovalo přátelství, ale nic víc, dokonce ji z úcty vykal!
Od roku 1976 vystupoval se svou manželkou Olinou Blechovou a skupinou KTO (Kamarádi táborových ohňů). Jeho aktivity již tenkrát poměrně výrazně omezoval zdravotní stav, konkrétně dýchací obtíže. Z toho také často vznikaly fámy, že má zakázanou uměleckou činnost – ve skutečnosti se spíše zotavoval z nemoci. Těžce to prožíval. Nějak se dozvěděl o Floridě, která je pro astmatiky a podobné lidi jako on rájem. Také ho otravovala StB. Jako obrovský patriot pak udělal nejtěžší krok v životě - emigroval. Olina to líčila takto: „On už toho měl dost a nechtěl, aby v tom marastu vyrůstal i jeho syn. Zpočátku byl nešťastný, ale koncerty pro krajany ho začaly uspokojovat. Rapidně se zlepšil jeho zdravotní stav, přímořské klima a čistý vzduch mu prodloužily život o celá desetiletí. Prožili jsme spolu nádherných 41 let. Na Floridě to miloval, ale říkal mi, že tam nechce bejt pohřbenej. Tam hrábne do země a narazí na vodu. Byla by mu zima a dostal by revma. To patřilo k jeho humoru. Tak je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Jeho hrob se nachází na hlavní cestě, přičemž náhrobek vytvořil výtvarník Kristian Kodet.“
Zdroj. https://www.lifee.cz/tragicke-chvile-v-zivote-waldemara-matusky-s-prvni-zenou-mel-dvojcata-ktera-po-podani-spatne-vakciny-v-porodnici-zemrela-0ea9d
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10195164142-vypravej/13547-ve-stopach-doby/8233-do-usa-emigroval-zpevak-waldemar-matuska/
