Článek
Tam také hrál v letech 1948 až 1952. Jenže typ který představoval - milovník s atraktivním zjevem, vysokou postavou, jemnou tváří a hustými vlasy - se nenosil, přednost měli herci s ostře řezanými rysy či výraznou bradou, prototyp skalních komunistů. Ale stačil si ještě zahrát ve frašce V. K. Klicpery Hadrián z Římsů. Nakonec zakotvil v Městských divadlech pražských, kde měl víc příležitostí a strávil tam 28 let, až do odchodu do penze v roce 1980.
Dokázal se přehrát na charakterního herce světového i domácího klasického repertoáru. Díky melodickému, lyrickému hlasu a širokému výrazovému rejstříku se hodil do postav čestných hrdinů, ale dokázal skvěle zvládnout i záporné role. Byl i žádaným rozhlasovým hercem a recitátorem, namlouval, zejména pro Českou televizi, i dokumentární snímky. Neztratil se ani v dabingu, jeho hlasem mluvil například Richard Burton.
Ve filmu debutoval v roce 1943 v melodramatu Bláhový sen. Když se objevil před kamerou po boku Nataši Gollové, fanynky šílely. A neztratil se ani v hvězdném obsazení, ve filmu hrál i Jaroslav Marvan, Eduard Kohout, František Vnouček, Adina Mandlová. Poté si v roce 1946 dosyta užil hlavní roli v předpisu povídky Jana Nerudy Týden v tichém domě. Největší šanci mu dal o rok později režisér Krška v životopisném dramatu Housle a sen.
Ve filmu Housle a sen
Hrál tragickou postavu duševně rozervaného houslového virtuosa Josefa Slavíka, kterého obdivoval Chopin, Schubert, či Paganini, jenž kromě těžkých uměleckých začátků a psychického vyčerpání musí zdolávat i zraňující obdiv žen (v těchto vypjatých scénách bylo znát, že V. Krška byl gay) a zemřel na přechozenou chřipku v 27 letech. V roce 1952 se jako zjevení mezi budovatelským filmy objevila veselohra Slovo dělá ženu.
V ní ukázal po boku Jiřiny Steimarové a Oldřicha Nového komický talent. S ním ho spojoval podobný osud, ani on se do nové doby moc nehodil a nedostával zdaleka takové role, jaké by si zasloužil. V roce 1955 vznikl životopisný film Z mého života, podle osudu Bedřicha Smetany - v úchvatném podání Karla Högera, v němž mu zdařile sekundoval v roli Jana Nerudy. V divadle stojí za to role v detektivní komedii Vajíčko, v níž exceloval Václav Voska.
S Mílou Myslíkovou v Dívce na koštěti
Jeho nejznámější filmovou rolí byl ředitel Zoo Bláha, v nesmrtelné pohádkové komedii Dívka na koštěti, promítala se i v USA. Bohužel nebyla propagovaná, ale filmoví experti obdivovali děj i triky. Prý ji později viděla i Joan Rowlingová (bez záruky.) Díky filmovému synovi (Jan Hrušínský) prožil malé déjà vu, ten se stal totiž okamžitě idolem dívek jako on předtím. Jeho posledním filmem byl vyšetřovatel v kriminálce Případ mrtvých spolužáků.
S Petrem Svojtkou v Bakalářích
Víc příležitostí mu nabízela televize. Objevil se v několika epizodách cyklu Bakaláři, seriálu z období našeho národního obrození Sňatky z rozumu, hudební pohádce Čert na zemi. V psychodramatu Hřiště dostal sice malou roli správce tenisových kurtů, ale výraznou tím, že porazil hlavní hrdinu, kterého hrál Jiří Bartoška. Největší šanci dostal v dramatu Ve věci J. R. Oppenheimera, kde hrál předsedu bezpečnostní komise Gordona Graye.
Role patří ke klíčovým, rozhodne totiž o odebrání bezpečnostní prověrky „otci“ atomové bomby. Toho hrál Vladimír Ráž, ve filmu se objevil Václav Voska, Martin Růžek, mohlo být pro něj zadostiučiněním, že další hvězdy - Petr Haničinec, Petr Kostka, František Němec či Ilja Prachař - měli menší role než on. I když Jaromíra Spala ženy naháněly, nebyl typ, který by jejich přízeň zneužíval, charakterní byl nejen na stříbrném plátně.
Opět v Bakalářích
Byl věrný své manželce Olze, ta byla uznávaná prozaička, esejistka, divadelní a rozhlasová kritička, překladatelka z ruštiny a francouzštiny a autorka řady monografií o hercích. Díky empatii a citlivosti měl pochopení pro lidské slabosti, to přitahovalo gaye - kromě V. Kršky i Eduarda Kohouta. Když se sešli, osvojili si vtipný rituál. On provinile řekl: „Promiňte, Mistře, já jsem Spal.“ Kohout nahrávku na smeč vrátil, suše odtušil: „Já už taky. “
Když Jaromír Spal po krátké nemoci 23. března 1981 náhle v pouhých 65 letech zemřel, rozloučil se s ním dojemně jeho přítel a kolega Radovan Lukavský. Na parte měl epitaf :„Byl umělcem, který spojoval ušlechtilé lidské vlastnosti s tvůrčím, přemýšlivým herectvím. Jeho přímost a čestný charakter mu získávaly úctu kolegů, lásku přátel a provázely ho i na jeviště, protože byl hercem upřímného srdce a čistých myšlenek.“
Zdroje:
https://zivotopis.osobnosti.cz/jaromir-spal.php
https://www.csfd.cz/tvurce/26337-jaromir-spal/biografie/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095927644-kalendarium/226562235300007/cast/1176957/
https://www.krajskelisty.cz/praha/21146-zacinal-s-gollovou-a-fanynky-sly-do-kolen-jenze-pak-pateticti-milovnici-vysli-z-mody-tajnosti-slavnych.htm
