Článek
Zásadní obrat v jeho bohaté kariéře nastal v roce 1990, kdy nastoupil do Národního divadla. Tam neměl lehké začátky, musel čelit nedůvěře, přicházel z malé scény divadla Husa na provázku a byly zpochybňovány jeho herecké kvality. Jana Hlaváčová a Luděk Munzar kvůli němu, i novému šéfu činohry Ivanu Rajmontovi, který ho přijal do angažmá, odešli. S ním si to pak později v klidu vyříkal a nebyla mezi nimi nevraživost.
Nakonec strávil ve „zlaté kapličce“ (i s hostováním) dlouhých čtvrt století. Největší příležitost dostal v komedii Sluha dvou pánů, kde doslova neslezl z jeviště, měla šest set repríz a byla na repertoáru neuvěřitelných 22 let ! I když s ní stárnul a byla pro něj čím dál víc fyzicky vyčerpávající, neslevil nijak ze svého nasazení.
Potřeboval se ovšem odreagovat, k tomu mu dokonale posloužila chalupa na Vysočině. Při stavbě občas přiložil i ruku k dílu: „Jsem nešikovný a nepraktický, takže mým cílem a také úkolem bylo řemeslníkům co možná nepřekážet. Občas se to ale nezdařilo, historkou, jak se mi podařilo poškodit zámkovou dlažbu bavím diváky, i když vypadám jako hlupák. Ale dělat si legraci sám ze sebe je jakási duševní očista,“ tvrdí Miroslav Donutil.
Na chalupě je šťastný a tráví tam pokud možno celé léto. Chodí na houby, když nerostou, do lesa na procházky, chytá ryby. Není ale typ, co vydrží sedět celý rok na stejném místě a čeká až zabere nějaký „macek“. Mnohem víc se mu líbí brodit se s prutem dravou řekou. Občas si zahraje golf, ale jen tak pro zábavu.
„Karel Poláček kdysi řekl, že žid a herec patří do kavárny a ne na hřiště, s tím se dá vcelku souhlasit, i když to někteří nadšeně sportující kolegové nesdílí. Ale zvlášť ve starším věku se musí vzít do úvahy to, že někde něco píchne, nebo zabolí.“
Má určité rituály, které dodržuje. Jeden z nich je hodně romantický. „Dávám ženě každý rok ve výročí sňatku tolik konvalinek, kolik let od něj uběhlo, byly naší svatební květinou. Takže letos 47. Možná mám šťastné manželství v genech, maminka žila s tatínkem padesát sedm let a babička s dědečkem šedesát pět let.“
Sálá z něj energie, je jeho hnacím motorem, ale uvědomuje si, že čas nezastaví, takže mu poněkud přizpůsobil svůj program. Nicméně populární pořad Na kus řeči má na repertoáru i nadále, už od roku 2001. Sice přidal nové historky, ale diváci si přesto často potleskem „vynutí“ ty staré, i když je znají nazpaměť.
Přímý kontakt s publikem je pro něj nenahraditelný, stejně jako to, že je tam sám za sebe, nemusí hrát podle nějakého scénáře, má ho v sobě. Navazuje tak na Miroslava Horníčka, mistra slova. Srovnávání s ním považuje za čest, stejně jako to, že si mohl zahrát v „jeho“ televizní komedii Tři Alberti a slečna Matylda.
Hodně na něj zapůsobilo, když dostal nabídku namluvit pár povídek Oty Pavla: „Navíc mi dali vzácnou možnost vybrat, které chci. Jako rybář jsem se možná dovedl o něco víc vcítit do pocitů, jaké zažíval. Nebýt toho, možná by to čtení bylo jiné. Vždy se lépe mluví o tom, co znáte nebo jste prožil. Byly tam i sportovní povídky, u těch to ale v podstatě platí také.“
Jeho syn Martin jde v jeho stopách a je na něj oprávněně a náležitě hrdý. Po vystudování konzervatoře dostal nabídku z Husy na Provázku, stejně jako před 51 lety on. Považuje to až za symbolické. K herectví ho nicméně nepřemlouval. Jemu se ale už v mládí líbilo, když něco řekl a diváci se začali smát.
Tohoto pocitu si dosyta užil, když dostal ve „Sluhovi“ roli Silvia a díky ní se ocitl na pódiu se svým otcem. „Byl to zvláštní pocit, stát vedle něj a sledovat jeho herecký výkon, dal do té role vždycky všechno a po skončení představení byl dost vyřízený.
Při děkovačce ale působil tak, jako že by si to klidně zahrál ještě jednou. Pro mě má půvab to, že spolu rozebíráme role, ale i když dám hodně na jeho názor, snažím se nebýt jeho kopií a najít si vlastní cestu. To, že mě v tom podporuje, je však nesmírně cenné.“ popsal jejich vztah Donutil junior.
