Článek
Tím víc jsou jeho následující slova hodna zamyšlení. Mystika Vánoc pominula skoro ve všem. Sváteční atmosféra Štědrého dne už není ani o zdobení stromečku, mnoho rodin ho má doma zcela nesmyslně už od začátku prosince, i kvůli tomu, že v tomto období bývají vztyčovány na náměstích. Jejich cílem ovšem je využít ho pro byznys v podobě trhů.
Přitom dřív se právě do této činnosti zapojovaly děti, pro které to bylo vítané zpestření, kdy netrpělivě čekaly na večerní nadělování, navíc u toho mohly použít svoji fantazii. Společné rodinné zpívání koled při jeho rozsvícení se už rovná sci-fi, ty se pouští z tabletu - pokud vůbec. Zcela se změnily dárky. Dřív spíš drobné, dětem někdy i ručně dělané, vystřídala drahá elektronika, výjimkou nejsou ani klíče od auta pod stromečkem.
Prostě všude vládne konzum, upadá víra v Ježíška, ono kdysi tak toužebné čekání na zvuk zvonečku v setmělém pokoji. Aktivity firem, které zajímají jen jejich zisky, nikoli národní tradice, se nám i nadále pokouší vnutit víceméně směšnou figurku Santa Clause, Ježíšek není „marketingově vyhovující“. Tím vnáší obrovský chaos do dětské mysli. Když se kdysi o totéž pokoušeli soudruzi s Dědou Mrázem, pohořeli.
Jenže to na nás ze všech stran neútočila vlezlá reklama v podobě tlustého dědka v kamionu s Coca-Colou. Úplně se vytratil původní význam Vánoc, oslava narození Krista, uctění jeho památky i oběti pro spásu lidstva. Nesmyslně se chlubíme tím, že jsme národem ateistů, přitom máme vůbec jednu z nejvyšších spotřeb alkoholu na světě i počet rozvodů.
Víra totiž znamená také pokoru. Dřív se i ten největší gauner bál pekla. Ne moc přehnaně, to by se jím nestal, ale občas mu něco našeptávalo: „Co když existuje a budou mě vařit v kotli?“ Tak se trochu krotil. Dnes se lidi nebojí ničeho a podle toho to vypadá, matka s dítětem okrade muže, kterému vypadly peníze a místo studu se jen trapně vymlouvá.
Kostely jsou sice na půlnoční plné, ale jen proto, že je to móda, na tu odpolední přijde pár věřících. Místo Boha věříme v „něco“nad námi, proto chodíme ke kartářům, astrologům i všemožným šarlatánům. Nikde na světě se jim nedaří tak dobře, jako v Čechách. Obvykle člověku „vyvěští“, že je ve složitém období - což je logické, jinak by k nim nešel - ale brzy ho potká štěstí. Pak nadšeně odkráčí a když se předpověď pochopitelně nesplní, je z toho zklamaný, ve stresu. Jenže místo, aby sám se sebou něco dělal, najde si jiného podvodníka.
Tak čtrnáct dní před Štědrým dnem naplno vypukne nákupní šílenství. Obchodní centra jsou přeplněná, řidiči čekající na zaparkování ve stresu. Dochází ke konfliktům. Manželé se nemohou shodnout na dárku pro dítě, neuvažují, že se má líbit jemu, ne jim. Jenže oni jeho zájmy neznají, nebo se v nich neorientují, třeba ve hrách na počítači. Někteří to řeší tím, že „nadělují“ peníze, což je vůbec to nejhorší, co mohou udělat.
Dítě musí být odmalička zvyklé, že jsou odměnou za práci, či výsledky ve škole, ne dárek zadarmo. Nehledě k tomu, jakou z nich mohou mít radost ve srovnání s něčím, po čem tajně toužily? Naši předkové také mnohdy tápali v dětské duši, proto zavedli dopisy Ježíškovi, díky kterým se dozvěděli jejich - i tajná - přání. Což také docela vymizelo, přitom existuje v životě jen velmi málo tak nádherných okamžiků jako jsou rozzářené dětské oči, když se jim splnilo to, po čem toužili.
Svátky jsou pak za trest pro osaměle žijící lidi, jejichž počet se stále zvyšuje, nejen mezi seniory. Všem, co zažili hezké Vánoce v dětství, se i proti jejich vůli vybaví vzpomínky. Ty vedou k sebelítosti, výčitkám, sváteční nálada na ně silně psychicky doléhá. Dost často jde o otce, co ztratili kontakt s dětmi bez vlastní viny, bylo jim obstrukcemi bráněno ve styku s nimi.
Dětská duše je snadno ovlivnitelná a pokud slyší lež od matky, přijme ji, i když v hloubi své duše může mít pochyby. To vede k tak silnému citovému odcizení, že ani v dospělosti necítí potřebu navázat s otcem kontakt. Znám případ, kdy matka „vymyla“ dcerám mozek tak důkladně, že se s ním odmítají stýkat i po její smrti, přestože jim neublížil, měl je naopak rád. Tehdy ještě soudy „neuměly“ nařídit střídavou péči, takže velmi trpěl.
Takoví lidé nesou tíhu Vánoc úplně nejhůř, jak kvůli opuštěnosti, tak oprávněnému pocitu nespravedlnosti. Ty mohou být tak silné, že vedou až k sebevraždě. Ale problémy jsou i v rodině. Paradoxně tím, že je dlouho pohromadě, nastane ponorková nemoc. Většinou se totiž míjí, otec přichází večer z práce unavený, na děti nemá čas ani náladu, i ženy daleko víc pracují, místo péče o domácnost.
Vytrácí se komunikace, dřív se všichni sešli u společné večeře, kde si sdělovali denní – často humorné – zážitky, probírali důležité události. Byla to taková psychohygiena. Tomuž také není. Dnes většina lidí tráví svátky doma. Aby se šli projít do přírody, je nenapadne. Prostě sedí, koukají na televizi a jedí.
Dřív se chodilo na návštěvy k příbuzným, i na to jsme moc líní, dokonce jim nezavoláme, spíš pošleme sms. Často hromadnou se stejným textem, což lze poznat na první pohled a dá se to vyložit jako nezájem. Bývalo zvykem, že se sousedé v baráku krátce navštěvovali a popřáli si, tuto tradici zničily paneláky, které vedou k izolaci, kolikrát neznáme ani ty, co s námi bydlí na patře.
Stalo se také „módou“ odjet k moři, což už nemá s naší tradiční vánoční atmosférou nic společného. Té ovšem stejně neunikneme, v mnoha zemích totiž slaví Ježíška také, jen bez stromečku. Tato tradice nakonec pochází až z osmnáctého století, ani betlém není původní symbol, přesto, že lidi hodně oslovuje jeho vzhled i mystický příběh zrození Krista na seně.
Rituály kolem Vánoc byly už od adventu, kdy začínal půst – nikoli až na Štědrý den – církví perfektně vymyšlené tak, aby působily na city, nejen v rodinách vládla pohoda, láska k bližním, obdarovávali se ti potřební, včetně žebráků. Kázání v kostele bylo cílené tak, aby hluboko zapůsobilo na lidskou duši, bylo očistné, přinášelo i naději. Ta nám schází čím dál víc.
Zdroj: https://thrivedowntown.com/christmas-depression/
https://www.psychologicalhealthcare.com.au/blog/christmas-stress/
https://pr.denik.cz/doporucujeme/jak-zvladnout-vanocni-stres-a-udrzet-si-dusevni-pohodu-podle-odbornika-20241216.html
https://www.fnusa.cz/kdyz-vanocni-hojnost-predstavuje-stres-aneb-jak-zvladnout-plne-stoly-jidla/
