Článek
Po pouhém roce si na něj ale protektorátní úřednická mašinérie stejně došlápla a rozhodla, že se bude povinně podílet na budování Hitlerovy říše alespoň v Čechách. Až do osvobození pracoval v pobočce německé letecké továrny Junkers. Po osvobození se vrátil k divadlu. Nejvíc mu seděly komické role, i když často malé, stal se v nich nezapomenutelný.
Sice odstartoval kariéru na prknech Národního divadla, vydržel tam však jen dvě sezóny, preferoval menší scény. Vysoká, extrémně štíhlá postava, zajímavě stavěná lebka i tvář, a především vysoký skřípavý hlas byly jedinečným základem řady všemožných potřeštěnců, poťouchlých zlomyslníků i prapodivných existencí.
I v menších rolích. Těch před kamerou ztvárnil více než 200, byl ale nepřehlédnutelný, každou postavu dokázal pojmout osobitě. Zahrál si opilce v pohádce Dařbuján a Pandrhola, čerta v pohádce S čerty nejsou žerty, náborového pracovníka v komedii Já to tedy beru, šéfe, flašinetáře ve snímku Tři veteráni, skořápkáře ve filmu Fešák Hubert. Výraznější postavou byla hlava moravské rodiny ve snímcích Šéfe, vrať se a Šéfe, jdeme na to.
Objevil se i v několika inscenacích nově založené Československé televize, ty byly tenkrát ještě vysílány v přímém přenosu! Díky tomu zažil velkou změnu životě. Seznámil se tam totiž s půvabnou a čerstvě rozvedenou asistentkou režie Ludmilou a oženil se s ní. Měla z předchozího manželství s hercem Františkem Hanzlíkem syna Jaromíra. Ten na něj později zavzpomínal.
„Když mi byly tři roky, rodiče se rozvedli a Vladimír Hrubý se stal mým otčímem. Jako kluk jsem za ním chodil do Divadla Satiry. On byl skvělý figurkář, hlavní role se mu vyhýbaly. Já tak ale viděl všechna slavná představení dua Werich - Horníček. Tam jsem se poznal i s jeho synem Honzou. Hodně jsme se kamarádili, docházel jsem do rodiny Horníčků, až do okamžiku, kdy Honza nešťastnou náhodou opustil tenhle svět.“
Pro mimořádně výrazný herecký typ Vladimíra Hrubého se prostě žádná velká role nenašla - přesto výjimečným projevem i typem představoval pro tvůrce sázku na jistotu. Využívali ho, když potřebovali obsadit některou více či méně komickou postavu, od zlomyslných intrikánů a poťouchlíků všech možných profesí přes vojáky a policisty až po leckdy notně směšné úředníky.
Vystupoval také v zábavných pořadech, některé jeho scénky přinášely záchvaty smíchu. Jeho charakteristický, lehce nakřáplý hlas se hodil i v dabingu. Namluvil svérázné figurky v mnoha slavných filmech, od Belmondových hitů přes komedie s Budem Spencerem a Terencem Hillem až po nesmrtelné indiánky v hlavní roli s Pierrem Bricem.
V roce 1986 hrál dědu Roubánka v rodinné komedii Páni Edisoni. Bylo horké léto a úmorná práce na place byla zřejmě nad jeho síly. Navždy odešel zcela nečekaně 30. července 1986, pravděpodobně na infarkt, přímo uprostřed natáčení, bylo mu jen 62 let.
„Byli jsme zdrcení, museli jsme předělat scénář. Není větší tragédie pro film, než když umře herec během práce na filmu. Navíc jsme ho měli všichni hrozně rádi. Byl lidský, zábavný, jedinečný pro role komických vesničanů. Patřil do staré gardy herců. Takový typ, jaký byl on, už teď těžko seženete.“ Řekl o něm režisér Vít Olmer.
Zdroj: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/29469-vladimir-hruby.html
https://www.krajskelisty.cz/praha/22300-necekana-smrt-na-place-sverazny-komik-se-skripavym-hlasem-vyzenil-slavnejsiho-synka-tajnosti-slavnych.htm
https://nasregion.cz/mladi-pomine-vsecko-pomine-herec-vladimir-hruby-by-se-dnes-dozil-petadevadesatky-95478/
