Článek
Nakonec se přece jen rozhodla pro DAMU. V době jejího mládí ovládala film Brigitte Bardot a další krásné blondýny, mezi ně vzhledem rozhodně nezapadala. Měla však dvě přednosti, díky kterým si zahrála ve filmu už v devatenácti letech - nadání a charisma. Již za studií začala hrát v divadle Za branou, kde získala první angažmá.
V roce 1971 odešla do Vinohradského divadla. Na plátně nedostala tolik příležitostí, kolik by si zasluhovala, naštěstí si ji ale vyhlédli televizní režiséři. Nezapomenutelná se stala jako Anče v Krkonošských pohádkách, zahrála si rovněž v legendárních seriálech - Ulice, Chalupáři, Nemocnice na kraji města. Velký prostor dostala i v rozhlase, namluvila např. Šeherezádu v Příbězích tisíce a jedné noci.
Za přednes tohoto cyklu obdržela dvakrát cenu za nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu. V letech 1994-2004 učila na Státní konzervatoři. I když si velmi oblíbila Vinohrady, kde ve Francouzské ulici bydlela, za svůj domov považovala vždy Olomouc, kam se vždycky ráda vracela a kde také naposledy zavřela oči.
Zatím, co v profesním životě se jí celkem dařilo, v soukromém měla zdravotní komplikace. Už v pětatřiceti vážně onemocněla, musela akutně podstoupit operaci a lékaři jí sdělili, že nikdy nebude mít děti. To pro ni byla tak fatální zpráva, až z toho dostala vysoké horečky. Později se vyjádřila, že měla pocit, jako kdyby jí někdo zapálil mozek…
Byla ale velmi houževnatá, měla obrovskou vnitřní sílu. „Vzdávat život kvůli problémům je nesmysl. Člověk ho musí něčím naplnit, aby nepominul jenom tak,“ řekla v jednom z mála rozhovorů. Osud ji však dopřál velkou, životní lásku, tou se stal o 19 let starší Jiří Adamíra. Jejich vztah prožívala zpočátku těžce, ale milostný cit byl silnější než její přísné mravní zásady.
„Bylo to pro mě velmi komplikované, vnitřně jsem s tím urputně bojovala. Já, moravská buchta, si nikdy nedovedla představit, že bych odvedla muže od rodiny. Navíc jsem tehdy také měla přítele. Ty peripetie byly opravdu místy drastické,“ zavzpomínala v televizním dokumentu Neobyčejné životy.
Navíc Jiří měl - vcelku zaslouženou - pověst velkého „donchuána“, přebral kolegovi Josefu Langmilerovi manželku, Ljubu Benešovou, kvůli tomu se poprali až do krve. Po boku Hany se změnil, možná to bylo i pokročilejším věkem, kdy už sex není až tak důležitý. Žili spolu šťastně. Sice ji dvakrát požádal o ruku, ale odmítla. Nechtěla si ho vzít, bála se, že svatbou by ho ztratila a opustil by ji, pak toho litovala.
Když v roce 1993 (ve věku teprve 67 let) zemřel na rakovinu páteře, zhroutil se jí celý svět. S jeho odchodem se pořádně nesmířila, vinila zdravotníky. Podle ní byly důvodem úmrtí pooperační komplikace, ne nemoc samotná a v léčbě mělo být pochybení. Přitom Jiřího syn Marek je uznávaný kardiochirurg. K ní měl zprvu odtažitý vztah, ale čas zahojil rány z toho, že kvůli ni otec opustil matku…
Paradoxně poslední roky strávila po boku lékaře, Karel Valdaufa, syna stejnojmenného hudebního skladatele, doprovázel ji na společenské akce, výlety, dovolené. Mohla se na něj kdykoli spolehnout. Byl ji velkou oporou poté, co onemocněla v roce 2016 rakovinou prsu. Tu úspěšně překonala, ale zažila bolestnou ztrátu, když ve věku 97 let zemřel její milovaný tatínek Josef.
Bohužel osud k ní byl i dál nemilosrdný. Tři roky poté ji diagnostikovali karcinom slinivky, jeden z nejhorších a nejzhoubnějších. „Následovaly chemoterapie, ozařování. Snášela trpělivě bolesti, nechtěla opiáty, v té době hrála v Divadle Ungelt. Muselo to být strašně těžké, chorobu však nesla velmi statečně, říkala: „To jsou moje problémy. Nebudu s nimi nikoho obtěžovat, přenášet je na někoho jiného,““ vzpomínal Karel Valdauf.
Když cítila, že její konec přichází, odjela do rodného kraje, kde měla rodinu. Tam se jí ujala sestra Silvie, obětavě se o ni starala, i lékaři dělali, co mohli, aby netrpěla. Ona se s nemocí nikomu kromě rodiny a nejbližších nesvěřila. Skoro až do poslední chvíle brala mobil, tak nikdo z kolegů ani známých nic netušil.
Byl to pro ně šok, když 26. ledna 2021 zemřela. Diváci však na ni nezapomněli. Dva roky poté, při příležitosti 100. výročí od zahájení rozhlasového vysílání, uspořádal Český rozhlas anketu o nejoblíbenější herečku a herce za uplynulých sto let. Dostala víc než 82 tisíc hlasů a mezi herečkami s velkým náskokem zvítězila.
Ještě předtím dva roky po sobě (2008, 2009) získala cenu TýTý, diváci ji také zařadili do desítky nejoblíbenějších hereček v anketě České televize Hvězda mého srdce. Třikrát zvítězila v anketě Neviditelný herec (1998, 2005, 2010), ve které veřejnost hlasuje o nejoblíbenější herecký výkon v rozhlase. Medaile Za zásluhy v oblasti kultury jí byla udělená k příležitosti státního svátku 28. října 2010.
Zdroj: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/20373-hana-maciuchova.html
https://www.ceskatelevize.cz/lide/hana-maciuchova/
https://www.olomouc.eu/aktualni-informace/aktuality/26077?srsltid=AfmBOop6AqoO4jq51HbmpvnNwUyiKmoTt1LjRsAwEZJCQiOrfqnRhsDc
