Článek
Naučil se však velmi dobře těsnopis a u psacího stroje neměl v ročníku konkurenci, zvládl neuvěřitelných 560 úhozů za minutu. „Možná to bylo proto, že jsem uměl hrát na klavír. Klávesa jako klávesa, má to stejný rytmus,“ přemítal později. Díky hbitým prstům dokonce dostal nabídku na místo písaře v prezidentské kanceláři, ale s díky odmítl. Od komunistů se totiž vždy držel raději co nejdál.
Už na škole chodil do dramatického kroužku, to ho bavilo. Na DAMU se ale dostal nedopatřením, pouze doprovázel kamaráda. Jenže, když už tam byl, tak to také zkusil, přestože neměl nic nacvičeného ani připraveného. Komisi však zaujal. Protože mu ale bylo teprve sedmnáct, musel si první ročník rozložit do dvou let. Jelikož měl dost času, začal chodit ještě na konzervatoř, kde se věnoval hře na klavír, flétnu, saxofon, kytaru a hoboj.
Jeho nadání bylo neuvěřitelné. Když - jako téměř všichni mladí herci - putoval na oblastní scénu, vystupoval kromě toho v kabaretu a dokonce i v cirkusu. Nejdřív jako konferenciér a klaun, naučil se kvůli tomu žonglovat. Pak se z něj stal provazochodec, ale i krotitel! Mezi jeho čísla patřilo vystoupení, v němž ho slonice tloukla holí, kterou držela chobotem. „Aplaus jako blázen. Jenže mě někdy ztřískala, že jsem byl samá modřina. Čím víc, tím víc se lidi smáli.“ Zavzpomínal v rozhovoru pro Idnes.
Miloval společnost, děsil se samoty. Už jako mladý měl ale problémy s alkoholem. Miloval vysedávání se štamgasty, včetně kumpánů z podsvětí, přesto, že ho zbili nebo okradli. V hospodě si také zadělal na velký malér poté, co ho někdo udal, že urazil Gustáva Husáka, řekl o něm že je vůl. Policisté mu dali vybrat - vězení, nebo blázinec. Zvolil druhou možnost. V nemocnici pak vozil mrtvoly a měl na starost chod márnice.
Když nesměl hrát, šel se učit kuchařem, poté, co dostal výuční list, připravil hostinu, kam pozval přátele včetně Heleny Růžičkové. Pracoval i na smíchovském zdymadle, přímo naproti Národnímu divadlu. „Já tam byl oficiálně jako údržbář, ale v podstatě holka pro všechno, uklízel jsem, zahradničil. Přiučil jsem se, jak se lodě spouštějí do komor. Koupil jsem si k této práci proužkované tričko a kapitánskou čepici.“ Řekl pro Idnes. Časem si udělal i potápěčský kurz.
Mezitím se stačil oženit a s manželkou Alenou měl dva syny. I přesto, že dál holdoval alkoholu, byl vzorným manželem i otcem. Aby uživil rodinu, což z divadelní gáže dost dobře nešlo, nechal se zaměstnat na Barrandově, kde bral malou, ale stálou výplatu. Pokud ale bylo třeba, šel třeba prodávat do stánku grilovaná kuřata, dělal od šesti ráno do šesti do večera, v zimě, když bylo třeba i minus patnáct stupňů, pracoval i jako ve skladník velkoskladu.
V halách byla velká dřina, ale dobře placená. Trochu ovšem kolidovala s mou prací v divadle. Když vám ve tři odpoledne přijede pětitunka, kterou musíte vyložit, a večer jdete hrát, tak to k sobě nějak nejde,“ vyprávěl Karel Augusta. Ve skladu proto dlouho nezůstal. Jinak se ale neštítil se žádné práce. Rád jezdil i na Valašsko, kde přes léto pomáhal kamarádovi na salaši.
S Jiřím Adamírou v seriálu Panoptikum města pražského
Měl zvláštního koníčka. K pocitu životní pohody potřeboval železnici, na níž vyrůstal. Jezdil kvůli odreagování třeba Posázavským pacifikem, jen tak - na konečnou a zpět. Uháněl prostě po kolejích stejnou trasou jako kdysi s tátou. Ten ho v dětství občas i vysadil na lokomotivu, přikládal do kotle. Časem dostával čím dál víc možností ve filmu. Byl výborný „figurkář,“ jak napsali kritici, dokázal každé roli vtisknout dávku nefalšované člověčiny.
Karla Augustu proslavily filmy jako Příště budeme chytřejší, staroušku!, Konečně si rozumíme, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Vítr v kapse, Kamarád do deště, Byl jednou jeden polda II. - Major Maisner opět zasahuje, i seriály - Případy podporučíka Haniky, My všichni školou povinní, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Létající Čestmír, Arabela a její pokračování, Pan Tau, Byli jednou dva písaři, Synové a dcery Jakuba skláře, Život na zámku, A zase ta Lucie.
S Vl. Dlouhým v seriálu Případy podporučíka Haniky,
Zlom v jeho životě nastal v době, kdy se zamiloval do půvabné mladé baletky Dagmar. Kvůli ní chtěl omládnout a začal drasticky hubnout. Nakonec shodil téměř třicet kilo, problém byl v tom, že omezil na minimum spotřebu jídla a pouze pil, nejčastěji bílé suché víno, po kterém věřil, že neztloustne. Závislosti na alkoholu se chtěl zbavit v léčebně, bohužel však neúspěšně.
„Byl geniální herec, ale když jsme spolu točili naposledy, bylo to s ním už poměrně složité. Když se nenapil, nepředvedl takový herecký výkon, na jaký jsem u něj byli zvyklý. Musel jsem ho poslat, aby si šel loknout, pak přišel a zahrál to bravurně,“ prozradil pro CNN Prima NEWS režisér Jaroslav Soukup, který Karla Augustu velmi často obsazoval do svých filmů.
V seriálu A zase ta Lucie…
Rozhodl se napsat paměti, v nichž otevřeně popisoval celoživotní boj s nadměrným pitím. Jeho manželka ho kvůli mladé milence nezavrhla, stále mu v bytě držela pokoj a čekala, až se vrátí. A jednoho dne se opravdu dočkala. Přišel k ní ale pohublý, zničený, zlomený muž. Jeho dlouho devastované tělo odmítalo další poslušnost.
Starala se o něj, jak mohla. Jeho konec přišel nečekaně. „On už tu smrt zřejmě cítil… Večer jsem seděla u stolu, on přišel a říkal: Alenko, mám tě moc rád.“" Já na něj zůstala koukat a on: Já jenom chci, abys to věděla.“" Šel si lehnout a dopoledne druhý den jsem ho našla mrtvého. Zemřel na selhání ledvin,“ přiblížila v dokumentu Příběhy slavných vdova Alena. Bylo mu jen 62 let.
Zdroj: https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/herec-divadlo-film-profese-karel-augusta-horacke-jihlava-vysocina.A200125_528868_jihlava-zpravy_mv
https://www.csfd.cz/tvurce/1534-karel-augusta/zajimavosti/
