Článek
Sluší se začít představením hlavního města, tím je Mérida, která se může pyšnit tím, že se v ní dochovalo nejvíc památek z antické doby v rámci celého Pyrenejského poloostrova. Na sklonku panování Římského impéria byla nejdůležitějším městem země vůbec, proto se v historické části nesmí nic stavět.
Ve střehu jsou naopak archeologové, ať totiž kopnou prakticky kamkoli, vždy spatří světlo světa další stará stavba - či její torzo. Město žije aktivním životem, nejlepší je pobýt tam do večera, sednout si do hospůdky a při dobrém jídle a pití pozorovat osvětlené památky.
Jinak název Extremadura je zkratkou dvou slov, znamenající přeneseně extrémně tvrdý, což by nakonec odpovídalo životu v drsném pohraničním kraji, kde se často střetávala křesťanská a muslimská vojska, která sem pronikala od Lisabonu, odkud to není moc daleko.
Zvlněný terén bez větších kopců nepřál pro snadný přístup stavbě hradů či opevnění, takže se o ně místní ani nijak zvlášť nesnažili a i dobyvatelé sem moc často nemířili, neměli důvod, nebylo tady zlato, drahé kovy ani bohatá města, která by stála za vyplundrování.
Díky masivnímu chovu dobytka sloužilo totiž toto území jako zásobárna masa celé země, téměř stejný účel má vlastně dodnes. Za to vděčí hlavně příznivému podnebí a mírné zimě - ještě v listopadu svítí slunce a teploty dosahují až 23 stupňů. To umožní, aby zvířata měla dostatek potravy a většinu roku se mohla pást venku.
O tom, jaký vliv to má na kvalitu masa není třeba diskutovat. Nejvíc se chovají vepři, prý proto, že se z nich dá - na rozdíl od jiných zvířat - zužitkovat prakticky všechno, včetně „podřadných“ částí, jako je čenich, uši, kopyta. Krmí je obvykle žaludy, což se ukázalo být optimální pro jakost i ekonomiku.
Perlou zdejší gastronomie a národním pokrmem tu není jako všude jinde paella (jakési lepší kořeněné rizoto z mořských plodů) ale sušená šunka - jamón. Ta je nejen velice chutná, ale i dietní, protože zraje na slunci a nikoli v komíně.
Je velký zážitek vidět pouliční prodejce, jak z kýty ve stojanu krájí milimetrové plátky. Z jiného soudku je další místní specialita, kozí nebo ovčí sýr Casar de Caceres. Jen je při koupi (zejména toho zrajícího, který se poté hned maže na chleba) nutné počítat se silným odérem, díky němuž s ním nelze setrvat delší dobu v jedné místnosti.
Zlatý věk v těchto jinak poměrně chudých končinách nastal v éře reconquisty, kdy do nich proudila část nesmírného bohatství z Jižní Ameriky. Hodně dobyvatelů - včetně těch nejslavnějších, Cortése, či Pizzara - totiž pocházela z blízkého okolí a vraceli se sem. Druhý jmenovaný má dokonce v městečku Trujillo své muzeum.
Uvnitř toho však až tak moc není, postel, dobový nábytek, na stěnách informační panely o tom, jak díky lstivosti s desítkami mužů dobyl obrovskou zemi. Asi vůbec nejzajímavější je freska na stěně, na níž jsou zobrazeny všechny plodiny, které se i jeho zásluhou dostaly do Evropy - a je jich slušná řádka.
Tím se dostáváme ke kulinářství, které jsme už tak trochu „nakousli“ tou sušenou šunkou. Jelikož tento kraj nikdy nebyl až tak moc bohatý a navíc, jak jsme zmínili, není přímořský, je zdejší kuchyně odlišná od klasické španělské, v níž dominují hlavně ryby a jiné plody moře.
Hodně často se tu připravují směsi z mletých mas, jsou tu k vidění i pokrmy nám důvěrně známé - vepřová kolena, jitrnice, klobásky. Kromě chovu se tady pěstují výborné olivy i víno, zejména červené, ale i sekt Cava, o tom se říká, že se vyrovná i pravému šampaňskému. Fungují tu také rodinná vinařství.
Jedno z nich Barros, je dobře známé i u nás, zvítězilo totiž před lety v mezinárodní soutěži Festwine, kterou pořádá už 20 let Vinná galerie v Brně. Ta k nám také toto víno dováží.
Nelze nezmínit, že Extremadura je hlavním zimovištěm jeřábů, kteří využívají k tahu západoevropské tahové cesty, což sem přitahuje ornitology. Zhruba 60% všech jeřábů přilétajících na Pyrenejský poloostrov se zdržuje právě zde.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Extremadura
https://www.birdwatcher.cz/putovani-za-jeraby-popelavymi-grus-grus/extremadura-spanelsko/
https://www.spanelskerecepty.cz/spanelska-gastronomie/extremadura/