Článek
Po ročním působení u jednotky v Berlíně-Lichterfelde byl v červenci nebo srpnu 1934 s asi dvěma desítkami dalších odvelen do Obersalzbergu, venkovského sídla Adolfa Hitlera. Ten se osobně objevil na pozemku Berghofu, potřásl všem rukou, vyptával se také na jejich soukromý život. K jeho velkému překvapení byl vyzván, aby se ihned připojil k Hitlerově domácnosti. Neviděl na sobě nic zvláštního, co by ospravedlnilo takové vyznamenání.
Nicméně sloužil věrně a byl vůdci k dispozici 24 hodin denně. Slovo komorník ani nestačí, byl správce domácnosti, cestovní společník i služebná dohromady. Vůdce mu dával pokyn, kdy ho má vzbudit. Zaklepal na dveře ložnice, oznámil přesný čas, sdělil ranní zprávy. Pak sestavil denní menu, stanovil časy jídel, předal pokyny do kuchyně, když vůdce jedl, tak ho vždy obsluhoval. Měl na starosti i celý tým, včetně šatnářek, uklízeček, kuchařek.
Domlouval schůzky se zubařem, holičem, dohlížel na psa. Podle novinářky Traudl Jungové se pro Hitlera stával stále důležitějším: „Nikdo tak neznal jeho osobní vlastnosti a zvyky, nálady a rozmary jako on, byl i mimořádně chytrý a schopný. Měl klidnou povahu, nikdy se nerozčiloval, i smysl pro humor, což se často hodilo. I vůdcovi nejbližší spolupracovníci - Göring, Himmler, Goebbels - se ho ptali, zda je vhodná doba, sdělit mu i špatné zprávy.“
Někdy jim poradil, aby počkali až po osvěžujícím odpoledním zdřímnutí, kdy má vždy lepší náladu. Na rozdíl od Martina Bormana, tajemníka Führera, který usiloval o to, aby se k němu nikdo nedostal bez jeho vědomí, a byl za to - zejména generály - nenáviděn, Linge tyto ambice neměl. Nikdy se za přijetí nikoho nepřimlouval, i když by mu bylo zcela jistě vyhověno. Přestože neměl volný čas a říkalo se, že v livreji komorníka i spí, měl rodinu.
S manželkou Brigitte se oženil už roce 1937, měli tři děti (dva syny a dceru). Po válce, kdy ho unesli do SSSR, zůstali v západním Německu, po jeho propuštění se nakonec se usadili v Schenefeldu u Hamburku, kde úspěšně podnikal jako obchodník s tesařským zbožím a stavebními materiály. Jeho postava se velmi krátce objevila ve známém filmu režiséra Olivera Hirschbiegela Pád Třetí říše. Jinak se o něm nic nepsalo ani nevědělo.
Upozornil na sebe později až on sám, když popsal tisku své vzpomínky, na autorských honorářích ještě víc zbohatl. Jeho „zpověď“ zakoupily všechny významné německé i zahraniční noviny. Vedení vůdcovy domácnosti a rodiny ho tak vytěžovaly, že neměl na nic čas, nevěděl o hrůzách nacistického režimu, moc nesledoval ani průběh války. Vítězství a porážky tak poznal hlavně podle změny jeho nálady či chování svého pána.
Ten se ale obvykle vyzuřil na poradách, doma byl už klidnější, vyrovnanější. To, že Linge nebyl po válce z ničeho obviněn, ani vyšetřován ho potěšilo, ale nezachránilo před zajetím. Když se Sověti dozvěděli jeho identitu, unesli ho, zavřeli do nechvalně známé věznice Lubjanka a předhodili NKVD. Byl opakovaně vyslýchán a mučen, znovu a znovu požadovali zcela přesný popis okolností Hitlerovy smrti - byl totiž také jeho osobní vojenský sanitář.
Poslední snímek z Hitlerovy komnaty
Linge popsal, že spálil osobní věci, které mu Führer označil. Ten si pak potřásl rukou se všemi, kteří zbyli a požádal je, aby ho opustili - až na něj. Separátně mu dal svůj poslední rozkaz:„Nesmíš nikdy dopustit, aby se má mrtvola dostala do rukou Sovětů. Udělali by z toho v Moskvě spektákl a tělo by dali do muzea voskových figurín.“ Hitler bral spoustu léků, tak úplně nevěřil tomu, že ho jed zabije, tak ho požádal, aby ho pro jistotu zastřelil.
K tomuto tvrzení se ale nikdy nevyjádřil. Jinak udělal vše, o co jej Hitler žádal. Vynesl spolu s dalšími lidmi jeho tělo na zahradu říšského kancléřství a zapálil. To ale nestačilo shořet docela, když dorazila Rudá armáda, našla doutnající torzo. Ihned ho odvezla k expertize, ale ta byla vzhledem k stavu těla složitá, takže identitu nebylo možno nějaký čas úplně na 100 % určit. Paranoidní Stalin měl proto pochyby o sebevraždě rivala.
Podle něj mohlo jít o dvojníka. Linge byl pro něj jakási pojistka, že by ho podle různých znamení na těle, o kterých věděl jen on, poznal, kdyby ho dopadli. Poté, co test chrupu definitivně potvrdil Hitlerovu identitu, neměl už pro něj význam. Měl štěstí, že strasti nechvalně známého vězení přežil. Také v tom, že se ho jako nežádoucího svědka nezbavil. Stejně byl nakonec zavřený - bez jakéhokoli soudu - 10 let.
Snímek z knihy S Hitlerem až do konce
Dostal se ven hlavně díky amnestii N. S. Chruščova, který propustil většinu politických vězňů. Od roku 1955 žil v ústraní, o sobě a své úloze v nacistické mašinérii nemluvil, nic netušili ani nejbližší sousedé, pro ně byl slušný a poctivý člověk, což je do jisté míry pravda. Odhalení jeho identity byl pro všechny v okolí šok. Ale osobně se nedopustil žádných zločinů, ani se na nich nepodílel, pouze sloužil špatnému pánovi.
To se v historii stávalo často. Po zveřejnění vzpomínek se stal mediální hvězdou, ale nijak si zájem neužíval, nezviditelňoval se, zase se stáhl do ústraní. V jádru byl čestný člověk, pracovitý a spolehlivý. Zemřel 9. března 1980, bylo mu jen 66 let. Těsně před smrtí ještě stihl vydat knihu vzpomínek S Hitlerem až do konce, která měla velký úspěch, popisoval ho ale v lepších barvách…
Zdroj: https://spartacus-educational.com/Heinz_Linge.htm
https://www.warhistoryonline.com/world-war-ii/interview-ss-officer-heinz-linge-last-person-see-adolf-hilter-alive-burned-body.htmll
https://www.shz.de/lokales/pinneberg-schenefeld/artikel/hitlers-persoenlicher-leibdiener-heinz-linge-lebte-in-schenefeld-41763634
