Článek
Jeho profesory byly takové osobnosti jako Karel Ančerl či Václav Talich. Kariéru začal v Armádním souboru VN, s nímž se dostal až do Číny, složil i bezpočet scénických skladeb. Byl nesmírně vzdělaný - ovládal francouzštinu, španělštinu, angličtinu, ruštinu, němčinu, srbochorvatštinu, latinu, esperanto - a ve volném čase pátral po původu slov. Hrátky s češtinou ostatně patřily k jeho velkým koníčkům, stejný měl i Zdeněk Svěrák, s kterým se trumfovali.
Proslavil se jako herec, zejména v Divadle Járy Cimmana, kde vystupoval ve třinácti z patnácti her. „Spíš mě tam ale zavál osud, než zvídavost. V době, kdy se zkoušela hra Hospoda na mýtince, což měla být původně opereta, hledali někoho schopného hudby i herectví. A mě doporučil Ladislav Smoček, s nímž jsem se dobře znal i proto, že jsem v Ostravě hrál Zvonka Burkeho. A když vznikla myšlenka nastudovat operu Úspěch českého inženýra v Indii, tak jsem se ujal i dirigentské taktovky.“ Vzpomínal Pavel Vondruška.
Díky „Cimrmanům“ dostal hodně příležitosti i ve filmech, včetně těch legendárních - Postřižiny, Vratné lahve, Slavnosti sněženek, Marečku, podejte mi pero, Kolja, trilogii Slunce seno… Zazářil i v seriálu Hospoda jako harmonikář Joska. Nevadilo mu, že si ho diváci ztotožňovali s naivkou, jehož často představoval. Měl rád mystifikace a na mnoha z nich se osobně podílel i v divadle. Disponoval ale také obrovskou sebereflexí, poprosil například režiséra Smoljaka, aby změnil obsazení hry kvůli tomu, že si na roli netroufnul.
Pavel Vondruška pocházel z Volyně, byl vlastně naším sousedem, ale i neuvěřitelně vzdělaným a skromným člověkem, nikdy nedral do popředí. Měl obrovské znalosti, byl v podstatě obrovskou živoucí encyklopedií. Za třicet let, co jsme se znali, si ho nikdy nepamatuji naštvaného, zamračeného, nespokojeného. Mluvit s ním bylo jako pohlazení po duši. Na pohled vypadal obyčejně, až trochu ošuntěle, vzhledu pozornost určitě nevěnoval. Jednou za ním přišla na návštěvu jeho maminka, to byla moc nóbl dáma. “ Řekl o něm režisér Zdeněk Troška.
Zdeněk Svěrák ho popisuje jako věčně zvídavé dítě, je na to narážka i ve hře Cimrman v říši hudby, kde je zmínka o tom, že chystá napsat knihu s názvem Mé druhé dětství. Tu ovšem nikdy nepřipravoval. Vztah těchto dvou výrazných osobností byl narušen v době, kdy zemřel Ladislav Smoljak a Pavel Vondruška na pohřbu neprozřetelně řekl větu, že bez něj nemá cenu dál hrát. Ta byla přijata s nevolí Zdeňka Svěráka. Následně přestal být obsazován a nakonec byl z divadla propuštěn.
Nicméně se smířili. Poté, co utrpěl úraz a byl hospitalizován v nemocnici, ho právě on navštěvoval a byl jeden z posledních, kdo s ním hovořil při jasném vědomí. „Zastihl jsem ho v té době a byl jsem vlastně posledním, který s ním hovořil, když se nakrátko probral. Byl rád.“ Řekl Zdeněk Svěrák. Důvodem k ukončení angažmá tak byla spíš Alzheimerova choroba, kterou trpěl, měl výpadky paměti, což je pro herce fatální.
Soukromý život Pavla Vondrušky je zahalen tajemstvím. Ví se jen, že měl bratra, který mu byl velmi podobný, zahráli si spolu i v jednom díle seriálu Hospoda. Zřejmě nebyl nikdy ženatý a zcela určitě neměl děti, na ženy si nepotrpěl, není známo, že by s nimi měl milostný vztah. Nic nenasvědčuje tomu, že by ho přitahovali muži, což se v těchto případech stává, zřejmě si vystačil se svoji prací a koníčky, kterých měl dostatek.
Ale nebyl samotář, naopak měl rád společnost, i proto provázel zahraniční turisty po zákulisí Stavovského divadla a šokoval je tím, že když vyprávěl o Mozartovi, sedl ke klavíru a zahrál některou z jeho skladeb. Při poslední prohlídce o vánočních svátcích v roce 2010 však spadl z výšky téměř pěti metrů do orchestřiště a utrpěl vážná zranění hlavy a obličeje.
„Prováděl zde americkou rodinu. Asi v půlce prohlídky jí řekl, že si zajde pro klíče. Asi 20 minut ale nešel. Poté už si rodina všimla, že se něco stalo, protože okolo nastal shon. Osvětlovači na rampě zaslechli volání o pomoc a uviděli pana Vondrušku ležet v orchestřišti,“ popsala události Vladislava Bruderová, která měla ve Stavovském divadle na starosti prohlídky budovy.
Byl operován a uveden do umělého spánku, z kterého se probral, přijímal návštěvy bratra i kolegů a dával najevo radost z nich. Jeho stav se však postupně horšil, až nakonec 5. února 2011 vydechl naposledy. Ačkoliv je zvykem pohřbívat zemřelé do 96 hodin od úmrtí, on si na poslední cestu počkal dvanáct dní. Bylo to na přání rodiny, aby se s ním mohlo přijít rozloučit co nejvíce jeho příbuzných, přátel a kolegů.
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/1809-pavel-vondruska/prehled/
https://www.lidovky.cz/relax/lide/smrt-byla-pro-pavla-vysvobozenim-mini-sverak.A110207_114242_ln-kniha-roku_kar
https://operaplus.cz/dirigent-skladatel-hudebnik-ale-i-herec-pavel-vondruska-by-oslavil-devadesatiny/
