Článek
Její velký rozmach nastal v antice, kde na zobrazování pohlavního styku nebo dalších sexuálních aktivit neviděli vůbec nic špatného - také na něm nic špatného není - takže jeho prezentaci brali jako zcela přirozenou věc, vlastně šlo o jednu z běžných forem básnického umění.
Protože účelem bylo zkoumat potěšení ze sexu, hledaly se nové způsoby a polohy, jak ho učinit zajímavějším a vzrušujícím. A nejlepším učitelem je vždy ten, kdo má nejvíc zkušeností nebo informací - tedy prostitutky.
Navíc nejstarší řemeslo na světě tehdy nebylo považováno za nečestné ani morálně pokleslé, bylo respektováno jako každé jiné. Hlavně na tržištích manželky navazovaly kontakty s lehkými ženami, aby od nich získaly zkušenosti, co by jim umožnily ještě lépe uspokojit své protějšky.
V tolerantním Římě nebylo neobvyklé, že znaly milenky svých manželů, často se důvěrně přátelily, vyměňovaly si poznatky vedoucí k co nejlepšímu prožitku z milování, vzájemně se obdarovávaly! Dokonce ani promiskuita nevadila.
Seneca se dokonce domníval, že žena, která má „jenom“ dva milence, je ztělesněním ctnosti! Ani páni tvorstva se na nevěru drahých poloviček nedívali přísně. Naopak, jeden z nejmoudřejších římských císařů, Marcus Aurelius, povýšil několik milenců své ženy do vyšší pozice!
Není divu, že se na vázách a další keramice z tohoto období ve velkém měřítku objevují pornografické motivy. Nešlo však o nový fenomén; erotické kresby lze na stěnách nalézt už v malbách z doby kamenné - na všech kontinentech!
Nezobrazují výhradně páry různého pohlaví; častým námětem je vzájemná felace nebo anální penetrace dvou - či dokonce několika - mužů. Otevřenost ve výběru námětů pro tato „umělecká“ díla se změnila poté, co katolické náboženství převzalo politickou a světskou moc.
Po více než tisíc let se nesmělo zobrazovat nic, co by jen z dálky zavánělo erotikou, včetně nahého těla - s výjimkou biblických výjevů. Michelangelo, Leonardo a další malíři vedli o svá díla vyčerpávající boj s duchovenstvem. K výtvarnému umění patří také graffiti s erotickým podtextem.
Ty zobrazují - obvykle naivně a neuměle - pohlavní styk nebo obnažené genitálie. Stejně jako v minulosti se s nimi nejčastěji setkáváme na veřejných toaletách. Proč právě tam, je otázkou. Dalo by se to pochopit, kdyby šlo o společné pisoáry.
Ale vzhledem k tomu, že tyto neumělé kresby (doplněné výzvou k pohlavnímu styku se jménem či telefonem!) nacházíme tam, kam druhé pohlaví prostě nechodí, působí taková snaha spíš směšně.
Podle psychologů lze kořeny tohoto „umění“ hledat v nudě při používání dotyčného zařízení, ale může jít také o formu exhibicionismu, spočívající v potěšení ze skryté obscénnosti. Ať tak či onak, jedná se o odvěký problém.
V Pompejích se na záchodě dochoval obrázek soulože s následujícím textem: „Veni, vidi, futui“ (Přišel jsem, viděl jsem, souložil jsem.) Volnější přístup k sexu měly asijské národy a předpokládá se, že kromě Kámasútry existovaly i další „učebnice lásky.“ Byla to již tehdy pornografie?
Pokud ano, pak je stará 3000 let! Nemůžeme také opominout milostné dopisy plné vášně a smyslnosti v takové míře, že by je - s trochou úprav - mohl vydat kterýkoli dnešní pornočasopis. Jejich autory nebyli prosťáčci, ti ostatně ani neuměli psát, ale uznávaní filozofové či učenci, jako Ovidius, Petronius, Sokrates, Platón.
Ti své sexuální fantazie či touhy popisovali velmi podrobně. Kromě psaní se erotické fantazie často objevovaly i v soukromých denících, což platí nejen pro antiku. Povídky vycházely (tajně, ve vlastních edicích) a kolovaly v úzkém okruhu lidí. Bohužel se jich zachovalo málo, ale často pocházely z pera nadějných spisovatelů.
Ti je psali pod pseudonymem, pro peníze, a když se proslavili, nechtěli být spojováni s psaním „prasáren.“ Přesto lze některé z nich odhalit podle stylu. Někteří tvořili svá díla na hraně zákona - což se netýká jen sexu - a příliš se netajili neřestmi mládí, jako například Maupassant a Balzac.
V divadle nehrál sex primární roli, milostné vášně byly zasazeny do širšího kontextu lidských, ale především rodinných tragédií. Naprostá většina dodnes hraných dramat (včetně Oidipovské trilogie a Shakespearových děl) se zabývá především incestními vztahy - rodičů, dětí, sourozenců - a vraždami otců či matek.
Příležitostné pokusy o převedení děl - přinejmenším připomínajících pornografii - na „prkna, která znamenají svět,“ obvykle neskončily komerčním úspěchem. Tedy až do chvíle, kdy se idol mládeže Daniel Radcliffe (aka Harry Potter) objevil nejen v milostné, ale i deviantní, zoofilní hře Equus, založené na lásce muže ke koni, zcela nahý.
Není známo, kolik diváků (či spíše divaček) přišlo na představení jen proto, aby vidělo tělo a penis svého milence a obdivovalo jeho postavu, kdyby ho hrál někdo jiný, zcela jistě by nevzbudilo takový zájem. Zcela specifická jsou baletní představení.
Ty mají samy o sobě silný sexuální náboj; neustálý kontakt dvou krásných těl (jejichž proporce jsou v přiléhavých trikotech ještě výraznější) je velmi vzrušující. Erotický účinek ještě umocňuje podmanivá hudba, ta je, stejně jako milostný motiv, součástí těchto děl.
V každém veřejně prováděném sexuálním aktu jsou přítomny pantomimické prvky, neboť při jeho praktikování se jen zřídka setkáme s mluvenými slovy - s výjimkou výkřiků a vzdechů skutečné či předstírané rozkoše.
Důležitá je mimika obličeje, pohyby těla (nejen kopulace) a vzájemné doteky. Ačkoli toto srovnání může být pro obdivovatele pantomimy urážlivé, faktem je, že podobnosti tu jsou. Co však pornografii změnilo nejvíce, je film.
Ten prošel bouřlivým vývojem od němých počátků, kdy se erotika objevovala - pokud vůbec - pouze v náznacích, až po dnešek, kdy je možné vidět i dokončený pohlavní styk. Nesmělé polibky galantních milenců nahradily jazykové výlety do ústní dutiny, jemně odhalená těla nahota.
Filmy jako Poslední tango v Paříži (kde to asi začalo), Základní instinkt, Osm a půl týdne a další, pak mají nejen pornografické, ale i vyloženě úchylné prvky. Tvrzení tvůrců, že šlo o umělecký záměr, je zavádějící.
Milostná scéna z dramatu Jméno růže považována za jednu z eroticky nejpůsobivějších, jaké kdy byly natočeny, přestože neukazuje genitálie, jen několik vteřin odhalená ňadra.
S technickým rozvojem a příchodem mobilních telefonů dostali možnost natáčet porno i neškolení amatéři bez odborných znalostí a hojně toho využívají. Výroba je výnosná, zejména jde o filmy s deviantní, například pedofilní či sadomasochistickou tematikou.
Ta jsou určena speciálním zákazníkům. „Herci“ vystupující v těchto filmech se obvykle rekrutují z kriminálního prostředí a není třeba dodávat, že honoráře těchto pochybných existencí jsou minimální. Tisíce normálních, obvykle zobrazujících skupinový sex, však stále vznikají.
Existovala i porno kina, ale zájem o ně se ztratil díky kvůli internetu. Dnes není nutné někam chodit, stačí se jen přihlásit na počítač a zaplatit poplatek. Scény se sexuálním násilím, včetně rituálních vražd či jiných drastických výjevů, se tak stávají veřejnými a na rozdíl od sexshopů, kam je vstup povolen až od 18 let, k nim mají přístup i děti.
Potvrzení hranice 18 let je k smíchu, nelze to nijak ověřit. Dřív se mělo za to, že sledování porna může vést k poruchám sexuálního chování, ale prokázalo se, že pokud nezobrazují vyloženě deviantní praktiky, nemají škodlivý vliv.
Rozhodně neovlivňují erotické preference. Tím padl dlouholetý mýtus, že sledování gay porna může u chlapců „vyprovokovat“ homosexualitu. Často se objevují námitky, že mladiství mohou mít pocit, že pohlavní styk probíhá rychle, bez problémů.
Páry se po krátkém seznámení prostě odeberou do místnosti, kde ze sebe během minuty strhnou oblečení a pustí se do „práce.“ Nicméně pubertální dítě umí rozlišit filmovou fikci od reality. Kdyby tomu tak nebylo, muselo by po zhlédnutí westernu chytat lidi do lasa!
Na druhou stranu zbytečná démonizace vede - v duchu přísloví o zakázaném ovoci - ke zvýšenému zájmu a chlapci jsou zvídavější; obvykle jí poprvé spatří při prvním náznaku erekce; jak začnou ejakulovat, stane se nezbytnou součástí masturbačních aktivit.
Dívky porno nezřídka sledují s kamarádkou a buď společně, nebo samostatně se s ní uspokojují, což v prvním případě neznamená, že jsou lesbičky, spíše je to součást jejich milostných fantazií a her. Samostatnou kapitolou je dětská pornografie.
Ano, rozhodně s ní nemůžeme souhlasit, protože k sexuálnímu zneužívání dochází už při natáčení. Je však třeba připomenout, že když byla v Dánsku tolerována, byla jediná země v Evropě, kde počet těchto trestných činů výrazně poklesl, pedofilové ukojili své deviantní touhy a neměli potřebu je realizovat na nezletilých a riskovat vězení.
A nesmíme zapomínat na fakt, že pouze každý desátý (!) pachatel, který se dopustí tohoto ohavného činu, trpí deviací, jde zpravidla sice o osoby defektní, ale nikoli sexuálně, psychosociálně a často dobře známé nejen dítěti, ale i rodičům - příbuzný, soused, trenér, vedoucí kroužku, učitel.
I když je pornoprůmysl vysoce ziskový, hrozí mu aktuálně velké nebezpečí v podobě umělé inteligence. Ta je schopna už nyní vytvořit realistický erotický film a je jen otázka času, než postupně nahradí - nejprve pedofilní a deviantní - pornografii a poté i klasickou. To bude jedině dobře, odpadne zneužívání a obchod s bílým masem.
Zdroj: https://www.fnbrno.cz/pornografie-jako-zabijak-vztahu/t6259
https://www.linkabezpeci.cz/-/sexting-nebo-sireni-detske-pornografie
https://www.epravo.cz/top/clanky/kontroverze-kolem-virtualni-detske-pornografie-118088.html
