Článek
Jedním z nich je i Martin Janda. Tvrdí, že dřív to uměl skoro každý, ale kvůli technickému pokroku a spoléhání na přístroje se tato schopnost postupně vytratila. Znovu se to naučit není lehké, jemu to trvalo přes tři roky a stále se učí a zdokonaluje.
Nejdřív zkoušel metodu pokus - omyl, občas vyšla, občas ne. Pak oslovil jednoho staršího pána, který měl s hledáním vody zkušenosti, a to pomohlo: „Řekl mi, že musím „vypnout“ mozek a věřit instinktům. A že pokud na mě tato metoda zabere, tak proutek napoprvé neudržím. A měl pravdu.
Narazil jsem na hodně silný pramen, musel jsem ho pustit, jinak by mi úplně přetočil ruku, je to čistě svalová reakce, někdy cítím až křeč. Umím určit i v kolika metrech je zdroj a jen výjimečně se spletu.
Jen když je voda ve větší hloubce než třináct metrů, upozorňuji na vliv geopatogenních zón, které se v těchto případech často objeví. Umím i přesně určit dráhu, kudy prochází. Hodně lidí to podceňuje a pak se diví, že v domě, do kterého investovali spoustu peněz, nemohou spát, jsou neklidní, necítí se dobře, trpí různými bolestmi.
Problém je, že staří proutkaři umírají a není za ně náhrada. U mě zatím naštěstí krize nehrozí, méně práce mám jen když dlouhodobě prší, ale jsou oblasti, kde nejsou vůbec, jezdím třeba až na Moravu. V přírodě jsem tak prakticky neustále, služebně i soukromě. Baví mě vylézt jen tak na kopec, kde je zřícenina - nebo už jen změť kamenů, naznačující, že tam dřív něco mohlo stát.
Poté vezmu virguli a díky ní nacházím základy budov, někdy je vnitřním zrakem dokonce vidím. Polohu si pak zakreslím do mapy a tu, pokud je možnost, srovnám ji s původním vyobrazením budov. Mám radost, když to odpovídá, je to mé soukromé štěstí. A možná třeba někdy najdu poklad.“
Nabízí také jednoduchý návod, jak si může každý vyzkoušet, jestli má pro proutkaření vlohy.
1/ Stačí uříznout a očistit od listí rozdvojenou větev (vhodné stromy jsou líska, jasan, jeřáb či vrba). Pokud se rozhodnete pro o virguli, dá se snadno udělat z drátěných ramínek z čistírny. Pro začátečníka je nejlepší vytvořit hned dvě, ve tvaru písmene L.
2/ Uchopte virgule za kratší konec, proutek pak téměř na konci, dlaně směřují nahoru, lokty jsou v obou případech pokrčené. Natočte je směrem dopředu. Pak se uklidněte, nejlépe pravidelným a hlubokým dýcháním, je třeba být naprosto uvolněný.
3/ Soustřeďte se a zformulujte v mysli prostou otázku, na kterou lze říci jen ano, či ne a zároveň takovou, u níž sami znáte odpověď, například jsem ženatý? Pak ji (v duchu či nahlas) vyslovte. Pokud na vás proutek působí, pohne se nahoru, u virgule doprava či doleva. Tímto směrem se budete řídit i při všech dalších pokusech.
4/ Pomalu vykročte a všímejte si bedlivě sebemenších reakcí proutku, obvykle se mírně pohne, můžete také cítit v určitých okamžicích mírné či intenzivnější brnění. U virgule dochází k tomu, že se dráty překříží, což je pozitivní reakce, rozevření naopak negativní.
5/ Zaměřte se na to, co hledáte, vnímejte vibrace proutku. Opakujte své pokusy.
Zdroj:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/13167735079-investigatori/220562264050002/
https://www.lovecpokladu.cz/home/z-historie-proutkareni-a-virgule-2158
https://www.sisyfos.cz/clanek/895-virgule
