Článek
Na začátky vzpomíná jeden z duchovních otců, Jiří Chalupa:„Zástupce šéfredaktora si vzal Kanaďanku. Díky ní jsme se dostali se k několika dílům. Zdály se nám skvělé, bylo to něco odlišného od toho, co se u nás objevovalo na obrazovce. Oslovili jsme kreslíře a výtvarníka Stanislava Holého, který stvořil dvě originální a nenapodobitelné figurky. Předběhli jsme o desítky let dobu, byly totiž genderově neutrální. Podle našeho záměru mluvily o sobě ve třetí osobě, aby byly blízké stejně tak klukům, jako holkám.“
Když Jiří Chalupa natočil v roce 1980 svoji první - a úspěšnou - pohádku Princové jsou na draka, angažoval do ní Jiřího Lábuse. „Já hrál prince Bachachu. Šlo o jediného prince v mé herecké kariéře a pochopitelně nebyl žádný krasavec, ale velký troubelín. Během natáčení za mnou přišla asistentka režie, že budou dělat nový pořad pro děti, kde budou účinkovat dvě plyšové postavičky. Když jsem poprvé spatřil Jů, ve vteřině mi naskočil tón i intonace hlasu a já věděl na 100 %, že mi byl souzený.“ Vzpomíná herec.
Pokud šlo o představitele Hele, bylo to poněkud složitější. Ota Jirák, kterému byla role jako prvnímu nabídnuta, ji odmítl. Dnes o tom říká: „Já měl podepsanou smlouvu na tříměsíční zájezd s pantomimou do Holandska. Oni už ale chtěli točit, tak povolali Milana Nedělu, ten to dělal asi tak rok, pak onemocněl. Tak mi znovu zavolali, jestli mám zájem. Nechtěl jsem být podrazák, zajel jsem za Milanem a řekl mu, že to za něj vezmu, než se uzdraví. Ale on velkoryse odpověděl: Jen si Hele nech, stejně jsi ho měl původně dělat.“
Cenzura byla v socialistické televizi všudypřítomná, nevyhnula se ani dětským pořadům.„Jednou jsme podle scénáři měli říct větu „a jsme v rejži.“ Načež se z režie ozvalo: „Stop!“ Vlítla tam dramaturgyně s tím, že nemůžeme říkat, jak teď v obchodech zdražili rýži. Když se blížilo výročí upálení Jana Palacha, my tam měli nějakou scénku s plamínkem. Skutečně to nebyla žádná provokace, dokonce se to vysílalo několik měsíců před výročím, i tak přišla velká kritika, že jsme to udělali naschvál,“ smáli se Jiří Chalupa a Ota Jirák.
O spolupráci s ním mluví Jiří Lábus: „My si od začátku bezvadně sedli herecky, i lidsky. On je nevyčerpatelná studnice historek a vtipů, vůbec nevím, kde je sbírá! Vzpomínám si na jeden, který se ale pro děti nedal vysílat. Byl o tom, že přijde pornoherec na konkurz a musí se svléknout. Udělá to, filmaři mu pochválí figuru, načež říkají, že má malé přirození. A on odpoví, že to je v pořádku, protože dělá konkurz na zápornou postavu! Jinak jsme si ale oba oddechli, když jsme se nemuseli pracně oblékat do kostýmů.
Dnes už figurky vodí šest loutkářů, ale já si ten svůj nechal. Chci v něm být pohřben, víte jak bude v krematoriu krásně hořet? Můj „vztah“ s Jů trvá pětačtyřicet let, jde o nejstarší pořad, na kterém pracuji. Za tu dobu vyrostly nové generace dětí, ale je pro ně přitažlivý i dnes. Pěstuje v nich lásku, přátelství a hodnoty, které jsou neměnné, právě to je v dnešní době aktuální. I když klade důraz na výchovný aspekt, vyhýbá se důsledně mentorování, poučování, ono jde i v legraci říkat vážné a důležité věci."
Jů a Hele měli období, kdy se na obrazovce neobjevovali, ale vždy se dokázali vrátit. První pauza přišla v osmdesátých letech, dodnes se neví důvod, zřejmě se někomu z vedení ČST nehodili, protože jejich popularita neklesala, naopak, sledovali je a bavili se jimi i mnozí dospělí. Po listopadu se vrátili, aby po osmi letech opět zmizeli. Poslední comeback přišel v roce 2011. Jejich rozloučení na konci pořadu: „Ahoj, kamarádi, máme vás rádi,“ zlidovělo. Stejně jako reakce na použité slovo hele: „Co je jů“? Dodnes se neví, kdo jména vymyslel.
Koluje legenda, že když panáky poprvé viděli ve studiu, někdo řekl: jů, hele, ty vypadají dobře. A 4. ledna to je 45 let od premiéry. „Prošli vývojem, scény jsou dnes akčnější, což odpovídá současné mentalitě dětí, chtějí, aby děj odsýpal. Já jen upletl bič na následovníky, můj part je založený na střídání hlasových poloh, přecházím ve vteřinových intervalech z vysokých do hlubokých tónů. Napodobit to nebude jednoduché. Tak uvidíme, kdo to bude dělat po mně. O tom, že mě postavy přežijí, nepochybuji,“ svěřuje se Jiří Lábus.
Zdroj: Autorský příspěvek
https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/ju-a-hele-vyroci-jiri-labus-rozhovor.A251221_222057_divadlo_pitt
.https://www.irozhlas.cz/kultura_divadlo/ju-a-hele-slavi-narozeniny-je-jim-32-let_201301040748_kbrezovska
