Článek
Pocházel z Libušína u Kladna, ale dětství prožil v Praze. Po maturitě byl do konce války totálně nasazen v libeňské fabrice. Po jejím skončení ho přijali na medicínu. Když si měl zvolit specializaci, rozhodl se pro psychiatrii. I proto, že byla dost podceňovaná, duševní nemoc se považovala za změkčilost. Už za studií vstoupil do Československé strany národně socialistické, obdivoval Prokopa Drtinu, který se věnoval i novinářské činnosti a Miladu Horákovou.
To mu pochopitelně po únoru přišlo draho. Jako politicky nespolehlivý narukoval k Pomocným technickým praporům. Mezi „Černými barony“ strávil místo povinných dvou let čtyři a půl roku. Po propuštění do civilu nastoupil na psychiatrickou kliniku v Horních Beřkovicích, do Prahy se dostal až v roce 1959, jako spolupracovník Vladimíra Vondráčka, jednoho ze zakladatelů lékařské psychologie. Po jeho odchodu se stal primářem a zůstal jím až do důchodu v roce 1989.
Komunisty znepokojilo, že v šedesátých letech minulého století přibylo dramaticky sebevražd, neodpovídalo to jejich představě šťastného socialistického člověka. Dostal za úkol „s tím něco udělat.“ Po vzoru britských Samaritánů založil v roce 1964 první telefonní Linku důvěry ve východním bloku, s kterou slavil velký úspěch, funguje ostatně dodnes. Když zjistil, že až 80 % volajících trpí problémy v partnerském vztahu, začal se především věnovat párové terapii a stal se na ni asi naším největším odborníkem.
„Manželství nejvíc rozleptá iluze. Jeho smyslem není být v něm šťastný, od toho jsou osobní záliby, ale zplodit potomky a vychovat je. To bývá i největší dřina. Nezdá se mi, že by se v naší kultuře dokázala o děti lépe postarat nějaká alternativní instituce. Jsem skeptický, i co se týká jejich výchovy stejnopohlavními páry, dítě automaticky přebírá vzorce chování po rodičích, dcera po matce, syn po otci, to v těchto případech nejde. Vliv může mít navíc i Oidipovský a Elektřin komplex.“ Vyjádřil svůj názor.
Vnímal nálady společnosti, která podceňovala duševní problémy. Tento stav ovšem trval už od dob první republiky, kdy se pro psychiatrickou kliniku mezi lidmi vžilo hanlivé pojmenování blázinec. Zabýval se intenzivně i příčinami a léčbou deprese. Mezi pacienty měl mnoho známých osobností, třeba Václava Havla, Jana Wericha, Helenu Růžičkovou, Vlastu Chramostovou, Miloše Kopeckého, Ladislava Chudíka, Ladislava Fukse. Rád chodil do divadel, preferoval hlavně malé scény, Rokoko, Semafor či Reduta.
I díky tomu dostal od Miloslava Šimka nabídku k učinkování v pořadu Zavěste prosím, volá Semafor, později pro něj také napsal velmi úspěšnou divadelní hru Záviš kontra Březinová. Postupně se dostal i na televizní obrazovky, vystupoval estrádách a v zábavných pořadech, scenáristiky se podílel na oblíbeném cyklu příběhů Bakaláři. Do života mu tehdy postupně vstoupily dvě nádherné ženy, Marie Drahokoupilová a Olga Schoberová. To byl sice ženatý, ale jen na papíře. Není však autorem výroku, který je mu dodnes stále mylně připisován, při nevěře „zatloukat.“
Se Šimkem a Sobotou
Proti tomu se důrazně ohrazoval, byl ochoten vsadit se s kýmkoliv o sto tisíc, pokud někdo prokáže, že to řekl - podle něj s tím přišel jeden z členů country kapely Fešáci, s níž vystupoval jako konferenciér. Neměl ani pět manželek, jak se říkalo. S první, Eliškou, se oženil v roce 1949. Manželství nebylo šťastné: „Já po příchodu na pražskou kliniku potřeboval manželku, která by byla doma. Ona ale jako advokátka dělala kariéru. Takže jsme spolu po nějaké době bydleli, ale nežili, dcera Renata to dlouho netušila. Rozvedli jsme se, až když byla téměř dospělá. Stala se z ní také lékařka.“
S druhou chotí, o 24 let mladší Emou, žil čtyřicet let, měli syna Mirka. Ten si těsně před maturitou vzal život, skočil z okna.„Mohl se obávat že ji neudělá, těžce snášel prohru. Když jsem ho třeba porazil v šachách, trápil se tím. Na druhé straně měl dobré známky. Na stole nechal dva dopisy na rozloučenou, které nic nevysvětlily. Šlo ale o mé rodičovské selhání. O to větší , že jsem se sebevražednosti věnoval. Uznávám totiž tu bilanční, u dospělých. Kdybych měl žít v bolestech a jako troska, takový život bych odmítl.“ Řekl o této smutné události.
V důchodu tvrdil, že za několik desítek let, co vkročil na tehdy neprobádanou půdu manželských věd, se lidé nezměnili. I proto rady, jak najít správného partnera či „přežít“ manželství, jsou stále platné, jeho knížky patří dodnes mezi bestsellery. Mezi nejznámější patří Manželské džudo, Hra o lidské štěstí, Manželská tonutí, Klíč k výběru partnera pro manželství, Dospělým vstup zakázán. Měl ale v odborných kruzích odpůrce, kterým vadilo, že o vážných problémech píše a mluví s humorem.
Vedle Dušana Kleina a Květy Fialové televizním Silvestru
Byl proto osočován z cynismu, proti tomu nařčení se ale vždy bránil:„Nejsem žádný komik, nevymýšlím vtipy, to, že je můj text často legrační vyjde prostě samo, některé příhody prostě takové jsou, přináší je sám život. Často i ty, které jsou humorné mimoděk nebo v situaci, která se k tomu vůbec nehodí. Byl jsem svědkem toho, jak vdova na pohřbu manžela velmi hlasitě pšoukla. To šla prostě pieta k nebožtíkovi stranou, rozesmálo se celé krematorium.“
Kvůli stykům s uměleckým světem se stal zajímavý pro Státní bezpečnost. Chtěli po něm, aby donášel na své pacienty, extremně je pochopitelně zajímal Václav Havel. Dalším objektem jejich zájmu byl jeho přítel a kolega Josef Nesvadba. Toho dokonce považovali za špiona! Psal knihy s námětem sci-fi a stejně jako Ludvík Souček patřil k propagátorům tohoto žánru u nás. Miroslav Plzák razantně popíral, že by s tajnou policií vědomě spolupracoval.
Naopak prokazatelně umožnil disidentům hospitalizaci na klinice, když měli politické problémy, některým umělcům stanovil diagnózu tak, aby dostali „modrou knížku“a vyhnuli se vojně. V roce 1970 mu navíc obávaná komunistka Milena Balášová - měla přezdívky Rudá kněžna či Sladká bestie - zakázala pro jeho postoje v roce 1968 přístup na televizní obrazovku, trval 10 let. Mstil se mu nesmyslně i její manžel, děkan lékařské fakulty a agent kontrarozvědky Balaš, který mu nepovolil habitalici hotové docentské práce Systematika poruch manželského soužití.
Byl nejen autorem eroticky zabarvených komedií a psychologicky laděných příběhů z nemocničního a z psychiatrického prostředí, ale i hercem, hrál v Schulhoffově krimi Vrah skrývá tvář či komedii Kauza Králík. Vystupoval také v rozhlasových pořadech Návštěva u Miloše Kopeckého, Dva na Olympu, nebo Sexuolog ve výslužbě aneb Co v Silvestru nebylo. Svými články přispíval do různých periodik. Ve stáří trpěl těžkou cukrovkou, ale až do posledních dnů se snažil pracovat. Zemřel náhle ve věku 85 let.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zemrel-znamy-sexuolog-a-psychiatr-miroslav-plzak.A101113_081216_domaci_mad
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/196269-vzpominkove-video-miroslav-plzak-a-jeho-manzelske-rady
http://www.zverina.cz/cs/charizmaticky-lekar-plzak-ovlivnil-cele-generace/29/
