Článek
Podle většiny historiků ale mají oslavy původ už v antice a souvisí s uctíváním boha Dionýsa, patrona vína a nevázaného veselí. Všude, kde Anastenaria probíhá, žijí potomci Thráků, tajuplného kmene, o kterém se zmínil i otec dějepisu Herodotos v 5. století př. n. l. Tehdy ovládli Balkánskou oblast i velkou část Středomoří.
Jinak festival je velice pestrý, pochopitelně nemohou scházet různé okázalé průvody. Při nich se nosí velké plakáty s podobiznou Konstantina. Anastenaria ale připomíná hlavně zázrak, který se stal v bulharském městě Kosti při požáru kostela.
Všichni, kdo měli odvahu vynést obrazy svatých, vyšli z plamenů nejen zcela nezraněni, ale neměli ani ohořelé oblečení. Právě na paměť tohoto činu se provádí ojedinělý rituál, kdy dobrovolníci chodí naboso přes rudě žhnoucí uhlíky, ten je naprostým vrcholem slavnosti.
Tomu předchází požehnání svěcenou vodou ze studně, hudební produkce, tanec a dnes už - kvůli tlaku ochráncům zvířat - jinak v Evropě prakticky vymizelé jejich rituální obětování. Ta se usmrtí podle naprosto přesných pravidel.
Obvykle k tomu dojde brzy ráno, jejich krev se nechá vsáknout do země, pak se maso pomalu peče a nachystá na večeři, která se podává až hodně pozdě, v noci, po obřadu. Někde si ho lidí rozdělí a odnesou domů. Všude jsou speciální svatyně plné sakrálních obrazů a ikon.
K těm jsou připojovány červené šátky, které mají kromě jiného dát věřícím sílu k tomu, aby zvládli projít žhnoucí výhní.Na tu jsou připravováni celodenní meditací. Díky té se dostávají do transu.
Roli v tom má hra na thráckou lyru a rytmické bubnování. Večer se nejprve zapálí velký obřadní oheň, který se připraví na produkci, kolem něj lidé tančí několik hodin s ikonami světců v rukou, které líbají.
Často mají po celou dobu zavřené oči nebo naopak obrácené v sloup, lomí rukama, plácají se do stehen, hudebníci zpívají lidové a nábožné písně, opěvují hrdinské činy byzantských bojovníků a velebí Konstantina.
V jedenáct večer přijde chvíle, na níž toužebně čekají místní i turisté lačnící po výjimečném zážitku. Ze svatyní vyjdou bosí muži a ženy, nejprve krouží v rytmu hudby kolem ohniště a stále víc se přibližují, opět s ikonami v rukou.
Když vstoupí rozpálené uhlí, nezrychlují, nekřičí bolestí, tu zřejmě necítí, po skončení obřadu není na jejich chodidlech žádná stopa po ohni. Ostatní je povzbuzují výkřiky: „Uhaste plameny, rozdupejte oheň na prach!“ To se jim také nakonec ustavičným dusáním povede a velká show skončí…
Zdroj:
https://balkazaar.com/2020/03/31/anastenaria-fire-walking-ritual-a-centuries-old-tradition/
https://www.juliannabloodgood.com/anastenaria
https://www.folkradio.gr/lefteris-pavlou-the-ritual-and-the-music-of-anastenaria/
