Článek
Byl to velice živý chlapec,“ vzpomínala jeho matka. „Od mládí měl vrozené buňky pro legraci… Nevydržel být chvíli vážný; úsměv, humor a dobrá nálada jej provázely na každém kroku. Velice snadno učil. Stačilo mu jednou si přečíst učivo a byl připraven. Přitom byl velmi svědomitý, nic neodbyl.“ Po studiích, kdy se stal promovaným výtvarným pedagogem - měl malířské nadání, byl také dobrý karikaturista - začal vystupovat s ochotníky.
Estrádním komikem se stal v podstatě náhodou. Známý brněnský herec, zpěvák a spisovatel Lubomír Černík, který se potýkal s těžkým alkoholismem, měl dělat konferenciéra na zájezdovém představení Orchestru Gustava Broma, ale nebyl toho schopen. Tehdy ho zastoupil právě Válek. Protože dost dobře nevěděl, co má dělat, nasadil vážnou masku a monotónním, huhlavým hlasem, bez nejmenší změny intonace deklamoval text.
Ještě předtím nalezl v šatně hudebník Stanislav Veselý buřinku, kterou mu nasadil na hlavu. Toho využil k tomu, že začal hovořit jazykem starého podivína, který se tváří uraženě, když se někdo směje tomu, co on myslí smrtelně vážně. Diváci tomuto neobvyklému výstupu hlasitě aplaudovali. Měl s tím takový úspěch, že začal vystupovat sólově.
Uzpůsobil tomu i svůj vzhled. Kromě buřinky nosil velké, výrazné brýle, tvrdý límec, psí dečky. K typickým znakům patřilo, že stál bez hnutí, pokud se někdy přece jen pohnul, tak pomalými, robotickými pohyby. Publikum toto nové pojetí komika milovalo a oceňovalo salvami smíchu, ani poté nezměnil svůj výraz, až po závěrečnou úklonu se tvářil stejně.
Objevil se i ve třech úspěšných filmech, Každá koruna dobrá, Klaun Ferdinand a raketa a detektivce Poklad byzantského kupce. Tam hrál policistu, s úplně stejně koženými pohyby jako na pódiu, ale kupodivu to do filmu perfektně zapadlo. Nikdy se ani v nejmenším nepousmál, tvář měl jako nehybnou masku. V šedesátých letech se bez něj neobešla snad žádná estráda, vystupoval i v televizi, včetně Silvestra.
Byl studnicí nápadů. Nejen, že vymýšlel všechny své výstupy, přispíval i dalšímu populárnímu komikovi, Jiřímu Štuchalovi. Uměl anglicky, španělsky, francouzsky a rusky. V „civilu“ byl bodrý Moravan, ale trpěl komplexy méněcennosti, kvůli svému vzhledu a také obrovskou trémou. Před každým vystoupením ji zaháněl slivovicí, nebylo to na něm ale ani v nejmenším vidět. O jeho stylu vystupování nejlépe svědčí toto video:https://www.youtube.com/watch?v=6CiP591CM4U
Jeho život pronikavě změnila členka baletu Olina, kterou si vzal za ženu.Ta nesnášela alkohol takže ho přemluvila, aby šel na protialkoholní léčbu. Byla tak úspěšná, že od té doby se mu zvedal žaludek už při pohledu na malé pivo. Bohužel mu tím vyschly nápady a vystoupení už nebyla tak úspěšná, pozvolna o něj přestal být zájem. Po invazi v srpnu 1968 se rozhodl emigrovat do Švýcarska.
Na svou vlast ale nezapomínal, Česko propagoval při každé vhodné příležitosti, jeho pracovna byla národopisným koutkem. Účastnil se také práce v krajanských spolcích, pro švýcarský Sokol navrhl a zhotovil prapor k příležitosti sletu ve Vídni. Zemřel při tenisovém zápase stejně jako „strýček“ Jedlička či Jaroslav Dietl, na infarkt, bylo mu jen 49 let.
Zdroje:
http://www.semanovice.cz/index.php?page=030&lang=cz&dt=2051&kt=4&psy=0
https://www.super.cz/clanek/celebrity-jaroslav-valek-49-alias-smutny-muz-zemrel-na-tenisovem-kurtu-lide-jeho-humor-milovali-1183663
