Monu Lisu Leonardo da Vinci nenamaloval. Nechal po sobě výjimečné dílo, zemřel jako panic

Obraz totiž patřil vždy tomu, kdo ho objednal a zaplatil. Jenže k předání majiteli nikdy nedošlo. Leonardo si ho nechal a zřejmě na něm dál pracoval. Takže k němu musel mít zvláštní vztah. Bral ho s sebou všude dlouhá léta, i do Francie, kde ho od něj před smrtí koupil jeho mecenáš i obdivovatel, král František I. Tito dva výjimeční lidé se čile stýkali, on za ním chodil tajnou chodbou. Leonardo měl i na jeho dvoře exkluzivní postavení. Nedostával zakázky, dělal jen to, co sám chtěl.

V té době už nemohl pořádně malovat, měl částečně ochrnutou ruku - zřejmě po cévní mozkové příhodě - ale zvládl psát fascinující deníky. Byl bezesporu nejvšestrannější génius v historii. Malíř, sochař, anatom, architekt, stavitel, hydrolog, přírodovědec, lékař, botanik, hudebník, spisovatel, vynálezce, konstruktér, diplomat, fyzik, zoolog, astronom, designér, fyziolog, hudební skladatel, matematik, oftamolog. Neméně impozantně působí výčet jeho vynálezů.

Načrtl princip bagru, odstředivky, dmychadla, zemních vrtáků, kolesové lodi, letadla, tanku, vrtulníku, padáku, potápěčského úboru, rýhované hlavně, závitníku, šlapacího soustruhu, tiskařského lisu, závitnice, tkacího stroje a další. Sice mnohé nebyly funkční, ale ne kvůli chybnému technickému řešení, prostě v té době neexistovaly vhodné materiály. Detailní kresby lidského těla a orgánů předběhly dobu o pár století a dodnes se někde užívají pro výuku mediků! Legendou je tzv. Vitruviánský muž.

Jde o kresbu perem na papíru o rozměrech 34,6 × 25,5 cm. Uprostřed je nahá postava muže ve dvou polohách, vepsaná do kružnice a do čtverce. Přímo pod ní je vodorovné měřítko s rozdělením strany čtverce na čtyři lokty, dva krajní díly jsou rozděleny na šest dlaní a dále na čtyři prsty, aby si každý mohl proporce sám ověřit. Vyjadřuje přesvědčení, že lidské tělo je dokonalé a na jeho proporcích je založena harmonická krása člověka i světa. Koupil ji italský architekt Giuseppe Bossi (1777–1815) a je ve florentské Galleria dell'Accademia.

Bohužel nemohl své lékařské poznatky publikovat, pitvy církev zakazovala a hrozila za ní vysokými tresty. Asi si nelze představit podmínky, v nichž pracoval, pach rozkládacích těl, chabé osvětlení. Výše zmíněné deníky jsou fascinující čtení. Dochovalo se 4 000 stran, což ale není konečné číslo, spousta z nich je ztracena či neobjevena - pro srovnání všechna díla Shakespeara jsou na cca 1200 stranách! Jinak přeskakoval od jednoho tématu k druhému. Protože jako nemanželský syn neměl přístup ke vzdělání, musel najít jiné metody.“

Své vědění založil na pozorování přírody a všech lidských oborů. Snažil přijít na to, proč a jak věci fungují. Svých znalostí využil i v malířství, v ojedinělé technice sfumato. I proto jeho obrazy vypadají „živě.“ Abychom ale přišli na kloub tomu, kdo je na obraze Mony Lisy, musíme se vrátit do jeho dětství. Byl bastard. Otec, notář se „zapomněl“ - snad se služkou. Matkou měla být žena jménem Caterina di Meo Lippi. Italský historik Carlo Vecce ovšem tvrdí, že šlo o kavkazskou princeznu!

Ta se měla do Itálie komplikovaně dostat poté, co utekla z otroctví. To tak trochu potvrdil tým vědců, kterým se podařilo zrekonstruovat otisk Leonardova levého ukazováku. Jeho struktura je typická právě pro jedince z tohoto regionu. Je také hodně nepravděpodobné, že by krásu a famózní talent zdědil po těch, kdo byli považováni za rodiče. A znalci jeho díla se shodují, že na obrazech je patrný láskyplný vztah k matce. Podle nich byly postavy Madony vytvořeny podle podob a výrazů tváře skutečné ženy, ne katolické ikonografie.

„Představa matky mu zůstala v srdci celý život. Byla jedinou ženou v životě, kterou miloval, i pro její podmanivý, milý úsměv,“ napsal životopisec Giorgio Vasari. Jinak ho popsal jako člověka podivuhodně obdařeného půvabem, vysokého, silného, od mládí ohýbal železné pruty! Fixace na matku je běžná u homosexuálů. Tím také byl. V té době ale šlo o sodomii, za kterou hrozil i trest smrti! V 24 letech měl mít s třemi dalšími muži intimní kontakt se sedmnáctiletým prostitutem Jacopo Saltarellim.

Naštěstí byl jeden ze svůdců úzce spojen s vládnoucím rodem Medicejů, takže se jim podařilo uniknout soudu a trestu. Leonardo se pak uzavřel do sebe, pro církev byl ovšem nadále podezřelý, na leváky totiž hleděla s despektem, považovala je trochu za ďáblovy potomky. Navíc byl vegetarián. Z jeho slov je zřejmé, že sex se ženou neměl. „Akt soulože a části těla k němu použité jsou tak odpudivé, že nebýt krásy tváří a zadržovaného pudu, příroda by lidský druh už dávno zatratila.“ Zněl jeho lakonický komentář.

Sigmund Freud vyslovil domněnku, že vzhledem k tomu, jak se Leonardo obklopoval krásnými mladými muži, mohla být jeho homosexualita spíše latentní než erotická pro fascinaci těly adolescentů. Ta považoval za dokonalá, krásou obličeje, křivkami, postavou, štíhlými, dlouhými nohami podle něj předčili ženy. Pravděpodobně ho přitahovali androgynní typy. Lze to poznat u obrazu Sv. Jana Křtitele, ještě víc pak na portrétu apoštola Jana ve fresce Poslední večeře, považovaném i za Máří Magdalenu!

To je ovšem nesmysl, to by muselo být namalováno o postavu více. Leonardo ale nebyl sám, koho přitahovali mladíci, stejně na tom byl i jeho konkurent Michelangelo. Ten - kromě jiného - dostal za výzdobu Sixtinské kaple víc, než on vydělal za celý život - byl ovšem zase workoholik, spal oblečený, aby neztrácel čas oblékáním! Leonardo prostě neřešil finance, dokud nemusel. Neměl velkou spotřebu, bezmasý jídelníček byl dost prostý, neholdoval ani alkoholu. Chodil také zásadně bosý!

Leonardovi dělali léta společnost dva mladí muži. První - Gian Giacomo Caprotti di Oreno, známý pod přezdívkou Salai (v florentském slangu Malý ďáblík.) Byl nesmírně krásný, ale povahově složitý, okrádal jeho i další učně, ale on ho nedokázal opustit, strávil s ním 25 let až do své smrti. Druhým byl malířský žák, neméně vizuálně přitažlivý Francesco Melzi. Ten byl synem vysoce postaveného vojáka, poznal ho, když mu bylo patnáct let a zůstal s ním také až do konce života a zdědil část majetku.

Věrně ho miloval. V dopise popsal vzájemné city „sviscerato et ardentissimo amore“ ­– hluboce vášnivou a nejvroucnější lásku. Takže se dostáváme zpátky k Moně Lise. Podle názoru velmi renomovaného amerického antropologa Clifforda Geertze je její tvář složena z mužské i ženské předlohy! Domníval se, že šlo o Salaie a jeho matku. S tím souhlasí i někteří znalci umění, kteří srovnávali jiné podobizny Mony Lisy neboli La Giacondy, jak se jí odborně říká - a zjistili spoustu závažných odlišností.

Zachoval se totiž náčrt obrazu od dalšího slavného současníka - Rafaela. Na první pohled jsou jasné rozdíly. Žena má jiný tvar očí, obočí, vlasů, nosu, rtů, vyšší krk. To zároveň vysvětluje, proč Leonardo obraz nedodal. Zemřel na mrtvici ve věku 67 let. Deníky byly prozkoumané dlouho po jeho smrti. Jsou psány zrcadlově, písmeny zády k sobě a nelze je normálně přečíst. Šlo o jakousi šifru, která měla obsah skrýt před zvědavýma očima.

Byl pohřben v palácovém kostele, který byl bohužel během Velké francouzské revoluce zničen. Vzniklá směs kostí znemožnila identifikaci ostatků, které by odpověděly na četné otazníky v jeho životě. Objevila se ale nově informace, že se při průzkumu nalezla část ruky, která podle antropologa všeho patřila levákovi, takže pravděpodobně jemu. Ale to bude asi ještě na dlouhé zkoumání.

Zdroje: https://nicofranz.art/en/leonardo-da-vinci/was-leonardo-da-vinci-gay.

https://www.historyextra.com/period/renaissance/leonardo-da-vinci-relationship-salai-sexuality-evidence/https://www.history.com/topics/renaissance/leonardo-da-vinci

https://simplykalaa.com/leonardo-da-vinci-paintings/

https://mostre.museogalileo.it/bibliotecaleonardo/index.php/en/a-world-of-books/the-book-lists?leonardo-da-vinci-2-2-2-2-2-2-2-2-2-2-2-2