Článek
Když viděl, jak je jeho divadlo oblíbené, rozhodl se v roce 1930 opustit učitelské povolání a věnovat se mu profesionálně. Stal se z něj ředitel Plzeňského divadla profesora Josefa Skupy, které mělo zpočátku sedm členů, později se soubor hodně rozrostl. Stojí za zmínku, že při školní soutěži objevil talentovaného Jiřího Trnku, legendu loutkového filmu.
V roce 1993 se stal prezidentem mezinárodní loutkářské organizace UNIMA, kterou vedl až do své smrti. S postupujícím fašismem se jeho hry radikalizovaly a začala na ně doléhat cenzura. Po Mnichovu napsal s Frankem Wenigem nejpozoruhodnější hru, Kolotoč o třech poschodích, v níž se domovnice Drbálková snaží uzurpovat moc ve Spejblově domě.
Byla hodnocena jako jeden z největších počinů české kultury té doby. Měla premiéru 10. února 1939, ale stihlo se odehrát jen 56 repríz, pak přišel protektorát a byla okamžitě zakázaná. Neunikla nacistickým cenzorům, takže Josefa Skupu později zatkli pro podezření ze spolupráce s odbojem a udáním, že Spejbl a Hurvínek nešetří protiněmeckými jinotaji a povzbuzuje Čechy ve víře ve svobodné zítřky.
Jelikož obojí byla pravda, věděl, že mu jde o život. Jenže už z vyšetřovacího spisu poznal, že Němci na něj nic zásadního nemají a ani při výsleších se nedopustil žádné osudové chyby. V hledáčku gestapa přitom bylo tehdy plzeňské Skupovo divadlo už od počátku nacistické okupace českých zemí. Nakonec byl odsouzen jen k pětiletému vězení, což se v jeho situaci rovnalo zázraku.
Legendární loutky Spejbla a Hurvínka skončily v trezoru, kvůli protinacistickým narážkám v jeho hrách je Češi už nikdy neměli vidět. Ani za vězeňskými mřížemi talent Josefa Skupy nezahálel. Spoluvězňům maloval obrázky a občas hrál divadlo. „Každé jeho vystoupení bylo pro nás v tuhém vězeňském režimu vítaným odlehčením a vzpruhou,“ popisoval jeho tehdejší spoluvězeň Miloš Linhart.
Dochovaly se také Skupovy dopisy. „Musíme přinášet oběti zlé době a doufám, že z toho nějak vyvázneme. Člověk neví, co kde dobrého či zlého naň čeká. Pojedu-li s transportem, nesmím vzít nic jako balík, takže budu muset poslat domů vše přebytečné,“ napsal mimo jiné v listu z 16. prosince 1944. Zažil a přežil bombardování Drážďan.
Po válce na to vzpomínal takto: „V hlavě znovu víří vzpomínky na chvíle prožité hrůzy, když jsem ve funkci vězeňského hasiče pobíhal po bočném schodišti a nabízel naběrák s vodou všem, kteří se proudem mlčky valili hlavním křídlem k otevřeným branám věznice. Z prohořelé střechy padaly kusy dřev. Štěstí, že nad nejdolejší chodbou byla vězeňská síť, která je zadržovala. Ještě se dalo probíhat,“ líčil Josef Skupa.
Po válce se Skupa rozhodl divadlo obnovit s novým názvem Divadlo Spejbla a Hurvínka se sídlem v Římské ulici na Vinohradech. Vnitřně se však potýkalo s tvůrčími problémy, nevznikaly žádné kvalitní nové hry, jen se opakovaly osvědčené prvorepublikové kusy. Tento stav trval v podstatě až do Skupovy smrti.
Jeho žena soudila, že poté by mělo divadlo, jeho výtvor, skončit. Spor nakonec rozhodl on sám, když v roce 1956 na zájezdě v Plzni překvapenému publiku oficiálně představil Miloše Kirschnera jako nástupce. Pod jeho vedením získalo i mezinárodní věhlas. Josef Skupa zemřel na infarkt 8. ledna 1957, krátce před plánovanou oslavou 65. narozenin.
zdroj: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2018/04/PD_1_18_s55-60.pdf
https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/osobnost/josef-skupa-duchovni-otec-nejznamejsich-ceskych-lo
https://www.csfd.cz/tvurce/30569-josef-skupa/prehled/
